Válka na Ukrajině ukázala, že EU zbrojení sama neutáhne. Šéf Saabu varuje před protekcionismem

Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.

Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.

Celý článek
0

Většina českých firem chce přijetí eura, ukázal průzkum

České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.

České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.

Celý článek
0

Komentář: Evropa ekonomicky upadá. Nic než radikální integrace a jednotný trh nepomůže

Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.

Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.

Celý článek
0

Jezdit stopadesátkou po dálnici bude bezpečnější, tvrdí ministr Kupka

Věřím, že se k nám voliči zase vrátí, až uvidí pozitivní dopady úsporného balíčku, říká ministr a místopředseda ODS Martin Kupka

Jezdit stopadesátkou po dálnici bude bezpečnější, tvrdí ministr Kupka
Martin Kupka | foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Na rozhovor dorazil ministr dopravy Martin Kupka stylově – s kravatou s jízdními koly. V šatníku má podobných vázanek, například s auty, více. Ještě by si rád pořídil kravatu s letadly nebo loděmi. „Vždycky jsem měl rád všechny dopravní prostředky,“ říká Kupka. Je aktivní řidič, cyklista, občas řídí i člun nebo alespoň pádluje. Jenom letadlo ještě nepilotoval. „Myslím, že dopravovat se, přemisťovat se je jedna z imanentních, tedy lidskému druhu vlastních, potřeb i projevů života. Dopravu potřebujeme.“

Česku stále chybějí stovky kilometrů naplánovaných dálnic. Ministr dopravy Martin Kupka teď přišel se smělým tvrzením, že by mohly být všechny dostavěny do roku 2033. A ještě dříve, před rokem 2030, by se první cestující mohli svézt ve vysokorychlostním vlaku. Ačkoli vláda nyní škrtá výdaje, kde se dá, Kupka věří, že na budování dopravní infrastruktury za stovky miliard korun peníze budou – i díky zapojení soukromého kapitálu.

V aktuální Dopravní sektorové strategii jste oznámil, že by do deseti let mohla být dobudována základní dálniční síť. Je to skutečně reálné?

Ano, je to reálné. Odpovídá to projektovým přípravám klíčových staveb. Po­dle mě musí mít stát snahu to dokončit, protože je ve hře jeho konkurenceschopnost. Ostatní země, s nimiž vedeme přirozený souboj o to, kdo bude úspěšnější, čí ekonomika půjde nahoru, dokázaly tento domácí úkol splnit – ať už mluvíme o Polsku, nebo o Maďarsku. Je na nás, abychom to také zvládli. Dokument, který jste zmínil, nejen vyjmenovává všechny projekty, ale také popisuje, jaké finanční nástroje by bylo možné použít. Už v letošním roce jsme se vydali novou cestou, kdy využíváme úvěr Evropské investiční banky. Ale do budoucna je toho ještě mnohem více. Také jsme letos posunuli přípravu PPP projektů. Jeden z nich se týká právě dálnice, vybraných úseků hradecké D35. Pokud se poučíme z příkladu Francie nebo Británie, musí si stát vypomoci soukromým kapitálem, aby svůj úkol zvládl. Jde opravdu o hodně. Není to jen záležitost dopravní.

Narážíte na to, že klíčová dopravní infrastruktura napomáhá rozvoji celého hospodářství?

Zřízením vládního Výboru pro strategické investice se ukazuje, že mnohé dopravní stavby souvisí s energetickými a dalšími projekty, ale třeba také s bydlením. Výsledkem má být skutečně to, že se země viditelně posune, že vytvoří takové podmínky, aby svůj současný dluh mohla splácet snáz než z dnešní startovní čáry. Investiční plán v dopravě se skutečně zaměřuje na to, aby se zlepšily předpoklady pro rozvoj ekonomiky. S budováním dopravní infrastruktury není možné přešlapovat na místě. To škodí úplně všem.

Termínů, kdy bude dokončena tuzemská dálniční síť, bylo v minu­losti oznámeno už několik, žádný se zatím nedodržel. Není to ze strany ODS jen jakási politická deklarace? Abyste v současné době, kdy se i podle prezidenta Petra Pavla ve společnosti znovu projevuje „blbá nálada“, ukázali něco pozitivního?

To ale přece vůbec není špatně. Společnost potřebuje vědět, kam stát směřuje, že chce dobudovat dálniční síť a začít stavět vysokorychlostní tratě. A že je to proto, abychom dokázali konkurovat ostatním státům. A v případě vysokorychlostních tratí také převést část dopravy ze silnic na železnici. Myslím, že má smysl takový cíl zmiňovat i z toho důvodu, že k němu vedou dílčí milníky a je možné se následně investorské organizace Ředitelství silnic a dálnic ptát, jestli má v daném termínu všechno hotové.

Poměrně zásadní roli ve financování výstavby dopravní infrastruktury hrají PPP projekty. Díky zapojení soukromého kapitálu se má například dobudovat severní část Pražského okruhu za padesát miliard korun, středočeská část budějovické dálnice D3 za 49 miliard či dosud nezahájené úseky dálnice D55 z Olomouce do Břeclavi za šestnáct miliard. A ze železničních staveb třeba nová trasa z Prahy do Kladna s odbočkou na ruzyňské letiště téměř za 24 miliard korun.

Původně jsem zmínil pouze hradeckou D35, protože se na ní už pracuje. Ještě před ruským vpádem na Ukrajinu v lednu a únoru loňského roku jsme zadali přípravu tří PPP projektů: jsou to právě D35 a pak také modernizace železniční trasy Nemanice–Ševětín na jihozápadě republiky a nové železniční spojení mezi centrem Prahy, Letištěm Václava Havla a Kladnem. Teď k tomu i na základě analýzy současného stavu přidáváme další návrhy, přičemž vláda by ještě v létě měla rozhodnout, u kterých projektů se vypracují studie proveditelnosti.

Nejsou PPP projekty trochu finanční past? Že se vlastně jen odsune zaplacení dopravních staveb na další generace?

Totéž bychom mohli říct o všech úvěrech. Samozřejmě že nejlepší prostředky jsou ty, které můžeme uvolnit bez zadlužení z národních zdrojů. Ano, PPP projekty vytvářejí samozřejmě budoucí povinnost tuto investici splácet, v tomto směru to je hodně blízko úvěrovému financování. Proto se posuzování, kterou finanční cestou se vydat, odehrává velmi zodpovědně – jestli je lepší úvěr a výstavba v režimu naší investorské organizace, nebo zda se celý projekt včetně řízení stavby a následné údržby vyplatí předat třetímu subjektu, většinou koncesionáři.

Martin Kupka
foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Proč tedy na PPP projekty v následujících letech tak sázíte? V čem jsou výhodnější?

Jednak umožňují rozdělení rizik mezi soukromý kapitál a stát, v případě už rozpracovaného PPP projektu na dálnici D4 mezi Příbramí a Pískem také rizik spojených s vysokou inflací, která se pro český stát podařilo opravdu významně snížit. Další pozitivum je, že se dají jednotlivé stavby dopravní infrastruktury realizovat v jednotném čase a s co největším tlakem na rychlost, aby stavba začala sloužit co nejdříve jako celek – tak to například předpokládáme u severní části Pražského okruhu. Výhodou je tedy ucelený delší úsek, který může poměrně rychle sloužit ke zlepšení dopravních služeb.

Když zmiňujete severní část Pražského okruhu, existuje poměrně silný odpor v pražské čtvrti Suchdol. Ta se obává, že vedle nové autostrády se spoustou aut tam obyvatelům ještě nad hlavami budou létat letadla na novou ruzyňskou ranvej, která se plánuje.

To je debata, která trvá více než dvacet let. Podařilo se nám změnit technické řešení, kdy například odsouváme mimoúrovňovou křižovatku dál od intravilánu. Jsou tam ale i další dílčí úpravy, v některých místech se například prodlužuje tunel nebo se jeden přivaděč vede pod úrovní terénu. Cílem je, aby se stavba co nejvíce začlenila do místního terénu a byla co nejpřijatelnější. Zaměřujeme teď na to pozornost při jednání s pražskými městskými částmi i se středočeskými obcemi. Málokde je taková pozornost věnována takové humanizaci dopravní stavby.

Není to jediné krizové místo. Další odpor je mezi místními u středo­českého úseku D3 přes Posázaví.

Takové emoce budí každá podobná stavba v Evropě. Nechci se přiblížit k praxi totalitních států, kde se nová dálnice zakreslí do mapy a je vymalováno, aniž by se někdo někoho na něco ptal. Vedle zájmů obcí a místních obyvatel ale pokládám za důležitý také zájem státu. Je zapotřebí najít kompromis, který představuje nejschůdnější a nejméně zatěžující alternativu. Samozřejmě že dopad dopravní stavby je v bezprostřední blízkosti nepříznivý. Umíme ho snižovat protihlukovými stěnami, zapuštěním do terénu, tunely. To také děláme. Na druhou stranu je tady vedle státu rovněž zájem další obrovské skupiny lidí, kteří silniční síť využívají a čekají na její rozšíření.

Mířil jsem spíše k otázce, jestli se vámi oznámený rok 2033 nakonec nemůže ukázat jako nesplnitelný, a to z důvodů, které nemůžete zcela ovlivnit – například dlouhotrvajících soudních sporů o vedení nové dálnice. Nebo to tak není?

Všechno skutečně ovlivnit nemůžeme, ale v poslední době se podařilo postoupit v mnoha stavbách, na které se dlouho čekalo. Například se staví poslední úsek D1 u Přerova, o němž se vedly letité spory. Rozběhne se stavba D11 od Hradce Králové k polským hranicím, která byla opředena také mnoha komplikacemi a spory. Musíme se naučit tyto situace lépe řešit. Od okamžiku, kdy jsem nastoupil do čela ministerstva dopravy, se soustřeďuji právě na diskusi se zástupci samospráv v daném území. Myslím, že se už teď podařilo udělat velký kus práce.

Od příštího roku začne s velkou pravděpodobností fungovat nový bodový systém, který zavádí tři pásma trestných bodů, zpřísňují se některé sankce, takže například za odmítnutí dechové zkoušky může následovat pokuta 75 tisíc korun. Jaký byl cíl těchto změn?

Usilovali jsme o to, aby to byla moderní právní úprava. Aby byla jednodušší a srozumitelnější. Což chápu jako základní podmínku toho, aby se veřejnost s tímto zákonem ztotožnila a pochopila, proč ho máme. Mimochodem, o zákonu o silničním provozu je možné říct, že si ho společnost vytvořila proto, abychom se na silnicích nepobili. Mají to být pravidla, která chrání životy a zdraví lidí jedoucích z jednoho místa na druhé. Důležitým rysem také je, že ve výši sankcí zohledňuje míru nebezpečnosti, tedy že největší tresty míří na nejnebezpečnější přestupky, které mnohdy končí trvalými následky, nebo dokonce smrtí. Přidáváme k tomu další důležitý princip, že největší efekt má sankce přímo na místě. Proto rozšiřujeme škálu přestupků, které je možné trestat na místě. Mnohem více míříme i na automatický systém „vybodování“ než na řešení přestupků ve správních řízeních, která se zbytečně natahují a postih přichází až po dlouhých měsících. A k represi přidáváme i prvky prevence.

Máte na mysli to, že řídit bude moci už sedmnáctiletý šofér, pokud bude jeho spolujezdcem zkušený mentor, a také zavedení řidičáku na zkoušku, kdy po dosažení šesti bodů do dvou let od získání řidičského oprávnění musí řidič na dopravněpsychologický pohovor a školení začínajících řidičů?

Odpovídá to vyhodnocení statistik, tedy že až jedenáct procent nehod způsobí řidiči do dvou let od získání řidičského oprávnění, ačkoli tato skupina představuje mezi všemi motoristy jen čtyři procenta. Proto řidičák na zkoušku a proto jízda s mentorem, která vede k tomu, že mladý člověk získává první zkušenosti za volantem, když vedle něj sedí zpravidla jeho rodič. Sám jsem to zažil, když mi táta třeba radil, abych před zatáčkou zpomalil. Sněmovna schválila zákon půl roku před jeho účinností, tuto dobu chceme věnovat tomu, abychom veřejnost s novinkami podrobně seznámili.

Mluvil jste o tom, že pravidla silničního provozu mají zajistit, abychom se v autech nepomlátili. Není ale proti tomuto principu zvýšení povolené rychlosti na vybraných úsecích dálnic ze 130 na 150 kilometrů v hodině?

Naopak. Vysvětlím to. Zvýšená povolená rychlost by měla platit pouze na nejmodernějších bezpečných úsecích dálnic. Vycházíme ze zkušeností z německých dálnic, kde je rychlost dokonce neomezená. Zvýšený povolený limit spojujeme s moderní telematikou, proměnnými dopravními značkami, které v okamžiku, kdy by hrozilo nějaké riziko, mohou rychlost snížit třeba až pod stovku. To je moderní pojetí, které budeme naplňovat. Ostatně není povinnost jezdit stopadesátkou, nehledě na to, že se na těchto úsecích bude měřit rychlost. Ve výsledku to nebude mít negativní dopad na bezpečnost provozu, ale neutrální, možná i pozitivní efekt. Odezva některých dopravních psychologů je taková, že to naopak upozorní řidiče, že na všech ostatních dálničních úsecích je zapotřebí jezdit skutečně jen rychlostí maximálně 130 kilometrů. Všichni jsme zaznamenali, že tuto rychlost někteří šoféři nedodržují.

Posuňme se k železnici. Máme sice jednu z nejhustších železničních sítí, ale v některých regionech se ruší lokálky, jinde jsou zase kapacity nedostatečné. Čím to?

Železnice byla v mnoha případech budována primárně pro nákladní dopravu. A v okamžiku, kdy se sídelní struktura začala vyvíjet jiným směrem, ukázalo se, že spousta lokálních tratí neodpovídá současným požadavkům – například proto, že to je z nových sídelních útvarů ke stanicím daleko. A naopak se nám nedostává kapacity v páteřních směrech. Abych byl konkrétní: trasa mezi Prahou a Českým Brodem je jednou z nejvytíženějších, po třech kolejích tam denně projede 435 vlaků. Když to porovnám se zhruba stejně významným koridorem mezi německými městy Pirna a Drážďany: po čtyřech kolejích tam projede 230 vlaků.

Martin Kupka
foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Kdy se konečně v Česku projedeme prvním rychlovlakem, jak nám to vy politici slibujete už dlouhé roky?

Rád bych, aby to bylo před rokem 2030. Nejdále zatím pokročila příprava na trase mezi Prahou a středočeskými Poříčany, kde vzniká skutečně robustní čtyřkolejná trať. A potom to je také Moravská brána. Rozjeli jsme seriál diskusí, abychom ukázali, k čemu vysokorychlostní tratě vlastně jsou. Obávám se, že se rozšířila představa, že to bude síť vyčleněná pro hrstku obchodních cestujících, kteří křižují Evropu. Tak tomu ale nebude. Vysokorychlostní tratě se musí stát organickou součástí celé tuzemské železniční sítě, aby se cestující mohl rychleji dostat z Aše do Ostravy nebo z Českých Budějovic do Liberce či z Plzně do Brna. Příklady ukazují, že vysokorychlostní tratě začaly být nejvíce funkční právě v okamžiku, kdy se provázaly se zbývající částí sítě, kdy na sebe jednotlivé spoje vhodně navazují.

Vedle toho, že stojíte v čele ministerstva dopravy, jste také místopředsedou ODS. Podle červnového průzkumu agentury Kantar vaše strana citelně oslabila, zejména kvůli konsolidačnímu balíčku. Někteří vaši voliči prý dokonce odcházejí k Babišovu ANO. Čím si to vysvětlujete, když váš předseda Petr Fiala po lednových prezidentských volbách mluvil o tom, že „jsme svědky konce Andreje Babiše“?

V jistém slova smyslu jsme svědky konce Andreje Babiše. Definitivně opustil zbytky odpovědnosti, jeho vystoupení ve Sněmovně ohledně evropského migračního paktu se vyznačují přinejmenším nahnědlými tóny, kdy sází na vyvolávání strachu a nenávisti ve společnosti. Vláda si uvědomuje svou odpovědnost a už minulý rok snížila rozpočtový schodek připravený Alenou Schillerovou (ANO) o sedmdesát miliard korun. Kdybychom to neudělali, dopad dramatického krizového roku by byl ještě větší. Pak přišla nezbytná úprava valorizací, kdy důchody nerostou dosavadním tempem, protože by to stát neustál. Byl to nezbytný a odpovědný krok. A pak přišel konsolidační balíček, který ve větší míře počítá s úsporami na straně státu. Vzhledem k tomu, že jde o koaliční kabinet, muselo se dojít ke kompromisu a ke shodě. Nejen v rámci koaličního uskupení, ale také směrem k voličům jednotlivých stran. I proto pevně doufám, že až se dostaví pozitivní dopady balíčku, voliči to vyhodnotí a vrátí se zpátky.

Problémem ale také je, jak vláda své kroky veřejnosti vysvětluje, zdůvodňuje…

Vysvětlovat nepopulární kroky je nepopulární disciplína. Žádná vláda, která musí vysvětlovat nepopulární kroky, nemůže být úspěšná. Za zásadní zprávu ale pokládám, že nehážeme budoucnost za hlavu, že nám na ní záleží. Ostatně i hlava rodiny, ředitel firmy nebo předseda neziskové organizace museli sáhnout na výdaje, museli šetřit, ujasnit si, na co ještě mají a na co už ne, když nastala špatná doba. To my teď také děláme, i když je to nepopulární.

Některé kroky se ale zdají nelogické, viz například nulová spotřební daň na tiché víno anebo přeřazení denního tisku z desetiprocentní sazby DPH na jedenadvacet procent, přičemž u časopisů to bude dvanáct procent, a u knih dokonce nula.

Mrzí mě, že to vyvolává dojem, že v tom není pořádek. Kompromis s sebou vždycky nese takové věci. Nyní se zase vede debata o tom, které produkty ještě spadají do nižší sazby DPH a které do vyšší. Podstatné je, že ze tří sazeb budeme mít jen dvě. To je pozitivní. Když jsme našim voličům slíbili, že zjednodušíme daně, tak to tak děláme.

Ale ODS také slibovala, že daně nezvýší.

I po těchto krocích by celkové daňové zatížení mělo vycházet přibližně podobně. A to přesto, že čelíme skutečně mimořádné situaci. Do tvorby státního rozpočtu vstupuje více neznámých, než kdy vstupovalo. Když jsme snižovali spotřební daň na pohonné hmoty a posléze jsme ještě podrželi nižší daň na naftu, kdo mohl předvídat, že cenový vývoj paliv bude tak příznivý? Nikoho ani nenapadlo, že by se mohla byť jen přiblížit předválečné úrovni. A ono se to stalo. Teď na to reagujeme tím, že daň na naftu vracíme na původní úroveň. Totéž bych mohl říct o cenách energií.

Říkáte, že úsporný balíček míří především na úspory na straně státu. Jak se vám daří šetřit ve vašem resortu?

Šetříme na provozu, například na plynu jsme ušetřili dvacet procent, na energiích patnáct. Naše investorské organizace přesahují deset procent. Rušíme různé agendy, což se netýká jenom našeho ministerstva, ale také obcí s rozšířenou působností. Od Nového roku například rušíme velký technický průkaz nebo řidiči nemusejí při registraci vozidla na stanici technické kontroly, chystáme ještě další změny, které snižují byrokracii. 

Martin Kupka (47)
• Vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově.
• Pracoval jako novinář a mluvčí Středočeského kraje a vlády ČR.
• V roce 2008 vstoupil do ODS, od roku 2014 je místopředsedou strany.
• V letech 2010 až 2021 byl starostou středočeské obce Líbeznice, od roku 2017 středočeským zastupitelem, byl také náměstkem hejtmanky.
• Od roku 2017 je poslancem.
• V prosinci 2021 se stal ministrem dopravy.
• Je ženatý, má dvě děti.