Profimedia.cz

Neville Chamberlain: Hitlerovi ujel autobus

Toto vydání týdeníku Hrot dorazilo do trafik přesně 82 let poté, co do Československa dorazily nacistické tanky, aby přivezly 50 let nesvobody. Rubrika Tardis si šla promluvit s Nevillem Chamberlainem, mužem, jenž to bezděky pomohl spískat

Daniel Deyl

Daniel Deyl

redaktor

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Jak hrozné, fantaskní a neuvěřitelné je, že bychom měli kopat zákopy a nasazovat plynové masky kvůli rozmíšce ve vzdálené zemi, o níž nic nevíme! Zdá se nemožné, aby se válčilo kvůli sporu již jednou principiálně vyřešenému.

To ráno jsem mluvil s kancléřem, s panem Hitlerem. Bylo to podruhé v historii, kdy se britský ministerský předseda vrátil z Berlína, aby do Downing Street přinesl mír se ctí. Přinesl jsem naší době mír.

Cesta vedoucí k appeasementu je dlouhá a plná překážek. Československá otázka z nich byla tou dobou nejčerstvější a asi nejnebezpečnější. Když jsme ji tímto měli za sebou, myslel jsem, že bude možné pokročit dále na cestě za příčetností. Když vám život dá sto důvodů k pláči, dejte světu tisíc důvodů k úsměvu.

Bojovali jsme nikoli kvůli politické budoucnosti vzdáleného města Gdaňsk, nýbrž kvůli principům, jejichž zničení by lidem na Zemi sebralo možnost žít v míru a bezpečí.

Jakkoli jsme soucítili s malým národem v konfrontaci s velkými mocnými sousedy, nemohli jsme jen kvůli němu vtáhnout do války celé britské impérium. Pokud bychom už museli bojovat, muselo by to být kvůli něčemu většímu. Ve válce, ať si kterákoli ze stran říká, že je na vítězné straně, jsou poraženými všichni.

Není sporu o tom, že Židé nejsou zvlášť sympatičtí lidé. Já osobně o ně nijak nestojím; ale je pravda, že to samo pogromy ospravedlnit nemůže. Ale musel jsem se pokusit válce zabránit všemi prostředky – analyzovat její možné příčiny, pokoušet se o jejich odstranění diskusí, v duchu spolupráce a dobré vůle.

Rozhodně. Ať už k tomu byl jakýkoli důvod – jestli si myslel, že dostane, co chce, aniž by o to musel bojovat, nebo se nakonec přece jen nedostatečně připravil – bylo jasné, že mu ujel autobus.

Nesměli jsme dopustit, aby Finsko zmizelo z mapy světa.

Ačkoli jsem nikdy nekřičel na labouristické poslance a neurážel jsem je, nikdy jsem nechápal uvažování těch, kdo se s nimi pokoušeli vést rozumnou řeč.

Říkám vám, že žádné takové sklony nemám! Nejsem netolerantní a nezakládám si na vlastní moci! To není pravda, není a není! Jsem ten nejuvolněnější člověk s porozuměním pro ostatní! Trvám na tom, aby nikdo z vás už nikdy neřekl, že mám nějaké diktátorské sklony!