Esej: Po trampnosti bídeň

Šampaňské na oslavu zvolení nového prezidenta bouchalo letos řídce a jaksi nervózně. Jako by se zátky ohlížely přes rameno, jestli někde nestojí prezident odstupující a nebude je chtít mermomocí zase nastrkat dovnitř již otevřených lahví. Donald Trump v rozporu s tradicí odmítl jak uznat porážku, tak spolupracovat s týmem Joea Bidena pro předání agendy. Naopak se ohání žalobami; soudy je dosud shledávají frivolními. Čtyři republikánští senátoři již Trumpa vybídli, aby povolební tanečky ukončil, ale vedení Senátu v čele s Mitchem McConnellem dosud za prezidentem a jeho obstrukcemi stojí. Řečeno s Hemingwayovým starcem-rybářem, jenž již sice ulovil obrovského mečouna, ale ještě mu zbývalo jej dovézt do přístavu: „Svou práci jsi vykonal. Teď tě čeká ještě spousta otročiny.“

Co tedy z voleb vzešlo? Média na levé straně spektra, včetně těch renomovaných, jako je třeba The Washington Post, mluví o tom, jak Američané rozhodně odmítli chaotický a vulgární způsob vlády Donalda Trumpa. To je nejspíš odpověď příliš jednoduchá a lineární. 

Jeden Trump, mnoho tváří

Trump znamenal pro mnoho Američanů mnoho různých věcí. Pro jedny byl symbolem volných rukou pro podnikatele; v nezáviděníhodném dilematu, podle něhož světoví politici balancují mezi požadavky bezpečnosti před koronavirem a prosperitou, si Trump vybral to druhé. Je možné, že se to ukáže jako nemoudré, ale je také nesporné, že mnoho Američanů to přivítalo.