Křehké spojenectví, tvrdý protivník: Co znamená obchodní dohoda EU–USA pro vztahy s Čínou
Shutterstock.com
Křehké spojenectví, tvrdý protivník: Co znamená obchodní dohoda EU–USA pro vztahy s Čínou
Když EU a USA minulý měsíc oznámily „největší obchodní dohodu všech dob“, místo jasného poselství nastalo zmatení. O co přesně šlo, se obě strany rozcházely. Ale na jednom panovala vzácná shoda: společný postoj v otázce ekonomické bezpečnosti. V pozadí toho všeho? Čína – tichý, ale rozhodující hráč.
šéfredaktor
Oficiální diskuze se točila kolem „odolnosti dodavatelských řetězců“, „omezování netržních praktik“ a „spolupráce v oblasti exportních kontrol“. Přímou zmínku o Pekingu byste hledali marně, ale mezi řádky bylo jasno. „Je to definitivní znamení, že EU se přiklonila na stranu USA proti Číně,“ shrnul situaci Varg Folkman z bruselského think-tanku European Policy Centre. „Číňané by byli hloupí, kdyby si toho nevšimli.“
Evropská komise si spolupráci pochvaluje. Vysoce postavený úředník označil ekonomickou bezpečnost za „jedno z nejjednodušších témat“ jednání a ocenil, že EU i USA mluví v této oblasti takřka stejným jazykem. Podle analytiků to naznačuje, že Evropa se vzdaluje své dřívější politice „omezování rizik bez oddělení“ a přibližuje se tvrdšímu americkému postoji.
Všeobecná slova, nejasné závazky
Na papíře zní vše pevně, ale konkrétní kroky chybí. Jak přesně chtějí EU a USA reagovat na čínské „přebytečné kapacity“ nebo dominanci v oblasti kritických surovin, zůstává nejasné. „Mám pocit, že klíčové informace chybí – obzvlášť u ekonomické bezpečnosti,“ říká Alicia García Herrero z think-tanku Bruegel. Dodává, že chystané společné prohlášení je sice téměř hotové, ale zůstane vágní – a konkrétní podobu má získat teprve postupně.
Nejde o náhodu. Čína je nejen strategickým rivalem, ale také druhým největším obchodním partnerem EU. Příliš explicitní jazyk by mohl působit jako pokus o „obkličování“ Pekingu. Stejnou opatrnost zvolilo i Japonsko, které se Washingtonu rovněž přiblížilo, ale podrobnosti si nechalo pro sebe.
Čína sleduje, Evropa vyčkává
Reakce Pekingu? Uměřená. „Rozhodně se stavíme proti jakékoliv dohodě, která jde na úkor čínských zájmů,“ vzkázal mluvčí čínské diplomacie Guo Jiakun. Nezazněla však obvyklá razance, jako u předchozích dohod USA s Británií či Vietnamem.
Vztahy mezi Bruselem a Pekingem však nadále skřípou – kvůli lidským právům, Tchaj-wanu, i letošním čínským omezením vývozu strategických surovin. Ta v Evropě způsobila výpadky výroby a zvýšila nervozitu. A do toho sílí spolupráce Číny s Ruskem – v době, kdy Evropa zoufale hledá, jak si udržet podporu pro Ukrajinu, zatímco zájem Washingtonu chladne.
Podle Herrero ale mohla EU během jednání s USA něco získat: tlak na Indii a Čínu kvůli ruské ropě. „Spojené státy chtějí Čínu vytlačit z globálních řetězců. A Evropa říká: ‚Dobře, jsme s vámi.‘ Ale zároveň chce, aby Amerika víc tlačila na Rusko.“
Evropská strategie? Zatím chybí
Ne každý ale věří v pevnost dohody. „Vzhledem k její celkové nejistotě působí závazek k posílení ekonomické bezpečnosti jako chabý základ pro vážnější spolupráci,“ míní Nils Redeker z Jacques Delors Centre.
Podle něj je evropská politika vůči Číně rozdělená, což oslabuje i transatlantická vyjednávání. Dokladem je například loňský spor o cla na čínské elektromobily – Francie byla pro, Německo důrazně proti. Důvod? Silná závislost německého exportu na čínském trhu.
„Z dohody s USA plyne jedna důležitá lekce: EU stále hledá strategickou rovnováhu v rychle se měnícím světě. A totéž platí pro její vztah k Číně.“
