Coca Boom: Kolumbie mizí z radaru Bílého domu
Shutterstock.com
Koka, kolaps a krach: Jak kokainová exploze dusí vztahy mezi USA a Kolumbií
Spojenectví, které přežilo desetiletí krveprolití, guerillových válek a společného boje proti drogám, dostává ránu pod pás. Když americký prezident Donald Trump v září 2025 poprvé od roku 1997 „odepsal“ Kolumbii jako spolehlivého partnera v protidrogové válce, nešlo jen o diplomatickou facku. Šlo o výbušnou směs symboliky, hněvu a reálných dopadů na ekonomiku země, která je už tak na pokraji rozpočtového kolapsu. A důvod? Koka. Spousta koky.
šéfredaktor
Trump ve svém prohlášení poslal vzkaz, který rezonuje až do pralesa v Amazonii: „Za vlády prezidenta Petra dosáhla pěstování koky a výroba kokainu rekordních výšin, zatímco kolumbijská vláda nesplnila ani vlastní minimální cíle eradikace.“ A dodal, že celá vina leží na bedrech kolumbijského vedení. V jeho očích je Petro chaotický a nekompetentní – a není v tom sám. Americký ministr zahraničí Marco Rubio, dlouholetý kritik levicových režimů v Latinské Americe, přitvrdil: „Měli jsme historicky výborné vztahy s Kolumbií. Bohužel dnes má prezidenta, který není dobrým partnerem v boji s narkokartely.“
Petro kontra Trump: osobní válka
Kolumbijský prezident Gustavo Petro, bývalý levicový partyzán, si takové osočení nenechal líbit. V emocionální reakci mluvil o „urážce své osoby“ a „nespravedlnosti vůči zemi, která prolila nejvíc krve, aby Američané a Evropané tolik nešňupali“. Obvinil Bílý dům z pokusu ovlivnit kolumbijskou politiku a vybrat si poslušného nástupce. Na oplátku vydal zákaz budoucích nákupů amerických zbraní. Jeho ministr vnitra Armando Benedetti rychle upřesnil: „Neznamená to, že rušíme už existující pomoc. Ale nové zbraně z USA? Ne, díky.“
Jenže ani prezidentova slovní ofenziva nic nemění na faktech. A ta jsou tvrdá jako sušená coca: Kolumbie pokrývá zhruba dvě třetiny světové produkce kokainu. Podle OSN v roce 2023 vzrostla plocha nelegálních plantáží koky o 34 %, což vedlo k rekordní globální produkci 3 708 tun. Přitom k výrobě jediného kila pasty – meziproduktu pro kokain hydrochlorid – je potřeba asi 140 kg listů koky. Takové množství rostlin se dá vypěstovat jen v několika oblastech planety. A právě proto je exploze pěstování v Kolumbii klíčová pro světový trh.
Za současný boom může i změna kolumbijské drogové politiky. Petrova vláda v roce 2023 ukončila povinné ničení koky a místo toho přešla na taktiku boje s pašeráckými sítěmi. Výsledkem? Koka roste jako nikdy předtím. A s ní napětí mezi dvěma prezidenty, kteří si nemohli být ideologicky vzdálenější.
Krev, koks a čísla
Petro má ale i své argumenty. Kolumbie po desetiletí nese největší ztráty v americké válce proti drogám. A to ve jménu zákazníka, který je zároveň největším spotřebitelem kokainu na světě – Spojených států. Od konce 80. let se Kolumbie topila v asymetrickém konfliktu, v němž se drogové kartely, levicové guerilly a pravicové milice rvaly o zisky z kokainu. Peníze z drog financovaly nejen FARC, ale i nechvalně známé kartely z Medellínu a Cali.
Bilance je děsivá: podle kolumbijské Komise pravdy bylo mezi lety 1985 až 2018 zabito 450 000 lidí, většinou civilistů. Dalších 210 000 zmizelo a téměř 753 000 bylo nuceně vysídleno. A přestože v roce 2016 došlo k mírové dohodě s FARC, ozbrojené skupiny, které odmítly složit zbraně, pokračují v násilí. V srpnu 2025 bylo například při zásahu proti plantážím v Antioquii zabito 13 policistů – jejich vrtulník sestřelil dron ovládaný právě disidenty z FARC.
Kolumbie bez certifikátu, peněz i důvěry
I když USA nepřistoupily k tvrdým sankcím a využily výjimku, která Kolumbii chrání, samotná „decertifikace“ stačí k tomu, aby rozkolísala trhy i důvěru investorů. Tato symbolická „žlutá karta“ přichází v nejhorší možnou chvíli. Petrova vláda čelí rozpočtové krizi – výdaje stoupají, příjmy klesají a deficit se vyšplhal z původně plánovaných 5,1 % HDP na 7,1 %. Prezident proto zrušil fiskální pravidlo z roku 2011, které mělo držet státní dluh na uzdě, a žádá parlament o nové daně. Plánuje mimo jiné 1% daň z prodeje uhlí, ropy a plynu nebo vyšší DPH na ropné deriváty.
A pak je tu americká pomoc. Od roku 2000 Kolumbie dostala z USA 14,2 miliardy dolarů, ale letos se podle údajů do srpna dostala jen na 205 milionů – oproti 584 milionům v roce předchozím. Podle WOLA může příští rok přijít až 75% škrt. Pokud k tomu dojde, bude to nejnižší americká pomoc Kolumbii od 80. let.
Zahraniční investice mezitím mizí. Za rok 2024 činil přímý zahraniční kapitál 14 miliard dolarů, o 19 % méně než v roce předchozím. Nejhůře je na tom ropný sektor. Petrova vláda zakázala nové koncese a zvýšila daně. Rostoucí násilí v oblastech s ropnými poli je už jen třešnička na dortu. Výsledek? Investice do ropy klesly meziročně o 25 % na pouhých 2,3 miliardy dolarů. A s nimi i samotná produkce, která padá a padá – a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se trend měl otočit.
