Fúzní elektrárny už nejsou sci-fi, Evropa je může mít do třiceti let

Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Celý článek
0

Z čeho se hroutí boháči? Většina lidí to nechápe

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Celý článek
0

Sto milionů Američanů nemá na to mít děti. USA trápí fenomén Alice

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Celý článek
0

O Středulovi a dalších jezdcích z odborářské apokalypsy

Analytickou metodou ČMKOS se stalo vycucat hrozivá hausnumera z prstu pod takovým tlakem, až jim z toho lezou nehty dolů

O Středulovi a dalších jezdcích z odborářské apokalypsy
Josef Středula | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Jistěže je oprávněné kritizovat vládu za způsob, jakým se (ne)zhostila ekonomického hodnocení dopadů balíčku. Jak šetřila detaily kolem objemově významných položek, její představitelé mlžili a nevěděli, co vlastně budou třeba z dotací škrtat. To všechno nejen odboráři, ale všichni mohou, ba dokonce mají dělat a vláda nemá co být překvapená, že tak činí.

Ovšem vyrukovat vzápětí s tak ostudně cinklými vlastními výpočty „balíčkové újmy“ průměrné české domácnosti, jak to předvedly odbory, to se nevidí ka­ž­dý den. Třeba průměrná česká domácnost nemá čistý příjem skoro 900 tisíc korun ročně, taková totiž patří do vyšší střední třídy, do osmého příjmového decilu, o čemž se může každý přesvědčit z dat ČSÚ o příjmech a životních podmínkách domácností.

Model, jaký svět neviděl

Jak se v odborech dopracovali k vlivu balíčku na inflaci šest procent místo 2,5 procenta, s nimiž pracuje ČNB pro první čtvrtletí příštího roku? Když vláda předpokládá, že dopad dvou sazeb DPH na celkový výběr daně je mírně negativní v jednotkách miliard, těžko se z toho dá vykřesat tak masivní dopad na ceny.

Jak k tomu tedy dospěli, to bych také rád věděl, protože odborářští ekonomové nás ušetřili popisu svého sofistikovaného DSGE modelu s fiskálním anexem. Bodejť by ne, když o něm víme pouze to, že na rozdíl od ČNB, ministerstva financí a pár dalších pracovišť žádný nemají.

Analytickou metodou ČMKOS se tak stalo vycucat hrozivá hausnumera z prstu pod takovým tlakem, až jim z toho lezou nehty dolů.

Vynikající je třeba úvaha o zrušení benefitů, kde nesedí ani číslo (šedesát tisíc korun), ani tvrzení, že zaniknou bez jakékoli finanční kompenzace. Trh práce je napjatý a vyjednávací pozice zaměstnanců je dobrá – žádný zaměstnavatel nebude jen tak přihlížet, jak kvůli ztrátě oblíbených benefitů hlasují nohama. Nikdo se neptal, zda by místo nich náhodou raději nepřijali jejich překlopení do mzdy, byť po očištění o zrušené daňové úlevy. Mimochodem, jeden by očekával, že se odbory zrovna v této oblasti vyřádí a něco ze zaměstnavatelů určitě vymačkají.

Školkovné není benefit průměrné české rodiny a ta částka také nesedí, neboť je zastropována na 17 300 korun, a tuto slevu efektivně využijí jen ti vysokopříjmoví.

Tvrdit, že rušení tabulkových míst, což je podle vlády hlavní cesta k úsporám platů ve veřejné sféře, bude mít za následek ztrátu příjmu zaměstnance o dvě procenta, je rovněž nesmysl.

Nesmíš být blbec

Nemocenská, snížení podpory stavebního spoření a zvýšení daně z nemovitostí jsou iritující a skutečně se dotknou většiny zaměstnanců, neboť stavební spoření je hodně rozšířené a skoro každý bydlí ve vlastním (a zbytek v pronajatém soukromém bytě, neboť komunálních bytů je nepatrně). Ale ani ve svém součtu to celkový čistý disponibilní příjem nezruinuje.

Josef Středula a spol. by strašně moc chtěli, aby je partneři brali vážně a mohli spolurozdávat karty. Podlehli však dojmu, že nejlepší cestou, jak toho dosáhnout, je barnumská lež, která má vyděsit davy méně počtů znalých a dostat je na náměstí. K respektu se nedá prolhat a strašením a rozeštváváním se propracujete pouze k tomu, že jste součástí problému, nikoli řešení. Navíc od toho jsou tady jiní kofři.

Co k této politováníhodné události dodat? Jeden starý praktik české hospodářské politiky kdysi vysvětloval taje zdejšího vládnutí mocichtivému adeptovi: „Můžeš být… (doplňte funkci nebo příslušnost k politické straně), ale nesmíš být blbec.“ Zlatá slova.