Ledovce tají a Česku utěšeně roste HDP. Ta zpráva způsobila před pár měsíci poprask. A naplnila také formuli příznivců spikleneckých teorií „sdílejte, než to smažou“. Dnes již opravdu nedostupná studie poradenské společnosti Deloitte říkala, že při nejmírnějším z nastíněných scénářů růstu koncentrace skleníkových plynů bude mít Česko na konci 21. století HDP o 0,3 procenta na osobu vyšší, než by mělo při dnešních klimatických podmínkách. Jak bude svět za pár desítek let skutečně vypadat a kdo bude vítězem globální změny klimatu, se dnes snaží odhadnout všechny vyspělé ekonomiky světa.

Už jsme jinde

Lapálie s českou studií Ekonomie změny klimatu je do značné míry zprávou o stavu doby. Ještě před pár lety by nad ní všichni mávli rukou; byla by jednou z mnoha. Tentokrát ovšem vzbudila značný rozruch – a odpor českých i zahraničních expertů a nakonec i britské centrály Deloittu. Došlo to tak daleko, že česká pobočka materiál raději s omluvou stáhla. Roli v tom sehrál i fakt, že banky i poradenské firmy dávno naskočily na zelený trend a mají v tomto bohatě dotovaném segmentu řadu důležitých klientů.

Problémy vznikly hned dva. Zaprvé, studii málokdo četl pozorně, a proto zůstala do značné míry špatně pochopena. Druhý problém souvisí s opakem – že se našla hrstka těch, kteří si ji přečetli naopak velmi pozorně a přezkoumali její tvrzení. A vůbec se jim nelíbila.

Pětadvacet procent pro Česko

Začněme poznámkou, že tvůrci studie od začátku férově říkali, že berou v potaz jen čistě ekonomický pohled na věc. A existenci globálního oteplování nepopírali. Naopak uváděli, že „je namístě koordinovaná snaha o zmírnění vlivu antropogenních faktorů na změnu klimatu“. Studie také přiznávala, že se podle meteorologických pozorování za posledních padesát let průměrná teplota pevniny a oceánů v globálním měřítku zvýšila zhruba o 0,8 °C. V Česku se ve stejném období průměrná roční teplota zvýšila o 1,5 °C. Ale ani takové intro nestačilo.

K čemu autoři došli? Porovnávali růst teplot a vliv na HDP. Rozdělili země na ty více a méně šťastné podle dopadu globálního oteplování. Mezi ohrožené zařadili třeba Mali, Mauritánii, Niger, Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty, Burkina Faso, Súdán, Bahrajn či Čad.

Česko se podle studie klimaticky posouvá někam na úroveň, kde ještě před pár desítkami let byla Francie. A s oteplením přebírá i ekonomické výhody. V případě české ekonomiky by podle sporné studie měly téměř ve všech zvažovaných scénářích oteplení nakonec převážit kladné ekonomické dopady. V nejmírnějším scénáři by na konci století měl být HDP na osobu o 0,3 procenta vyšší, než by býval byl při dnešních klimatických podmínkách. V nejteplejším scénáři je to dokonce o 1,1 procenta více. Součet diskontovaných dopadů v letech 2020 až 2096 dosahuje devíti v nejmírnějším a 25 procent HDP v nejteplejším scénáři.

Zemědělství má dosahovat vyšších výnosů a mají se začít pěstovat nové plodiny. Další oblastí je turistický ruch. „Lze například předpokládat, že z pokračujícího oteplování budou profi tovat země střední a severní Evropy na úkor zemí ve Středomoří,“ mínili autoři studie.

Pak jsou tu úspory v energetice. S vyššími teplotami klesá potřeba využívat fosilní paliva k vytápění. Na vytápění a ohřevu vody se fosilní paliva v celosvětovém měřítku podílejí 59 procenty. Elektřina, která je v nemalé míře vyráběna spalováním fosilních paliv, se na vytápění a ohřevu vody podílí 22 procenty. Pravda, v teplejších oblastech zároveň poroste spotřeba elektřiny využívané klimatizačními jednotkami. V globálním měřítku by měl převážit první efekt, neboť více energie se v současnosti používá k vytápění než k chlazení. Kratší zimy přinesou prý i úspory na údržbu silnic, prodlouží stavební sezonu, z finančního sektoru by si měly polepšit pojišťovny, protože se kvůli výkyvům počasí zvednou pojistné sazby.

Něco tu skřípe

Čistě ekonomicky vzato to byly hezké zprávy. Jenže Česko není ostrov uprostřed ničeho. Je závislé na vývoji v ostatních zemích. S tím souvisí spousta věcí, jako například riziko masové migrace. Navíc výkyvy počasí – období sucha a povodní – napáchají také nemalé škody. Zkrátka „studie ze zkumavky“ jen pár dní po svém zveřejnění přitáhla pozornost vědců.

S vlastními studiemi o této studii přišli vědci z Akademie věd, Univerzity Karlovy a dalších institucí. Upozornili na nevhodnost samotného modelu. „Studie je založena na jednoduché analýze vztahu mezi průměrnými ročními teplotami a průměrnými srážkami na jedné straně a hrubým domácím produktem na straně druhé,“ stojí v práci, pod níž jsou podepsáni zejména lidé z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Zvolený analytický přístup proto podle nich spíše ukazuje na náhodnou korelaci, nikoli na kauzální vztah mezi teplotou a HDP, který platí pro sektor zemědělství.

Výhrad je ale mnohem více. HDP Česka jako otevřené exportní ekonomiky je zásadně závislý na vývoji na světových trzích, a proto nelze podle kritiků jeho vývoj oddělit od vývoje světové ekonomiky. Vzájemnou provázanost ekonomik, které budou vystavené stejnému šoku, tedy klimatické změně, ovšem studie nemodeluje. Stejně tak provázané jsou ekosystémy, proto Česko nelze oddělit od očekávaného šoku v okolních zemích.

Vědci také upozorňují na studie, které předpovídají „bod zlomu“. Jde o „kaskádovou sadu bodů zvratu“, které by mohly uvést planetu do horkého klimatického stavu, jenž je existenční hrozbou pro civilizaci. Nastat může při globálním oteplení o dva stupně Celsia. V Deloittu to také nezohlednili.

Palba protiargumentů byla tak masivní, že Deloitte couvl, i když svůj příspěvek do debaty myslel původně trochu jinak. Zajímavý na celé věci není ale ani tak souboj argumentů, jako spíš to, že nadnárodní poradenská firma svou studii nakonec opravdu stáhla a omluvila se za „nešťastně pojaté znění textu“.

A i když po této epizodě zase nevíme o dopadech globální změny klimatu nic přesnějšího (jen že se blíží), je dobře, že k celému tomu humbuku došlo. O potřebě změn se začalo vážně mluvit a také víme, kdo má ve veřejném prostoru větší svaly.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.