Financujeme asi 153 tisíc spotřebitelů, přibližně 90 tisíc z nich už bychom nemohli. A ti by se přesunuli do šedé zóny, říká Jiří Hauptmann
Foto: Provident Financial
Příliš drahé peníze
Rozhovor
Stát žene lidi k lichvářům. Navrhovaný strop je moc nízký, většině lidí bychom už nepůjčili, varuje Hauptmann z Providentu
Ministerstvo financí navrhuje výrazné zastropování úroků spotřebitelských úvěrů. Pokud k němu skutečně dojde, většina lidí, které spotřebitelské úvěry v současnosti využívá, už na ně podle Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů nedosáhne. „Nezbyde jim pak nic jiného než jít za lichváři a na černý trh. Protože ty peníze opravdu potřebují, nepůjčují si na zbytečnosti,“ říká v rozhovoru pro Hrot24 Jiří Hauptmann, člen představenstva Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů a jednatel Provident Financial.
redaktor
Česko chce být opět papežštější než papež, tentokrát to ale může vyvolat velké problémy u nejchudší části obyvatelstva. A to kvůli nevyváženému promítnutí evropské směrnice o spotřebitelském úvěru do českého zákona o spotřebitelském úvěru.
„Transpozice je minimalistická, až na jedinou, ale o to zásadnější výjimku, jíž jsou cenové stropy. Ty jsou v Česku nyní navrženy tak, že pro nebankovní poskytovatele úvěrů, kteří pracují s rizikovějšími klienty, jako jsme právě my, znamenají velký problém,“ popisuje Jiří Hauptmann, který se v rámci Evropské fintechové asociace European Digital Finance podílel na její přípravě.
České ministerstvo financí sice podle jeho slov odvedlo famózní práci a pomáhalo odstranit z navrhované úpravy ty největší nesmysly. S cenovými stropy je ale podle Hauptmanna vedle. „Ten problém může být až tak velký, že už nebudeme schopni většině stávajících zájemců půjčit.“
Co po Česká republice tedy aktuálně požaduje evropská směrnice, pokud jde o ceny úvěrů?
Směrnice ukládá členským státům zavést ta opatření, která povedou k efektnímu boji proti vysokým cenám úvěrů. Mohou to být například cenové stropy, ale směrnice je povinně nevyžaduje.
České ministerstvo financí původně tvrdilo, že stropy nechce, nakonec je ale nastavilo, a to poměrně striktně.
Pro úvěry nad 20 tisíc korun a na dobu více než šest měsíců má jít o 48 procent RPSN. Pro úvěry do 20 tisíc a do šesti měsíců má jít o 48 procent z celkových nákladů.
To by omezilo už některé kreditní karty, je to hodně nízká sazba, i v porovnání s některými jinými evropskými zeměmi.
Proč jsou podle vás takovéto cenové stropy nízké?
Půjčujeme lidem, kterým nikdo jiný nepůjčí. Pro banky nejsou zajímaví a pod námi je už jen lichva. Naše riziko je oproti bankám nesrovnatelně vyšší a také máme daleko vyšší náklady na financování úvěrů.
Nemůžeme přijímat vklady od spotřebitelů, a tak si půjčujeme na finančním a kapitálovém trhu. Jen to nás stojí deset až patnáct procent částky, kterou spotřebiteli půjčujeme.
S rizikovými klienty musíme také jinak pracovat. Proto se do navrhovaných cenových stropů nedokážeme vejít.
Kolik si u vás lidé běžně půjčují?
Průměrný úvěr, který poskytujeme, se pohybuje okolo 30 tisíc korun a ty peníze půjčujeme na dobu lehce přes jeden rok. Zhruba polovině zájemců ale žádosti zamítáme, rozhodně to není tak, že půjčíme každému.
Pokud ale cenové stropy zůstanou tak, jak jsou nyní navrženy, budeme muset půjčovat jen těm nejméně rizikovým lidem. Nejrizikovější skupině, kterou dnes nemáme vůbec problém zafinacovat, ale už za takových podmínek půjčovat nebudeme.
Jak velkému objemu lidí by členové v rámci Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů přestali oproti dnešku půjčovat?
V současnosti financujeme asi 153 tisíc unikátních spotřebitelů, pokud by k takovémuto nastavení stropů došlo, přibližně 90 tisíc z nich už nebudeme schopni financovat. A ti by se přesunuli do šedé zóny.
Třeba by si ale tito lidé už nepůjčovali…
O tom můžeme polemizovat, možná v některých případech by si skutečně nepůjčili, ale praxe ukazuje, že kde je poptávka, vytváří se i nabídka.
Navíc tito lidé si půjčují na věci, které se jim třeba doma rozbijí. Na novou pračku nebo na opravu auta, kterým jezdí do práce. Většinou to není tak, že by chtěli mít ten nejnovější mobilní telefon.
Jde o to, že lidem, kteří neumějí nebo nemohou šetřit, najednou vznikne nenadálý výdaj. A oni ho musí zaplatit.
Podívejme se také na zkušenost ze Slovenska. Tam došlo k nastavení poměrně drakonických cenových stropů v roce 2016. Poté tam zůstaly už jen nebankovní poskytovatelé úvěrů, které vlastní banky.
Provident odešel ze slovenského trhu v roce 2018 a podle našeho tehdejšího průzkumu znal nelegálního poskytovatele úvěrů každý sedmý Slovák.
Ze studie APNÚ, která vznikla na začátku letošního roku, vyplynulo, že už to byl každý třetí Slovák. Šedá zóna tam opravdu nadšeně bují.
Ministerstvo financí chce tedy spotřebitele chránit před vysokými cenami úvěrů, ale tato slovenská zkušenost ukazuje, že to může být kontraproduktivní?
Záměr ministerstva financí, případně neziskového sektoru chránit spotřebitele je zcela legitimní a důležitý. Je však potřeba zohlednit i reálné dopady takové regulace, které vidíme například právě na Slovensku.
Tam přísné zastropování úrokových sazeb vedlo k omezení nabídky legálních úvěrových produktů, čímž se část spotřebitelů dostala mimo dosah regulovaného trhu a do šedé zóny.
Podobné signály výsledků této regulace máme i z Polska. Výsledkem může být přesně opačný efekt – zhoršení situace těch, které má regulace chránit.
Narážíte na to, že dosud určovaly cenové stropy svou judikaturou soudy, nebyly tedy stanoveny v zákoně, ale přesto existovaly? Jak se díváte na ně?
Tyto stropy vycházejí z rozsudků Nejvyššího soudu na základě občanského zákoníku. Posuzují morálnost a nemorálnost úvěru.
Nemorální je podle judikatury taková úroková sazba, která je čtyřikrát vyšší než maximální úrokové sazby bank. To je do 70 procent úrokové sazby, RPSN se pak pohybuje od 75 do 100 procent. A v takovýchto stropech jsme bez problémů schopni pracovat.
Nemáme problém se stropy jako takovými, ale jde nám o to, aby byly nastaveny rozumně. Věřím, že se domluvíme na tom, co bude dávat všem smysl.
Chtěli byste tedy zhruba dvojnásobné cenové stropy oproti těm, které jsou v současnosti navrženy? Tedy, když si někdo půjčí třeba na lednici 20 tisíc, aby vrátil zhruba 40 tisíc korun?
Víceméně. Strop ve výši 100 procent nákladů je třeba ve Spojeném království, odkud ho nedávno zkopírovali do Rumunska. Týká se to všech úvěrů, těch spotřebitelských, ale i hypoték.
Vrátit dvojnásobek půjčených peněz ale přece jen může vypadat na první pohled dost nevýhodně…
Na české hypotéce ale běžně zaplatíte trojnásobek a nikdo se nad tím nepozastavuje. Je to jen rozložené do delšího času.
Na černém trhu bude ta cena daleko vyšší, o tom ani nemáme představu. A neexistuje tam vůbec žádná ochrana.
My, stejně jako většina nebankovního trhu, ale máme nastavený byznys model na tom, že spotřebitel splácí. O to nám jde. Ne o to, poslat ho do exekuce.
Změny se mají týkat také posuzování úvěruschopnosti. Je to tak, že v současnosti je problém zejména s přílišnou obecností souvisejících pravidel?
Tento požadavek je nyní v zákoně formulován v jedné větě čtyřmi obecnými adjektivy jako nezbytný, spolehlivý, dostatečný a přiměřený. Jinými slovy je extrémně nejasné, jak má posouzení úvěruschopnosti vypadat.
Bohužel se toho chopili různí právníci, kteří si na tom začali budovat vlastní byznys a rozporují poskytnuté úvěry, a to i ty bankovní, s tím, že nedošlo k správnému posouzení úvěruschopnost.
Tu věc napadnou u finančního arbitra a pak zkasírují až polovinu vrácených úroků. A finanční arbitr vykládá tyto věci poměrně přísně formálně a v neprospěch finančních institucí, které u něj většinu sporů prohrají.
Takže byste chtěli tato pravidla co nejvíce zkonkretizovat?
Na tom se shodne vlastně celý trh i ministerstvo financí. Paradoxní je, že směrnice na jednu stranu vyžaduje lepší posuzování úvěruschopnosti, na druhou stranu ale zakazuje například používat veřejně dostupná data ze sociálních sítí.
Úvěruschopnost tak zkoumá jen z toho úhlu pohledu, zda je člověk schopen půjčku splatit, ne jestli ji chce splatit. To může být problém.
Připravili jsme ale související návrh definice a toho, jak by se mělo do budoucna v tomto směru postupovat. Povinné by mělo být třeba při posuzování úvěruschopnosti nahlížet do úvěrových registrů. Protože dnes taková povinnost neexistuje, což sice zní zvláštně, ale je to tak.
Usilujete tedy o to, aby se návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru změnil. Předpokládám, že vám v tom hrají do karet blížící se volby a to, že jej už současná Poslanecká sněmovna pravděpodobně nestihne projednat…
Šance na to, že by tento návrh prošel v tomto volebním období, je skutečně nulová. Další diskuse bude probíhat s novou vládou. Čas ale ještě máme. Nová směrnice o spotřebitelském úvěru vyžaduje transpozici do listopadu 2026.
Jiří Hauptmann
Jednatel a ředitel vnějších vztahů společnosti Provident Financial
Má na starosti také vztahy na evropském trhu v mateřské skupině International Personal Finance
Je rovněž členem představenstva Asociace poskytovatelů nebankovní úvěrů
Působí i v představenstvu European Digital Finance Association a British Chamber of Commerce Czech Republic
V minulosti pracoval na manažerských pozicích třeba pro JTI či Heineken
Vystudoval Technickou univerzitu v Liberci
