Obnovitelná energie jede naplno. Lídři summitu jí nestačí
Shutterstock.com
Slunce, vítr a Čína: elektromobily a solárny mění svět rychleji, než kdo čekal
Na summitu COP30 v Brazílii se svět znovu nedokázal shodnout na útlumu fosilních paliv. Po deseti letech od Pařížské dohody zůstávají sliby ve vzduchoprázdnu, zatímco globální teplota směřuje ke 2,6 °C nárůstu do roku 2100. Jenže mimo lesk diplomatických proklamací se mezitím stalo něco, o čem se v roce 2015 neodvážili snít ani ti největší optimisté.
šéfredaktor
V tichosti a bez schválených rezolucí se svět zapsal do dějin obnovitelné energetiky. Loňský rok přinesl instalaci 553 gigawattů solární energie – patnáctkrát víc, než Mezinárodní energetická agentura (IEA) předpovídala v roce 2015. Celková světová kapacita solární energie tak dosahuje čtyřnásobku tehdejších odhadů. A elektrická auta? V roce 2015 tvořila méně než procento prodejů nových vozů. Dnes je to přes 20 %, přičemž svět míří ke 100 milionům EV na silnicích do roku 2028 – i kdyby růst úplně zastavil.
Čína: Neviditelný motor změny
Za tímto překvapením stojí jedno slovo: Čína. V roce 2024 pochází více než 80 % světové produkce solárních panelů ze země rudého draka. Stejně tak 60 % větrných turbín a bateriových článků. Tato výrobní lavina vytvořila přebytek nabídky, srazila ceny a udělala z obnovitelných zdrojů nejlevnější variantu ve většině trhů světa.
„Modeláři naprosto podcenili rozsah čínské výroby čisté energie,“ konstatuje autor článku Alex Kimani. Právě díky obřím objemům a technologickým inovacím se cena solárních, větrných a bateriových technologií od roku 2010 propadla o 60–90 %. A výsledkem? V roce 2024 bylo přes 90 % nově zprovozněných solárních a větrných elektráren levnějších než jakýkoli nový fosilní zdroj.
Čína přitom neexportuje jen hardware. Exportem obnovitelných technologií v roce 2024 přispěla k meziročnímu snížení emisí v cílových zemích o 1 %. Za celý životní cyklus těchto zařízení to znamená úsporu až 4 miliard tun CO₂ – číslo, které se blíží ročním emisím celých Spojených států.
Tempo růstu vs. politika stagnace
IEA dnes odhaduje, že světové emise se ustálí na 38 miliardách tun ročně do roku 2040 – oproti 46 miliardám předpovídaným v roce 2015. A to bez dalších opatření. Pokud by státy dodržely své závazky, mohly by emise spadnout až na 33 miliard tun ročně.
Jenže zdaleka ne všechny vlády jdou s proudem. Spojené státy se pod vedením Donalda Trumpa chystají opustit Pařížskou dohodu, a to už v roce 2026. Jeho administrativa stopla klíčové daňové úlevy a investice do obnovitelných projektů, zrušila cíl mít do roku 2030 polovinu nových vozů jako elektrických, a přerušila financování mezinárodních klimatických fondů.
Důsledky mohou být zásadní. „Analytici očekávají, že Trumpova politika přispěje k tomu, že USA do roku 2030 vypustí o 4 miliardy tun CO₂ více, než se původně předpokládalo,“ uvádí Kimani. Ztráta důvěry v americké závazky navíc může přibrzdit snahy dalších zemí.
