Esej: Po trampnosti bídeň

Všechno, co jsme se z amerických prezidentských voleb nedozvěděli, i kdyby nás nakrásně napadlo se zeptat.

Esej: Po trampnosti bídeň
ilustrace Vojtěch Velický

Šampaňské na oslavu zvolení nového prezidenta bouchalo letos řídce a jaksi nervózně. Jako by se zátky ohlížely přes rameno, jestli někde nestojí prezident odstupující a nebude je chtít mermomocí zase nastrkat dovnitř již otevřených lahví. Donald Trump v rozporu s tradicí odmítl jak uznat porážku, tak spolupracovat s týmem Joea Bidena pro předání agendy. Naopak se ohání žalobami; soudy je dosud shledávají frivolními. Čtyři republikánští senátoři již Trumpa vybídli, aby povolební tanečky ukončil, ale vedení Senátu v čele s Mitchem McConnellem dosud za prezidentem a jeho obstrukcemi stojí. Řečeno s Hemingwayovým starcem-rybářem, jenž již sice ulovil obrovského mečouna, ale ještě mu zbývalo jej dovézt do přístavu: „Svou práci jsi vykonal. Teď tě čeká ještě spousta otročiny.“

Co tedy z voleb vzešlo? Média na levé straně spektra, včetně těch renomovaných, jako je třeba The Washington Post, mluví o tom, jak Američané rozhodně odmítli chaotický a vulgární způsob vlády Donalda Trumpa. To je nejspíš odpověď příliš jednoduchá a lineární. 

Jeden Trump, mnoho tváří

Trump znamenal pro mnoho Američanů mnoho různých věcí. Pro jedny byl symbolem volných rukou pro podnikatele; v nezáviděníhodném dilematu, podle něhož světoví politici balancují mezi požadavky bezpečnosti před koronavirem a prosperitou, si Trump vybral to druhé. Je možné, že se to ukáže jako nemoudré, ale je také nesporné, že mnoho Američanů to přivítalo.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit