Propast v odměňování přistěhovalců a domorodců je ještě větší než tzv. gender pay gap
Magic Orb Studio / Shutterstock.com, koláž Hrot24
Mozky z ciziny
I s diplomem končí u pásu nebo na stavbě. Imigranti vydělávají skoro o pětinu míň, tratíme na tom všichni
Evropa i Severní Amerika zoufale potřebují kvalifikovanou pracovní sílu. Přesto přistěhovalci na Západě vydělávají v průměru o 18 procent méně než domorodci. Není to ani tak tím, že by byli hůře odměňováni za stejnou práci, ale především proto, že se k té lépe placené prostě nedostanou.
ana
V době, kdy vyspělé země stárnou, porodnost klesá a chybí pracovníci, zní tato otázka stále častěji: Proč si nedokážeme lépe poradit s imigranty? A především s těmi vzdělanými?
V Česku se tento problém naplno ukázal během uprchlické vlny z válkou zmítané Ukrajiny. I přes personální krizi ve zdravotnictví jsme nezvládli naplno využít potenciál příchozích, mezi nimiž byla celá řada vysoce kvalifikovaných lékařů či sester.
Nová studie publikovaná v prestižním časopise Nature, založená na datech 13,5 milionu lidí z devíti zemí (včetně USA, Německa, Francie nebo Kanady) teď odhalila, že imigranti vydělávají v průměru o 17,9 procenta méně než lidé narození v té či oné zemi.
Ne kvůli tomu, že by byli hůř placeni za stejnou práci – byť i to hraje určitou roli –, ale hlavně proto, že se téměř vůbec nedostanou k lépe placeným pozicím.
Zatímco ve Švédsku, kde mnoho migrantů pracuje ve veřejném sektoru, činí rozdíl „jen“ sedm procent, ve Španělsku přesahuje 29 procent.
Imigranti z Afriky a Blízkého východu jsou na tom nejhůř, zatímco ti z Evropy a Severní Ameriky se průměru domácích obyvatel blíží. Co za tím vězí?
Často banality: zdlouhavé uznávání vysokoškolských diplomů a dalších kvalifikací, chybějící kontakty, jazykové bariéry. Tři čtvrtiny mzdového rozdílu nevznikají v jedné firmě na stejné pozici, ale kvůli tomu, že cizinci končí v horších oborech, méně placených firmách a méně prestižních regionech. A to bez ohledu na vzdělání.
Propast je dokonce ještě větší než u tzv. gender pay gap, tedy rozdílu mezi odměňováním žen a mužů. Ten podle posledních dat Evropského parlamentu činí v zemích EU průměrně 12 procent. Ještě více tedy tento problém doléhá na ženy-imigrantky, u nichž se účinky obou typů diskriminace kombinují.
Evropa stvořila byrokratické monstrum. Musíme ihned jednat, jinak se staneme kořistí
Není to ale jen lidský nebo sociologický problém. Je to ekonomická ztráta. Když se vzdělaný lékař nebo inženýr živí jako kurýr, dělník nebo uklízeč, tratí nejen on. Ztrácí stát – na výběru daní, na potenciálu do budoucna, na inovacích. Autoři studie to nazývají „plýtváním lidským kapitálem“.
Alespoň částečně dobrou zprávou je, že děti těchto migrantů mají v průměru už mnohem menší rozdíl v odměňování než jejich rodiče – jen 5,7 procenta.
A některé země se snaží věci měnit: třeba Německo umožňuje cizincům pracovat ještě před uznáním kvalifikace, Francie reformovala imigrační víza tak, aby přilákala talentované pracovníky.
Ale nestačí mít otevřené dveře. Je třeba také postavit funkční mosty – jazykové kurzy, efektivnější uznávání diplomů, pomoc se začleněním do pracovních sítí. Jinak budeme dál přijímat schopné lidi, abychom je nechali dělat podřadné práce.
