Tisková konference předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové a Maria Dragiho o zprávě o budoucnosti konkurenceschopnosti EU
Shutterstock.com
Draghi varoval před úpadkem. EU ho ignoruje
Před rokem Mario Draghi, bývalý prezident ECB a někdejší italský premiér, předložil Bruselu varovný signál: bez „radikální změny“ Evropa neobstojí ve světové soutěži. V jeho vizi šlo o mnohem víc než jen kosmetické reformy. Padala slova o konci éry otevřeného obchodu, o nutnosti silnější průmyslové politiky, o miliardových investicích. Teď, o dvanáct měsíců později, se nabízí nepříjemná otázka: začala se EU skutečně měnit, nebo jen čeká, co přijde z Washingtonu?
šéfredaktor
„Tento rok bude zapamatován jako ten, kdy se vytratila iluze, že velikost evropské ekonomiky automaticky znamená globální vliv,“ řekl Draghi minulý pátek. Podle něj je EU „marginální“ v mírových rozhovorech o Ukrajině, Čína ji nepovažuje za rovnocenného partnera a v Gaze jen nečinně přihlíží statisícům obětí. A pak dodal: „Naše politická organizace se musí přizpůsobit, když čelí existenčním výzvám.“
Draghiho diagnóza se zdá přesná. Ale co terapie?
Ambice versus realita: Rozpočet, dluhopisy a přetrvávající fragmentace
Zpráva z roku 2024 přinesla konkrétní návrhy: méně regulace, více koordinace. Méně překážek uvnitř jednotného trhu, více společných investic. Jenže návrhy jako pravidelné společné půjčky – ve výši 750–800 miliard eur ročně – narazily. Především v Německu a Nizozemsku se mluví o „morálním hazardu“. Eurobondy, které se v době pandemie podařilo prosadit, se tak stávají spíš výjimkou než pravidlem.
Evropská komise sice v březnu představila plán SAFE – systém půjček pro společné obranné nákupy za až 150 miliard eur – ale jak upozorňuje švédská zástupkyně Jessica Rosencrantzová: „Neexistuje nic jako oběd zdarma.“ Ani návrh na zdvojnásobení sedmiletého rozpočtu EU do roku 2028 neprošel bez odporu. A bez masivního zvýšení investic se podle mnohých Evropa prostě neobejde.
Analytik think-tanku Bruegel Guntram Wolff to říká jasně: „I jednotná Evropa bude neefektivní, pokud svou ekonomickou sílu nepodpoří vojenskou.“
Zapomenutá dekarbonizace a přehlížený kapitál
Zvláštní ticho obklopilo jedno z hlavních témat původní zprávy – dekarbonizaci. Draghi o ní při nedávném vystoupení vůbec nemluvil. „Je to odtržení geopolitické debaty od reality, kterou žijí miliony Evropanů,“ komentuje to Miguel Otero z Real Instituto Elcano. V zemích jako Španělsko, kde je klimatická změna denním chlebem, to působí jako zapomenutý slib. A zároveň jako drahá chyba. „Reagovat místo předcházet bývá vždy nákladnější,“ dodává.
Podobně to vypadá s kapitálovými trhy. Draghi volal po hlubší integraci, ale ta zůstává na papíře. Místo investic doma Evropa vyváží úspory do zahraničí. Komise proto představila projekty jako Defence Readiness Plan 2030, Savings and Investment Union nebo Competitiveness Compass. Ale skutečná změna? „Letos se víc čekalo, co udělá Washington, než že bychom proaktivně realizovali klíčové návrhy zprávy,“ říká opět Otero.
Philipp Jäger z Jacques Delors Centre vidí pokrok jako „nejlepší případně inkrementální“. Dokončení kapitálové unie? Politicky citlivé téma, které se vleče roky. Společné půjčky na společné priority? Nepravděpodobné.
Evropa mezi slovy a činy
Mezitím se mění pravidla globální hry. Model založený na vývozu a americkém finančním systému působí v době transatlantických třenic stále křehčeji. „Obchod dnes formuje geoekonomika, bezpečnost a stabilita dodavatelských řetězců,“ varuje Wolff. Zatímco USA a Čína uplatňují agresivní průmyslové politiky, EU stále bojuje sama se sebou. Například s tím, že i nadále dováží klíčové vzácné suroviny z Číny.
Na dohodu s USA z 21. srpna pohlíží mnozí analytici spíš jako na ústupek než na strategii. „EU může být Washingtonem vydírat kvůli pomoci Ukrajině. Ale to není omluva pro nečinnost,“ říká Andrea Renda z CEPS. Varuje: čím déle budou státy váhat s odstraňováním bariér uvnitř jednotného trhu, tím hlouběji se Unie propadne do bezvýznamnosti.
Zatím to vypadá, že EU si oblíbila gesta a odlehčování regulací. Skutečné reformy – ty strukturální, hluboké, odvážné – ale zůstávají na čekané. „Nejdůležitější část zprávy, tedy řízení a správa, je stále ignorována. Potřebujeme více Evropy – a agilnější správu, abychom plně využili její potenciál,“ uzavírá Renda.
