Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Je možný dát klidně odejít, pokud se staly chyby, chyby napravit, prostě, chyby napravit. A hledat toho viníka. Soudruzi, ano, ten udělal tu chybu, každej z nás udělal nějakou chybu. Ale vždycky, čí to je vláda, když kladu otázku? Je to komunistická vláda, komunistická. Byla, je a bude ve své podstatě a nezáleží na tom, kdo prostě stojí tam, nebo onde.

Naší slabinou je kádrová práce. Takovým problémem vážným je, že příliš dlouho trvala stabilita kádrů, leta seděli lidé na stejných funkcích. Tím se znemožnilo, aby se potahla další generace, tedy, aby se postupně ty kádry omlazovaly.

Ano, přiznávám jedno, že jsme nedůslední v tom, že nevoláme dost k zodpovědnosti, ale ne že bysme nevolali, i dost někdy nevo... ale ne vždycky děláme závěry. Vždycky se tam točí desítky lidí, prostě, který kolem toho, který kolem toho chodili. A někdy i určitý kolektivní znásilnění, který se ukázalo jako falešný. Tak ty věci jsou složitější, prostě.

Nečekejte od nás, že my otevřeně budeme provádět kritiku situace v socialistických zemích.

Neni chleba. Co dělá vláda? Jak to, že neni chleba? Co dělá strana? Jak to řídí, že nejezdí chleba? Ptá se v kapitalismu někdo na takovouto otázku? Kritizujou pekaře, kterej neupek’ ten chleba a nejdou k němu podruhý, řekněme. My třeba takovou možnost ne vždy máme, my jsme zodpovědní za tu ekonomiku.

Víme to, tak hloupí nejsme. Víme, jaká byla spotřeba, a víme, kolik jsme toho vyrobili a kolik jsme na ten trh dali. A teď je otázka, jestli jsme schopni dát na ten trh víc. A když nejsme, nejsme, no tak víme, že budou ty průšvihy na tom trhu, že nám lidi začnou nadávat.

To není jednoduchý proces ta přestavba, není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná, a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé. A vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu.

Naší situaci ovlivňuje nástup těch Spojených států a celýho toho bohatýho Západu dnes, který, prostě, už několik let se tam dobře rozvíjí ta ekonomika, ekonomický růst dosahuje kolem čtyř procent, třeba v minulým roce. Dobře se jim vede, vcelku, ale mají nemálo nezaměstnaný.

Když by tam člověk nebyl přesně, tak ho vyhodili, se s ním nebavili, páč tam pracuje tým lidí, jeden zdržuje druhého. Tady vidíte, jaká je tam kázeň, jaká je tam disciplína, jestli chce něco dosáhnout. A u nás je to tak piánko, ano, ne, prostě s tím se musíme rozejít, soudruzi.

Ano, jde o to… Zamyslet se kde, co, a jak použít, ano jestli dáváme někomu malou hospodu, kde jsme měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc čtyři tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam možná vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty čtyři tisíce nestojí. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych to tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, ty potřebujem.

Složitý záležitosti jsou to. A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: né my si to přejem, to je ten lid, to žádá taky, my s tím souhlasíme s tím lidem, my plníme jeho vůli a ne prostě, aby my jsme tam byli sami, jak kůl v plotě neměli jediný, jediné slovo podpory.