Praha/Štrasburk 19. prosince 2025 (PROTEXT) - Rozsudek ve věci Černý a ostatní proti České republice představuje významný milník v judikatuře Štrasburského soudu proti České republice. Jeho význam nespočívá pouze v posílení ochrany advokátního tajemství, ale rovněž v kritickém vymezení standardů pro práci s digitálními důkazy, role Ústavního soudu a odpovědnosti státu za systémová selhání, která si vyžádala následný dohled Výboru ministrů Rady Evropy.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v přelomovém rozsudku Černý a ostatní (Lichnovský, Kočí, Čapčuch a Medňanská) proti České republice (stížnosti č. 37514/20 a další) konstatoval závažné porušení základních lidských práv, ke kterému došlo v důsledku postupu českých soudů – včetně Ústavního soudu – při nakládání s důvěrnou komunikací mezi advokáty a jejich klientem, podnikatelem Shahramem Zadehem. Soud jednomyslně rozhodl, že Česká republika porušila článek 8 Úmluvy (právo na respektování soukromí a korespondence), článek 13 Úmluvy ve spojení s článkem 8 (absence účinného prostředku nápravy) a článek 6 odst. 1 Úmluvy (právo na spravedlivý proces v řízení před Ústavním soudem).

Advokátní tajemství nekončí v digitálním světě

Z rozsudku ESLP je zjevná snaha vlády zastřít systémové selhání českých soudů tvrzením, že se předmětná data dostala do soudního spisu omylem. ESLP zdůraznil, že stěžovatelé měli oprávněné očekávání, že jejich komunikace s klientem zůstane důvěrná a chráněná, a to i v elektronické podobě. Ochrana advokátního tajemství by podle ESLP byla zcela vyprázdněna, pokud by se nevztahovala na digitální data uložená na elektronických zařízeních klienta nebo advokáta.

Rozpor mezi Štrasburkem a českými soudy

Zatímco Městský soud v Brně, Krajský soud v Brně i Ústavní soud, konkrétně jeho senát ve složení z tehdejšího předsedy Pavla Rychetského a dále soudců Jaromíra Jirsy a Jana Filipa, považovaly postup orgánů za zákonný a odmítly poskytnout advokátům ochranu, ESLP ostře zkritizoval selhání Ústavního soudu jakožto ochránce dodržování základních práv a svobod, když sám v rámci řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů porušil další jejich základní právo, a to právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud porušuje svou vlastní judikaturu

V této souvislosti advokátka Anna Citterbergová, která stěžovatele před ESLP zastupovala, uvádí: „Pokud Ústavní soud nerespektuje vlastní ustálenou judikaturu, přestože všechny ostatní orgány veřejné moci jsou jeho rozhodnutími vázány, a k nápravě musí dojít až u mezinárodního soudu, pak vyvstává otázka, zda Ústavní soud svým selektivním způsobem rozhodování sám neztratí důvěru veřejnosti. Tím spíše v situaci, kdy šlo o ostře sledovanou kauzu dr. Zadeha, a kdy v řízení před Ústavním soudem dokonce vystupovala Česká advokátní komora jako vedlejší účastník. Za těchto okolností nelze vyloučit, že postup Ústavního soudu, který nerespektoval vlastní pravidla hry, představoval faktický útok na svobodný výkon advokacie, který je neoddělitelnou součástí spravedlivého procesu a fungování právního státu.“

Neexistující zákony, neexistující záruky a obhájci bez práv

Štrasburský soud konstatoval, že české právo neobsahovalo jasná a předvídatelná pravidla, ani procesní záruky pro nakládání s důvěrnými elektronickými daty, a že neexistoval zákonný postup, jak tato data třídit a chránit; dále stát neposkytl stěžovatelům žádný účinný prostředek nápravy, kterým by se mohli domoci odstranění důvěrných materiálů ze spisu. Ministerstvo spravedlnosti samo přiznalo, že v právní úpravě existovala mezera.

Soudci jako prodloužená ruka policie a státního zástupce

Advokát Zdeněk Koudelka, který stěžovatele před ESLP rovněž zastupoval, uvádí: „Práva a postavení obhájců jsou určující pro práva a postavení všech osob. Pokud v určité zemi ztratí svá práva obhajoba, fakticky ztrácejí práva všichni lidé, jejichž práva nemohou být účinně hájena. Soudce Městského soudu v Brně Michal Kabelík a členové senátu Ústavního soudu Pavel Rychetský, Jaromír Jirsa a Jan Filip zcela vědomě pošlapali nejzákladnější právo na spravedlivý proces a právo na soukromí (založením důvěrné komunikace do soudního spisu), přičemž tímto způsobem poskytli obžalobě procesní výhodu a z pozice své nadřazené moci v soudním řízení se fakticky stali prodlouženou rukou orgánů činných v trestním řízení.“

Vítězství pro svobodný výkon advokacie

Koudelka dále uvedl: „Dnešní prohra Ústavního soudu představuje zásadní vítězství pro všechny advokáty a svobodný výkon advokacie, Českou advokátní komoru a pro Výbor pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů v čele s JUDr. Markem Nespalou.“

Přelomové rozhodnutí: Česko pod dohledem výboru ministrů

Za zcela výjimečný a mimořádně významný označil ESLP tento případ tím, že jej podřadil pod článek 46 Úmluvy, tedy pod dohled Výboru ministrů Rady Evropy, když konkrétně uvedl: „Soud proto považuje za vhodné uvést, že individuální opatření v projednávané věci musí zahrnovat odstranění chráněných materiálů ze spisu trestní věci klienta stěžovatelů. Obecná opatření by pak měla uvést právní rámec do souladu se zásadami vyjádřenými v rozsudku.“

Advokáti zastupovali stěžovatele před ESLP pro bono

Stěžovatel Ondřej Lichnovský za všechny stěžovatele uvedl: „Díky postoji Dr. Zadeha v této kauze a rozhodující podpoře advokátů Anny Citterbergové a Zdeňka Koudelky, kteří na tomto případu pracovali pro bono, protože v něm vyvstávají takové otázky obecného zájmu, potřeba objasnit povinnosti států podle Úmluvy, a vyřešení strukturálního deficitu, týkajícího se fungování systému trestního soudnictví, je nyní česká vláda nucena respektovat důvěrnost komunikace mezi klientem a advokátem ve všech jejích formách.“

Pro další informace a mediální dotazy prosím kontaktujte výhradně:

doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., advokát

e-mail: advokat@zdenekkoudelka.cz

tel.: +420 774 915 919

Zdroj foto: zadavatel

Zdroj: Zdeněk Koudelka