Nepřehledné zprávy z Maďarska

Já mám Maďarsko rád, jedna větev mé rodiny tam žila nejméně dvě stě let, ale když kolega napíše, že odtamtud chodí nepřehledné zprávy, tak mě to zarazí. To je jaká novinka, prosím pěkně? A když už jsme u toho, když Slováci prodávají Maďarům českou fabriku, a ještě k tomu na letadla, může snad někdo zkušený a pokročilý očekávat „přehlednost“? Teď vážně, v Hrotu popisujeme opravdu zajímavé peripetie kolem vstupu nových vlastníků do vodochodského Aera, jehož hodnota dnes spočívá v nástupci slavného albatrosu, nového cvičného proudového letounu L-39NG.

To Jan Světlík si peripetií se svými firmami užil už dost. Nejvýraznější ostravský podnikatel v posledních letech přišel o nejcennější firmy ve vítkovickém holdingu, mimo jiné o Vítkovice Heavy Machinery a Vítkovice Power Engineering. I přes ztrátu okolo deseti miliard korun je ale Světlík překvapivě klidný. „Už nemusím lítat po 35 firmách a řešit jejich průšvihy,“ říká v rozhovoru.

Pověsíte-li želvě těsně před nos třeba oblíbené pampelišky, uvede se do pohybu a totéž platí i pro projekty CCS na zachytávání klimatických plynů, tedy hlavně oxidu uhličitého, a jejich ukládání pod zem. Technicky je to sice proveditelné, jen v Evropě je velkých úložišť několik desítek, ale prakticky mohou fungovat jen za cenu obrovských nákladů. Mohutné evropské dotace a rostoucí cena emisních povolenek však mění podobným projektům základní ekonomickou rozvahu, takže i v Česku by geologická služba ve spolupráci s Moravskými naftovými doly „opilotovala“ potenciál ukládání CO2 ve vytěžených ložiscích.