Ministryně financí Alena Schillerová aktualizovala přehled přijatých opatření na podporu ekonomiky. Vyplývá z něj, že celková cifra ještě za měsíc stoupla o dalších 20 miliard na 1,150 bilionu korun. Oproti tomu stojí ekonomové, kteří se stejnou vehemencí dokazují, že vláda dává ve skutečnosti málo a ještě blbě. Obzvlášť podivuhodné jsou přepočty pomoci v poměru k HDP, protože tam už nesedí ani čitatel, ani jmenovatel. 

Předně, nikdo neví, jak tenhle rok dopadne, a samotné ministerstvo financí to zcela rozumně konstatuje, a proto taky nechce zatím sestavovat makroekonomickou prognózu. Jenomže tím zároveň říká, že neví, co bude v tom vzorci ve jmenovateli, takže zřejmě používá rok minulý, a porovnává jej s odhadem čerpání pomoci za rok letošní. Ten je v čitateli, jenže ani v jeho případě ve skutečnosti nemáme ani nejmenší potuchy, o kolik zaručených úvěrů podniky požádají a kolik jim banky schválí.

Lépe se dají odhadnout přímé podpory, které mají stoupnout podle ministerstva z 255,2 miliardy korun na 271,1 miliardy. Přece jen když nabídnete firmě, že jí proplatíte část superhrubé mzdy každého zaměstnance, který naplno nepracuje, můžete důvodně předpokládat, že si o kurzarbeit zaměstnavatel řekne. 

Dokud budou úřady rozdávat a peníze se nebudou muset vracet i s úrokem, bude zájemců o podporu dost. Takže se nedivte, že v téhle nevratné dotační konkurenci vlastně není o ne zrovna levné zaručené úvěry zájem. Jo, kdyby se rozdávalo bezúročně a jistina se nemusela vracet, to by byla jiná.. To by se „plnilo a čerpalo“ jedna báseň a i ta čísla v prvním patře, ba i v suterénu vzorce by seděla. Akorát jestli je zrovna tohle ten nejlepší recept na finančně udržitelnou budoucnost, tím si nejsem jist. Lehko státní dluhy načerpáme, nesnadno je budeme splácet.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Miroslav Zámečník