Turów pod tlakem: hlučná hranice, tichá diplomacie
Shutterstock.com
Hranice hluku: Česko tlačí na Polsko kvůli dolu Turów
Když se v noci rozhostí ticho, u česko-polské hranice bývá porušeno zcela pravidelně. Z útrob obřího hnědouhelného dolu Turów se totiž ozývá hlučné škrábání těžebních pásů a strojů, které překračuje i doporučené limity Světové zdravotnické organizace. A i když na mapě může těžba vypadat jako problém „za čárou“, v uších obyvatel Václavic, Uhelné nebo Hrádku nad Nisou zní naprosto jasně. Teď Poláci přislíbili konkrétní kroky. Opět.
Michael Skřivan, čtk
šéfredaktor,
Na čtvrtém zasedání česko-polské komise pro dohled nad naplňováním přeshraniční dohody se v Hrádku nad Nisou diskutovalo nahlas. A to doslova – téma hluku z dolu Turów už totiž není jen o diplomacii, ale i o každodenním komfortu obyvatel Libereckého kraje. „Překračování hlukových limitů je nepřijatelné,“ řekl hejtman Martin Půta bez okolků. Důvod je prostý – od roku 2021 bylo na českém území zaznamenáno už 22 případů, kdy hluk z dolu přesáhl noční hranici 40 decibelů.
Zatímco polské limity stanovují hranici až na 45 dB, česká měření, pravidelně prováděná ve Václavicích a Uhelné, ukazují na častá krátkodobá překročení. Polská strana sice v minulosti metodiku měření zpochybňovala, dnes už výsledky uznává. „Dlouhodobé hlukové limity sice překračovány nejsou, ale krátkodobé ano. A to je dlouhodobě neudržitelné,“ vysvětlil Půta. Řešení? Technické – v noci by se v citlivých částech dolu neměly pohybovat těžební pásy ani stroje. „Očekávám, že v září už budeme mít konkrétní návrhy, co tam udělají,“ dodal.
Aby bylo jasno – nejde jen o hluk. Důl Turów zásobuje uhlím vedlejší elektrárnu vlastněnou skupinou PGE. Ta plánuje těžbu až do roku 2044, přičemž rozloha dolu má narůst až na 30 kilometrů čtverečních, rozprostírajících se podél silnice z německé Žitavy do polské Bogatyně. Mezitím se na české straně buduje ochranný val se zelení, který má pomoci zmírnit dopady těžby – hluk, prach a pocit, že „ten cizí důl“ je ve skutečnosti až příliš blízko.
Dohoda za miliardu
Před třemi lety, ve snaze uklidnit narůstající napětí, podepsali premiéři Česka a Polska dohodu o řešení dopadů těžby. Součástí byl i „převod“ 45 milionů eur jako náhrada škod – z toho 35 milionů eur (862 milionů korun) zamířilo přímo do „Fondu Turów“, který spravuje Liberecký kraj. Peníze přitom nezůstaly ležet – jak uvedl Půta, financují se z nich projekty, které mají zajistit dostatek pitné vody v ohrožených oblastech.
Například v Machníně vzniká nová úpravna vody, Hrádek nad Nisou a Chrastava budují nové vodovody, a Frýdlantská vodárenská společnost je připravena začít stavět příští rok. „Už mají vyprojektováno a budou žádat o potřebná povolení,“ upřesnil pro ČTK hejtman.
Z polské strany je podle zástupce ministerstva životního prostředí Michala Pastvinského většina závazků dohody plněna – funguje podzemní bariéra proti odtoku vody z českého území, valy se zelení i monitoring dopadů těžby. Pro ekologické organizace typu Greenpeace, Bund Sachsen nebo místní Sousedský spolek Uhelná to ale není dost. Kritizují, že dohoda je slabá a bezzubá.
Na severu Čech se tak střetává několik realit. Diplomacie vlád a číselné výkazy, které ukazují plnění závazků. Technické řešení, které slibuje ticho. A vedle toho každodenní život lidí, kterým ve tři ráno hučí pod oknem pásový dopravník, vzdálený jen několik kilometrů – ale přesto až příliš slyšitelný.
