V Poslanecké sněmovně se v tuto chvíli projednává vládní návrh nového stavebního zákona. Tento návrh je přitom dlouhodobě terčem mnoha připomínek ze všech stran. Právě s ohledem na nejzásadnější připomínky poslanci rozhodli, že návrh zákona se bude dále projednávat ve znění komplexního pozměňovacího návrhu předloženého ze strany hospodářského výboru. V rámci druhého čtení, které proběhlo 1. 4. 2021, bylo načteno několik desítek dalších pozměňovacích návrhů. Zároveň bylo navrženo zamítnutí zákona, o kterém se bude též hlasovat během třetího čtení. To by mělo proběhnout v rámci dubnové schůze Poslanecké sněmovny, kde se definitivně rozhodne o osudu nového stavebního zákona.

Hlavním cílem připravované reformy stavebního práva je přitom zrychlení procesu povolování výstavby v České republice. Dle pravidelně publikovaných informací si Česká republika ve srovnání se zbytkem Evropy nevede v tomto ohledu dobře. Často se přitom uvádí, že pomalý povolovací proces je jedním z důvodů, proč se České republice nedaří dostatečně rychle realizovat společensky významné a komplikované projekty. Laická veřejnost si od zrychlení povolovacího procesu mimo jiné slibuje zvýšení počtu dostupných bytů, což by mělo v ideálním případě přispět ke snížení jejich ceny. Nyní je tak vhodný čas připomenout si, které připravované změny mají za cíl zajistit zrychlení povolování výstavby.

1. Změna organizace stavebních úřadů

Současné zákonné úpravě je často vytýkáno, že nedostatečně zajišťuje politickou nezávislost úředníků stavebních úřadů na politickém vedení příslušné obce nebo kraje. Jednotliví úředníci jsou totiž mimo jiné placeni příslušnými obcemi a kraji a často sídlí v budovách společně se zástupci obcí a krajů. Tito úředníci však v mnoha případech rozhodují o povolení projektů, o které žádají buď přímo příslušné obce nebo kraje, nebo na jejichž případném povolení či nepovolení mají příslušné obce nebo kraje vlastní zájem. Dle odpůrců současného nastavení v těchto případech mohou zástupci samospráv ovlivňovat rozhodování jednotlivých stavebních úředníků, a není tak zajištěna jejich nezávislost. Tento argument pak někteří účastníci použili za účelem zpochybnění zákonnosti příslušných povolení a zdržení celého povolovacího procesu.

S tímto problémem se snaží vypořádat nový stavební zákon. Pozměňovací návrh hospodářského výboru tak zavádí model tzv. čistě státní stavební správy, kdy by všechny stavební úřady byly podřízeny přímo státu bez jakékoli vazby na regionální samosprávu. Tím by mělo být dosaženo úplné politické nezávislosti úředníků stavebních úřadů, neboť úředníci by již na žádném stupni nebyli placeni z rozpočtů obcí nebo krajů, ale přímo ze státního rozpočtu. Navržená soustava by byla třístupňová a byla by tvořena Nejvyšším stavebním úřadem coby vrcholným úřadem podřízeným přímo státu, jehož činnost by spočívala zejména v koordinaci níže postavených úřadů, specializovaným a odvolacím stavebním úřadem, který by v některých případech rozhodoval v prvním stupni a v jiných plnil funkci odvolacího orgánu proti rozhodnutím nižšího stupně, a krajským stavebním úřadem coby nejnižším článkem soustavy s rozhodovací pravomocí.

2. Jedno integrované povolení k výstavbě

Jednou z klíčových cest, která by měla dle předkladatelů vést ke zrychlení povolovacího procesu, by mělo být nahrazení dosavadního systému, kdy stavebník musí postupně žádat u rozličných úřadů o vydání celé řady dílčích stanovisek, vyjádření, zvláštních povolení a pak ještě o územní rozhodnutí a stavební povolení. Tento systém je pro stavebníka náročný nejen z hlediska časového, ale i z hlediska administrativního a finančního. Tyto problémy by se měly napříště omezit. Nově se totiž má ve většině případů zavést systém jeden úřad, jedno rozhodnutí.

Stavebník by tak na začátku podal pouze jednu žádost a pak by bylo na příslušném stavebním úřadu, aby koordinoval spolupráci s dalšími zainteresovanými úřady a získal jejich stanoviska. Na konci procesu by stavebník obdržel pouze jedno povolení, které by ho opravňovalo k zahájení výstavby. Tento systém by měl vést ke snížení administrativního zatížení stavebníka. Navíc dle současného systému je možné napadat zákonnost prakticky každého dílčího povolení, a odkládat tak i získání dalšího povolení v řetězci, což vede ke zdržení procesu. Dle nového systému by však bylo možné nechat prověřit až zákonnost tohoto jediného rozhodnutí. To by mělo vést ke zrychlení celého povolovacího procesu a omezení možnosti obstrukčního jednání ze strany některých účastníků řízení.

3. Další vybrané změny povolovacího řízení

Návrh zákona obsahuje i další dílčí mechanismy, jejichž cílem je přispět k celkovému urychlení procesu vydávání povolení k výstavbě. Jedním z takových mechanismů má být i stanovení závazné lhůty k vydání povolení. Ta by u jednoduchých staveb činila nejvýše 30 dnů, u ostatních staveb nejvýše 60 dnů a v případě projektů, které vyžadují posouzení vlivů na životní prostředí, 120 dnů ode dne zahájení řízení. Tuto lhůtu však má být možné prodloužit, a to o 30 dnů ve složitých případech a o 60 dnů v řízeních s velkým počtem účastníků. Původní vládní návrh zákona přitom šel ještě dál. Podle něho totiž mělo platit, že pokud by úřad nevydal povolení včas, automaticky by namísto něj řízení dokončil nadřízený úřad, který by odstranil vady postupu původního úřadu a vydal příslušné rozhodnutí. Tento mechanismus však byl odstraněn v rámci pozměňovacího návrhu hospodářského výboru.

Zrychlení by se měl dočkat proces následného prověřování zákonnosti vydaných povolení nadřízenými úřady. Dosavadní úprava vedla k tomu, že nadřízené úřady vadná povolení vracely k dodatečnému vyřízení zpět podřízeným úřadům, od kterých se daná věc znovu vracela nadřízeným úřadům k finálnímu potvrzení. Tento administrativní „ping-pong“ by se měl napříště omezit. Pokud totiž nadřízený úřad zjistí vadu povolení, sám ho opraví a vydá, čímž se věc ukončí.

Nově se také zavádí mechanismus automatického vydávání souhlasných stanovisek. Ten se uplatní v situaci, kdy je některý další úřad, jehož stanovisko potřebuje stavební úřad pro případné vydání povolení k výstavbě, požádán o takové stanovisko. Pokud se tento další úřad nevyjádří ve stanovené lhůtě, má se za to, že s projektem bezpodmínečně souhlasí.

4. Zrychlení soudního přezkumu zákonnosti povolení

Změny se dotknou i soudního přezkumu povolení, který by měl celkově zrychlit, a měla by se omezit možnost jeho zneužívání. Navrhuje se tak, že se zkrátí lhůty, ve kterých je možné podat žalobu proti povolení k výstavbě, a to na jeden měsíc oproti současným dvěma měsícům. Rovněž již nebude možné vznášet v rámci žaloby takové námitky, které žalobce mohl uplatnit již v odvolacím řízení před příslušným úřadem, ale neučinil tak. Návrh zákona se také snaží zabránit úmyslnému zneužívání soudního systému tím, že umožňuje uložit pokutu až padesát tisíc korun tomu, kdo pouze zjevně zneužívá svého práva na soudní přezkum. Pokud navíc soudy během svého prověřování zjistí, že napadené povolení je skutečně chybné a všechny související skutečnosti jsou jasné, nově již nemusí věc posílat nazpět příslušným úřadům k jejich rozhodnutí, ale tyto soudy rovnou mohou chybu opravit a takto opravené povolení rovnou samy vydat.

Výše uvedený přehled je jen stručným nástinem novinek, které nový stavební zákon přinese. Nový stavební zákon má totiž dle předkladatelů představovat zásadní reformu celého stavebního práva a všech souvisejících oblastí. Všichni, kteří se pravidelně pohybují v oblasti výstavby nebo jen čas od času potřebují něco postavit, by tak měli zpozornět. Nový stavební zákon by přitom měl dle předkladatelů nabýt účinnost již 1. července 2023. Nyní je tak vhodný čas začít se na novou úpravu připravovat.

Autor je advokát, advokátní kancelář Dentons.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.