Iniciativě propagující zálohování a vracení plastových PET lahví se v poslední době nelze vyhnout. Připojili se k ní neziskovky, vysoké školy i velcí výrobci nápojů v čele s Mattoni 1873 a jejím ředitelem Alessandrem Pasqualem. Konec doby, kdy se lahve bezúčelně vyhazují do popelnic, je tedy blízko, řeklo by se. Jenže celá věc není zdaleka tak jednoduchá. Jde v ní o regulérní byznys schovaný za vějičkou ochrany životního prostředí.

Všechno se drtí

Zálohování plastových lahví se dostalo do středu pozornosti proto, že Evropa od členských států chce vcelku rozumnou věc, a to aby s lahvemi účelně nakládaly, nevyhazovaly je a recyklovaly. Cílem je devadesát procent sebraných lahví v roce 2029 s dílčím cílem 77 procent v roce 2025. Česko by s tím mohlo mít potíže, protože limit zatím neplní. Mít něco proti tomu vypadá jako čiré bláznovství, tedy než se člověk hlouběji ponoří do detailů systému.

Zaprvé je totiž velmi sporné, jestli systém vůbec spouštět. Ano, jsme na tenkém ledě statistik a průzkumů, které se velmi liší podle toho, kdo si jejich vypracování objednal. Ale zemi chybí podle ministerstva životního prostředí ke splnění cíle jen osm procent (iniciativa Zálohujeme.cz má jiná čísla, podle nich chybí ke splnění plného cíle 21 procent).

Ani tak se ale nedá Česku upřít, že lidé tu odpovědně recyklují. Je tedy na zvážení, jestli systém za 2,45 miliardy odstartovat. Jestli se třeba nenajdou levnější způsoby, jako je rozmístění většího počtu žlutých kontejnerů. „Přijde mi logické co nejvíce stavět na současném systému třídění a recyklace, který bude muset být i s ohledem na plnění dalších politických cílů – sběr PET lahví na úrovni devadesáti procent je jen dílčí cíl – doplněn o intenzifikaci sběru a dotřiďování směsného komunálního odpadu. Pokud by tyto strategie nefungovaly a nic jiného nezbývalo, může být zálohování sice nákladnějším, ale poměrně rychlým způsobem, jak cíl splnit,“ míní Aleš Rod, ředitel pro výzkum Centra ekonomických a tržních analýz.

Je zřejmé, že nápojáři v tlak na větší výtěžnost současného systému nevěří. „I kdyby byl v současnosti sběr vyšší, dosažení každého dalšího procenta prostřednictvím zintenzivnění dosavadního způsobu bude nesmírně nákladné. Na druhou stranu již bylo prokázáno, že finanční motivace prostřednictvím zálohového systému na devadesátiprocentní úroveň sběru dosáhne,“ říká mluvčí iniciativy a firmy Mattoni 1873 Andrea Brožová.

Přísun suroviny

Tyto dvě věci – recyklace a vracení lahví – spolu velmi úzce souvisí. Že se plastová lahev s tříkorunovou zálohou vrátí do obchodu, totiž neznamená, že se vymyje a znovu naplní jako lahev od piva. V důsledku přijde do stejné továrny jako ta vyhozená do žlutého kontejneru a udělá se z ní úplně stejná drť. Tedy pokud není lahev znečištěná, což je podle iniciativy handicapem kontejnerů a argumentem pro zálohování. Pak je tu ještě věc s různými barvami lahví. Protože barevné PET lahve se těžko recyklují, ideální jsou čiré lahve nebo sjednocení barev všech lahví. To ale zase kazí marketing firem, které se chtějí odlišit od konkurence.

Takzvaný regranulát je ve skutečnosti nejdůležitějším argumentem zavedení celého systému. Plastový recyklát je totiž surovina a musí se za něj platit. Česko je zemí se silným automotive průmyslem. Do automobilek z celého světa odsud proudí všemožné plastové páčky, držáky, palubní desky a další díly. Stejně tak do zahraničí proudí regranulát. Společnost SUEZ CZ z Němčic na Hané třeba osmdesát procent suroviny vyváží k finálnímu využití do ciziny. O recyklát tak nápojářský byznys musí svádět na trhu boj. Pokud by měl být jeho přísun zaručen zákonem, řada starostí by mu odpadla.

Naopak systém výkupu plastových lahví by pár nových potíží přinesl. Lahve by se předně vykupovaly nezmačkané, a to kvůli identifikaci. Stejně nezmačkané by se tedy musely i skladovat doma. Nápojáři mají sice průzkumy o tom, že to lidem nevadí, ale je třeba, aby tato věc zazněla, protože PET lahve budou muset skladovat i obchodníci.

Velké markety si možná pořídí techniku, z menších obchodů ale budou auta vozit stále neporušené lahve. Představa o tom, že si nakoupí techniku nebo najmou pracovní sílu na šlapání a třídění, je chybná. Existuje tak velké riziko, že vzhledem k objemu lahví budou auta vozit de facto vzduch. Navíc podle současné legislativy jsou lahve odpadem, takže spolu s potravinami je není možné vozit pohromadě. Iniciativa proto pro obchody navrhuje zavést takzvaný manipulační poplatek. „To je jeden z důvodů, proč je k zavedení zálohového systému v Česku potřeba legislativních změn. Je nutné kodifikovat, že,petky‘ a plechovky nebudou v kategorii odpad, ale vratný obal, podobně jako tomu je nyní u vratného skla,“ říká Andrea Brožová.

Obchodníci patří vůbec k odpůrcům systému. „Tady nejde z hlediska výrobců nápojů o ekologii, ale o snahu ušetřit desítky a stovky milionů korun za nákup suroviny potřebné k výrobě nových lahví. Celý systém sběru a recyklace odpadů je třeba vytvářet s ohledem na skutečné problémy,“ říká Jan Hrdina, tajemník Asociace českého tradičního obchodu, s odkazem na technologie, které nyní drobní obchodníci nemají.

Obce bez milionů

Kromě obchodů by nový systém také vytvořil dost rozruchu v obcích. Ty investovaly nemalé peníze do stávajícího systému a díky prodeji surovin (opět jsme u regranulátu) z něj také mají peníze. Lidé jim prostě každou vyhozenou PET lahví přispějí. Nyní by lahve nosili do obchodu s vidinou tříkorunové zálohy a vesnicím by klesaly příjmy. Podle ministerstva životního prostředí by šlo o výpadek 200 až 300 milionů ročně. Podle nápojářů to ale v důsledku nemusí být špatně. „Na problematiku obcí se nelze dívat optikou dneška, ale optikou roku, kdy bude nutné dosáhnout cílů. Pokud bude méně plastů (a kovu) v kontejnerech, pro obce to sice bude znamenat menší odměny za třídění, ale také méně svozů, méně záboru veřejného prostranství pro kontejnery, méně pohozených odpadků,“ říká Andrea Brožová.

V argumentech, proč systém zavést, se také jeho zastánci obracejí do zahraničí. Systém spouští třeba Slovensko. Provoz tam, podobně jako by to mělo být v Česku, zajistí konsorcium složené z domácích výrobců nealkoholických nápojů a piva a zástupců maloobchodu. Slovensko ale nemá tak rozvinutý systém třídění jako Česko a zálohování nezavádí kvůli několika zbývajícím procentům k naplnění kvóty. Právě v takových zemích, kde je druhý systém ochablý nebo žádný nemají, může zálohování opravdu výrazně pomoci.

Tomáš Novák týdeník HROT

Už předtím ho spustila desítka evropských zemí, jak ale upozorňuje studie Centra ekonomických a tržních analýz, která odkazuje na informace společnosti Reloop, lze vytvořit srovnání ze 33 zemí světa, kde systém funguje, ale jen šest z nich dosahuje devadesátiprocentní úrovně sběru. „Z těchto výsledků není zcela jasná kauzalita mezi zavedením zálohových systémů a dosažením hranice devadesáti procent návratnosti PET obalů,“ stojí ve studii, pod níž je podepsán například Jiří Schwarz, bývalý člen Národní ekonomické rady vlády a bývalý děkan Národohospodářské fakulty VŠE.

Ministr proti záloze

Úprava, která by povinné zálohování PET lahví v Česku uzákonila, už jednou ve Sněmovně byla. Poslanci lidovecký návrh odmítli před rokem, proti byl i ministr životního prostředí Richard Brabec. Výrobci mohou ale přistoupit na vlastní systém na bázi dobrovolnosti. Dá se však očekávat, že po volbách návrh na povinné zálohování přistane poslancům na stole znovu. Ministerstvo proto upozorňuje, že evropský cíl se týká všech plastových lahví, ale vratné a recyklovatelné jsou jen některé. „Zálohový systém bude řešit pouze vybrané zálohované lahve, a to je ve vztahu ke směrnici o jednorázových plastech málo. Otázkou tedy je, zda se má zavádět jako povinný systém, který nebude významně přispívat k plnění evropských cílů a ani k ochraně životního prostředí,“ trvá na svém úřad ústy mluvčího Ondřeje Charváta. Evropský cíl podle něj Česko naplní tak, že zařídí více třídicích kontejnerů a upraví legislativu tak, aby ztížilo výrobcům možnost dostávat na trh plastové lahve, které se nedají recyklovat, například kvůli přidaným plastovým „rukávům“ využívaným pro marketing.

Resort životního prostředí má zastání i u svého bývalého šéfa Miloše Kužvarta, dnes výkonného ředitele České asociace oběhového hospodářství. „Je to hloupý nápad, drahý, ohrožující zaběhlý a v Evropě nejefektivnější systém separovaného sběru. Jde o krásný příklad greenwashingu,“ reagoval.

Kužvartova slova jsou poměrně silná, ale ukazují na fakt, že zálohování plastových lahví je záležitost tak barevná, kolik barev samy lahve mají. A že rozhodovat se jen sympatiemi v této věci opravdu nejde.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.