(Ne)vyrovnání s minulostí

Ani po více než třiceti letech po listopadu 1989 si česká justice neví rady se špičkami protiprávního komunistického režimu

(Ne)vyrovnání s minulostí
U soudu s Karlem Hoffmannem svědčil také Milouš Jakeš (v tmavých brýlích) a Lubomír Štrougal (uprostřed). | Profimedia.cz

Lepší pozdě než nikdy. Ale může být ještě nějaké později, když jednomu je 97 a druhému 91 let? Řeč je o někdejším československém premiérovi Lubomíru Štrougalovi a bývalém federálním ministru vnitra Vratislavu Vajnarovi, kteří (prozatím) neunikli případnému soudnímu přelíčení za smrt nevinných lidí na železné oponě. Ti se tehdy ničím neprovinili. Jen nechtěli žít v socialismu, toužili po svobodném životě na Západě.

Ústavní soud totiž označil za předčasné zastavení jejich trestního stíhání, o čemž rozhodlo státní zastupitelství s odůvodněním, že oba bývalí komunističtí politici trpí duševními chorobami a nejsou schopni chápat smysl trestního řízení. Ústavnímu soudu ovšem vadilo, že znalecké posudky vypracovali znalci, kteří nebyli nestranní, protože byli spojeni s nedemokratickým předlistopadovým režimem.

„Jeden ze znalců dokonce před rokem 1989 působil v protivzdušné obraně, která měla za svůj účel a cíl také zastavovat ty, kteří hranice přecházeli,“ sdělila ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. „Není žádoucí, aby klíčový znalecký posudek zpracovala osoba, která v dané době sama u ozbrojených sil působila.“

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit