Evropská komise návrh představila 2. července, a to navzdory výhradám několika členských států včetně České republiky. Cíl má být mezistupněm k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Již nyní platí závazek snížit emise o 55 procent do roku 2030.

„Jde o ambici, která by pravděpodobně nebyla splnitelná ani za ideálních podmínek. Mnohá průmyslová odvětví však dnes i kvůli ‚zelené politice‘ EU a levným dovozům zpoza hranic nadále procházejí nejhorší krizí v historii, ocelářství nevyjímaje. V evropském ocelářství se za posledních 20 let snížila výroba o třetinu a stále roste míra dovozů na úkor vývozu,“ upozorňuje Ocelářská unie.

HrotcastHrotcast

Ekonom Bureš: Trumpova cla mohou zničit evropský export přes noc. Český průmysl ožívá po letech útlumu

Transformaci výroby směrem k větší ekologičnosti částečně podporují dotace financované z emisních povolenek nebo státní a evropské zdroje. Firmy, které však nestihnou včas investovat do dekarbonizace, budou muset nakupovat dražší a početnější povolenky, což by pro ně mohlo být likvidační.

S investicemi do ekologických technologií zároveň někteří výrobci váhají. Například Třinecké železárny, jediný výrobce oceli v Česku, plánovaly dokončení elektrické obloukové pece v roce 2028. Termín však odložily na rok 2030. Důvodem je podle firmy i nedostatečná veřejná podpora.

Naději na systémové zlepšení přináší podle ocelářů tzv. Akční plán pro ocel a kovy, který Evropská komise představila letos v březnu. Obsahuje návrhy na snížení nákladů na energie a podporu dekarbonizace, ale konkrétní opatření zatím chybějí.

Oceláři upozorňují, že nedostatek oceli by měl dopad nejen na stavebnictví, obranu, energetiku či dopravu, ale i na samotnou realizaci klimatických plánů. Ocel se totiž používá například při výrobě větrných turbín nebo solárních elektráren.

Plány Evropské unie by významně zasáhly i český ocelářský průmysl, který je po desetiletí jedním z pilířů tuzemské ekonomiky. Jeho stavem v kontextu evropské klimatické politiky se zabýval výzkumný tým při Cevro univerzitě.

V sektorové studii ekonomové analyzovali ekonomické a geopolitické hrozby spojené s útlumem hutní výroby v České republice. Autoři varují, že pokud stát nezasáhne a průmysl nepodpoří, bude tuzemské ocelářství postupně vytlačováno levnějšími dovozy a do deseti let může dojít k jeho faktickému zániku, informovali jsme na webu Hrot24.

Válka obrůVálka obrů

Čínská ocel zaplavuje Rusko. Doma ji nikdo nechce, Kreml nemá na výběr

Český stát podle studie zaostává za jinými průmyslovými zeměmi, které již přijaly konkrétní strategie na ochranu a modernizaci ocelářského průmyslu.

Ekonomové upozornili, že by požadovaná dekarbonizace ev­ropských hutí byla finančně náročná. V Česku by přechod k elektrickým obloukovým pecím vyžadoval desítky miliard korun.

Zatímco USA či Čína považují hutnictví za součást své národní bezpečnosti, v Česku dosud chybí jakékoli závazné plány nebo programy pro zvládnutí přechodu na bezemisní technologie. Výzkumníci proto doporučili zahájit meziresortní jednání o systémové podpoře sektoru a vytvoření dlouhodobé národní koncepce pro ocelářství.

Bez podpory státu hrozí zánik českého hutnictví: ztráta pracovních míst, zhoršení stavu regionálních ekonomik (např. v Moravskoslezském kraji) i ztráta schopnosti vyrábět strategickou ocel pro stavby, energetiku, obranu nebo zelenou infrastrukturu.

UdržitelnostUdržitelnost

Green Deal ohrožuje Třinecké železárny i české ocelářství. K zelenější oceli se můžeme dostat snadněji, říká Roman Heide

S využitím ČTK