Nebývalý severský NATOkonsenzus

V souvislosti s finskou a švédskou přihláškou do NATO se hodně připomíná bezpečnostní rozměr. Méně se už píše o shodě, která v této věci panuje v obou dosud neutrálních zemích

Nebývalý severský NATOkonsenzus
O vstupu do NATO dnes ve Finsku pochybuje jen málokdo. Premiérka Sanna Marinová se může opřít o podporu veřejnosti i všech stran v široké vládní koalici. | Profimedia

Je v tom obrovský kus symboliky, že přihlášku svých zemí do Severoatlantické aliance podaly dvě ženy premiérky. Finka Sanna Marinová a Švédka Magdalena Anderssonová tím vstoupily do dějin. To, o čem muži v čele vlád obou zemí jen snili, a to ještě ne všichni, ženy velmi pravděpodobně přetaví v realitu.

Možná ještě větší symboliku obsahuje fakt, že do NATO přivádějí oba sousedy sociální demokraté: ve Finsku široká koalice vedená „socanskou“ premiérkou, ve Švédsku dokonce jednobarevný menšinový kabinet. Obě sesterské strany historicky vystupovaly proti členství svých zemí v obranném paktu. Viděly v něm nejen porušení tradiční neutrality v případě Švédska a výraz složitého postavení Finska coby země poražené ve druhé světové válce, nýbrž i projekci vlastní internacionalistické a pacifistické doktríny. A to na rozdíl od středopravicových, konkrétně hlavně konzervativních formací ve Finsku i Švédsku, které o vstupu do NATO hovořily a vnímaly jej jako potvrzení prozápadní a prokapitalistické orientace.

Jak dokládají mediální vystoupení, ani obě premiérky až do Putinova vpádu na Ukrajinu o vstupu do NATO neuvažovaly. Anderssonová jej dokonce odmítla pouhých několik týdnů po ruské invazi. Její váhání mělo vcelku jasné důvody. Agrese vůči Ukrajině sice posílila švédské zastánce členství, nicméně ještě v březnu jich byla jen těsná většina. Zlom nastal až v dubnu, kdy počet příznivců vzrostl na 57 procent.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit