Skandál brněnské Mendelovy univerzity nezačal v Brně, a dokonce ani v Česku. Příběh se silnými ozvěnami „plzeňských práv“ a mezinárodním přesahem začal v Rakousku. V lednu 2021 odhalil tamní výzkumník Stefan Weber rozsáhlé opsané pasáže bez uvedení odpovídajících zdrojů u magisterské a následně i doktorské práce rakouské ministryně práce, rodiny a mládeže Christine Aschbacherové. Magisterskou práci politička napsala na Vysoké škole aplikovaných věd ve Wiener Neustadtu, doktorskou na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. Výzkumník Weber práce analyzoval a následně konstatoval, že „podkopávají veškeré vědecké standardy“. Po odhalení skandálu politička rezignovala a stáhla se z veřejného života. A tady se začíná rozkrývat příběh podivné praxe na brněnské univerzitě.

Stefana Webera totiž začali po odhalení ministryně kolegové informovat o dalších podezřeních na nestandardně získané tituly předních rakouských a německých politiků. Jeden z kolegů se třeba zaměřil na to, proč se politička nesnažila stát doktorkou v Rakousku, ale raději zvolila slovenskou univerzitu. Weber se na to blíže podíval. A zjistil, že řada rakouských politiků volí pro získání doktorátu Slovensko, další východní země… a Českou republiku. „Jeden z kolegů, rakouský filozof, mě upozornil na to, že jeden soukromý institut v Rakousku nabízí snadné doktoráty v Česku. Potvrdilo se, že jde o Mendelovu univerzitu v Brně,“ řekl Hrotu Stefan Weber.

Tím institutem je Institut für Management sídlící na předměstí Salcburku. Na svých stránkách slibuje rychlou cestu k doktorátu z ekonomie, „pro který nemusíte nijak výrazně omezovat svou kariéru ani soukromý život“. Jenže institut sám o sobě vzdělání neposkytuje. Pouze ho zprostředkovává. A jednou ze spolupracujících univerzit byla právě ta Mendelova v Brně. Institut slibuje, že stačí do Brna za tři roky zajet všeho všudy šestkrát, abyste vystudovali. A ze závěrečné disertační práce si také nemusíte dělat hlavu – nemusí být příliš obsáhlá. „Změnil se i kvantitativní rozsah disertační práce, stala se kompaktnější.“ Studium se prý hodí pro zaměstnané lidi, které by standardní doktorské studium příliš zatěžovalo. „Nabízený nejvyšší akademický titul je optimální možností pro top management nebo pozdější učitelské či manažerské pozice na technických vysokých školách a univerzitách. Velké firmy například taktéž očekávají od členů dozorčí rady titul Ph.D.,“ píše se na webu institutu.

Zábava v Brně

Doktorský titul je podle mezinárodních deklarací nejvyšším titulem, kterého lze dosáhnout studiem. Jeho držitel má prokázat značné odborné znalosti a vědecké dovednosti. Z propagace institutu se přitom studium jeví spíše jako nenáročné, vhodné jako volnočasová aktivita. „Přestože jsem ze Salcburku, a dokonce mám svou kancelář poblíž, neznal jsem tento institut, dokud jsem neprovedl průzkum. Také neznám nikoho, kdo by využil jeho služeb. Institut nemá jedinou recenzi na Googlu. Dá se ale také předpokládat, že jeho zákazníci neprozradí, že tam získali své akademické zásluhy,“ říká Stefan Weber. Institut nyní na svém webu nabízí studium za 25 tisíc eur.

Hrot kontaktoval institut nejdříve e-mailem, následně telefonicky. Jeho výkonný ředitel Wolfgang Reiger v odpovědích na otázky stručně uvedl, že se ničeho nekalého nedopouští. Po­dle něj je zprostředkování doktorského studia například v Rize nebo v Bratislavě běžnou praxí, kterou poskytuje řada vzdělávacích institucí v Rakousku. „Ty jsou nezřídka dražší než my. Není to žádná naše specialita. Naše služby jsou zpoplatněny, protože si lidé nemohou dovolit ve čtyřiceti letech studovat na univerzitě při plném časovém vytížení, tak jim pomáháme,“ řekl Reiger.

Na svých stránkách institut uvádí, že pomůže s veškerou administrativou spojenou se studiem a individuálním výběrem tématu doktorátu zpracovávaného při zaměstnání, a rovněž nabízí osobní podporu při studiu. V případě Mendelovy univerzity jde prý o dlouhodobou spolupráci. „Bylo to obsáhlé téma, deset let,“ řekl Reiger. Další informace však poskytnout nechtěl s tím, že kontaktní osobou pro dané studium byl po celou dobu spolupráce Pavel Žufan. „Kontaktujte jeho,“ uvedl hned několikrát Reiger. Pavel Žufan je v současnosti děkanem Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity.

Úřad zasahuje

Po Weberově odhalení doktorské turistiky mezi rakouskými politiky se na absolventy brněnské fakulty zaměřila mezinárodní antiplagiátorská platforma VroniPlag. A odhalila shody v textech disertačních prací několika rakouských komunálních politiků, kteří na Mendelově univerzitě úspěšně ukončili doktorské studium. Toho si již všiml i náš Národní akreditační úřad pro vysoké školství, který na Provozně ekonomickou fakultu poslal kontrolory.

Několik měsíců se probírali dokumentací spojenou s doktorským stu­diem, kvalitou i originalitou závěrečných prací. Výsledek? „Byly zjištěny nedostatky včetně závažných nedostatků, které se týkaly státních doktorských zkoušek a obhajob disertačních prací studentů kontrolovaných studijních programů,“ píše se v inspekční zprávě.

Profimedia.cz

V jednom případě například studentka doložila seznam publikací, u nichž údaje o zveřejnění prokazatelně neodpovídaly skutečnosti, a přesto disertační práci úspěšně obhájila a studium absolvovala. Odhaleno bylo i značné množství rychlostudentů. „Z protokolů o státní doktorské zkoušce a protokolů o přijímacím řízení je patrné, že ve sledovaných akademických rocích absolvoval značný počet studentů studium za dobu přibližně o jeden rok kratší, než je standardní doba studia v kontrolovaných studijních programech. V kontrolovaném období absolvovalo za tuto kratší dobu čtrnáct studentů,“ uvedli kontroloři s tím, že celkově v dokumentaci panoval zmatek.

„Vedení protokolů o obhajobě disertační práce a státní doktorské zkoušce je nejednotné a texty některých protokolů neobsahují dostatečné informace o průběhu obhajoby či zkoušky,“ konstatovali. Z toho vyplývá, že v některých případech jsou tedy doktorské studium a jeho závěr – doktorské zkoušky – v podstatě nepřezkoumatelné.

V sázce je akreditace

Kromě toho fakulta přijímala výrazně vyšší počet studentů, než s kolika dopředu počítala. Vnitřní předpisy fakulty stanovovaly pro přijetí ke studiu ve studijním programu maximální počet uchazečů 25 a stejný počet přijatých studentů předpokládal i akreditační spis. V některých sledovaných akademických rocích se ale ke studiu do prvního ročníku zapsal až dvojnásobný počet uchazečů. „Přijímáním vysokého počtu studentů škola nevytvořila vhodné podmínky pro to, aby oborová rada mohla adekvátně sledovat a hodnotit kvalitu studia u každého jednotlivého studenta, naopak bylo vytvořeno prostředí pro určité nestandardní počínání ze strany studentů. Například se vytvořily skupiny studentů, kteří společně publikovali a shodné články potom vykazovali jako vlastní výsledky ve svých autoreferátech,“ uvádějí komisaři. Univerzita podle nich „nemá dostatečně účinná opatření proti úmyslnému jednání proti dobrým mravům při studiu; zejména proti pla­giátorství a podvodům při studiu“.

Výsledkem je, že komise radě akreditačního úřadu navrhla odebrání institucionální akreditace pro ekonomické obory. „Význam institucionální akreditace spočívá v tom, že vysoká škola může sama rozhodovat o některých důležitých záležitostech. Při jejím udělení musí škola prokázat, že má funkční pravidla vnitřního zabezpečování kvality a chová se zodpovědně. Vysoká škola, která získá institucionální akreditaci, si může sama schvalovat studijní programy a ty už pak nemusejí být akreditovány Národním akreditačním úřadem. Po odebrání institucionální akreditace vysoká škola toto oprávnění ztratí. Rozhodování o akreditaci studijních programů se přenáší znovu do pravomoci Národního akreditačního úřadu,“ vysvětluje Jiří Smrčka, ředitel kanceláře úřadu.

Pro školu je to tvrdá rána. Když akreditaci obdržela, chlubila se tím v tiskové zprávě. Měl to být důkaz toho, že je schopna ohlídat si kvalitu výuky a není potřeba, aby nad ní někdo vykonával dozor. Plagiáty, rychlostudium a zmatek v dokumentech tomu ale nenasvědčují. „Jde o první případ, kdy je zahájeno správní řízení o odnětí institucionální akreditace,“ zdůrazňuje Smrčka.

Money, money, money

Proč to ale škola nechala zajít tak daleko? A jak je vůbec možné, že veřejná vysoká škola financovaná ze státního rozpočtu při náboru studentů spolupracovala s kontroverzní agenturou? Odpověď pravděpodobně není třeba hledat daleko: peníze. Úřad totiž primárně kontroloval cizojazyčný doktorský program, který je specifický v tom, že si jej studenti hradí sami. Fakulta si tak může finančně přilepšit. To se jeví jako nejjednodušší vysvětlení, proč nakonec nabírala více studentů, než kolik si sama dopředu určila. Poté, co se o věc začal zajímat úřad, fakulta spolupráci vypověděla. Z odpovědí institutu i univerzity vyplývá, že institut v podstatě plnil roli dohazovače platících klientů. „Jednalo se o smlouvy, které měly primárně motivovat zahraniční studenty ke studiu na naší univerzitě a týkaly se pouze zprostředkování uchazečů o studium. Veškeré procesy spojené se samotným přijetím a se studiem jsou a vždy byly řešeny fakultou. K tomu je třeba uvést, že fakulta nemá vliv na obsah komunikace agentury vůči uchazečům o studium,“ sdělil mluvčí Mendelovy univerzity Filip Vrána. Dohazovací institut a škola tak od sebe očividně dávají rychle ruce pryč. Veškeré smlouvy prý již byly vypovězeny. „K další spolupráci již nedochází,“ tvrdí Vrána. „Je to teď pro tu školu smutné období. V současnosti s ní už nemáme žádnou formální kooperaci. Musíme počkat, jak to u vás dopadne,“ sdělil za institut Reiger.

Náprava škod

Univerzita informovala, že s ohledem na výsledek kontroly začala nedostatky napravovat. „Zahájili jsme interní přezkum, byla jmenována komise. Byl odebrán jeden titul a další případ je před uzavřením. Fakulta posílila své kontrolní mechanismy. Došlo k personálním změnám ve vedení fakulty a k omezení zapojení některých školitelů doktorandů a jsou podnikány další kroky, jako je zavedení kreditního systému, zpřehlednění povinností doktorandů a školitelů, jednoznačné definování standardů jednotlivých procesů a další,“ vyjmenovává mluvčí Vrána.

Otázkou je, kdo za skandál nese odpovědnost. Za nastavení kontrolních mechanismů je odpovědná rada pro vnitřní hodnocení školy, které předsedala tehdejší rektorka Danuše Nerudová. Rada posuzuje, zda mají fakulty nastavené funkční mechanismy, poskytují kvalitní výuku a jsou schopny řešit případné potíže související s výukou. „Za sebe musím říct, že mám čisté svědomí. Jakmile jsem se o pochybeních dozvěděla, začala jsem je ze své pozice řešit. Iniciovala jsem odebrání neoprávněně získaných titulů, jmenovala vlastní kontrolní komisi. Odpovědnost za studijní programy ale leží primárně na samotných fakultách,“ říká emeritní rektorka.

Na fakultní úrovni za spolupráci s agenturou nesl odpovědnost Pavel Žufan, dříve z pozice proděkana, v současnosti dokonce děkana. Na funkci nerezignoval. Ve vyjádření pro Hrot uvedl, že osobně ze spolupráce s rakouským institutem a z nabídky placeného studia nijak neprofitoval. „S institutem ani s žádným jiným zprostředkovatelem žádný smluvní vztah nemám, neměl jsem ani jsem neobdržel žádnou odměnu či provizi od těchto subjektů. Totéž platí o komkoli dalším z fakulty či univerzity,“ sdělil děkan. Proděkan pro vědu, která s doktorskými studii úzce souvisí, taktéž povýšil a stal se prorektorem celé univerzity.

Proděkan, v jehož kompetenci bylo doktorské studium, ve funkci skončil, ale na škole působí dál. „Pozice proděkana pro tvůrčí činnost byla i v reakci na nastalou situaci nově spojena s doktorským studiem, což v předchozím období nebylo, a zastává ji nová proděkanka, která v předchozím vedení fakulty nepůsobila,“ sdělil mluvčí Vrána. K žádným zásadním změnám tedy nedošlo, někteří si dokonce polepšili.

Hloubková kontrola

Do věci se nyní vložil nový rektor. Profesor a odborník na rybářství Jan Mareš byl prezidentem republiky jmenován do funkce teprve na konci března. Ekonomickou fakultu podle svých slov začal řešit hned první den v úřadu. „Z mého pohledu není jiné cesty než tvrdá a poctivá práce a určitě se nám to podaří. V současné chvíli ale těžko odhadnout, jak dlouhá ta doba bude a jak trnitá to bude cesta. Ve spolupráci s akreditačním úřadem se budeme snažit nápravu zajistit co nejdříve,“ sdělil Jan Mareš Hrotu.

Kdy přesně úřad rozhodne, není jasné. Správní řízení je neveřejné a může trvat měsíce. Kauza ovšem nemusí skončit odebráním jedné institucionální akreditace. Jak totiž Hrotu prozradil ředitel kanceláře úřadu, kontroloři se nyní v souvislosti se zjištěními rozhodli hloubkově zkontrolovat celou Mendelovu univerzitu. „Národní akreditační úřad zahájil v této věci kontrolu. Cílem je prověřit, zda k pochybením při uskutečňování studijních programů nedochází také v jiných oblastech vzdělávání a na dalších fakultách univerzity,“ sdělil ředitel Smrčka.

Z toho vyplývá jediné: rada úřadu usoudila, že inspektoři zjistili natolik závažná pochybení systémového charakteru, že si nemůžeme být jisti kvalitou vzdělání poskytovaného napříč celou univerzitou. 

Profimedia.cz

Polodoktor Scheuer

Nejproslulejším Němcem, který vystudoval v Česku a který pak musel okolnosti svého vzdělání složitě vysvětlovat, je bývalý ministr dopravy ve vládě Angely Merkelové Andreas Scheuer. Bavorský politik získal v roce 2004 na Univerzitě Karlově za práci Politická komunikace CSU v systému Bavorska titul PhDr., tedy takzvaný malý doktorát, který často vzniká pouhým rozšířením magisterské diplomové práce. Jako Dr. Andreas Scheuer pak také kandidoval ve volbách. Problém je, že tento titul se v Německu nepoužívá a za doktora je považován pouze držitel takzvaného velkého doktorátu, Ph.D.

Spolkové země Berlín a Bavorsko sice mají výjimku pro tituly získané před rokem 2007, a Scheuer tedy žádná pravidla neporušil, nikdy však neobjasnil, proč se coby tehdejší poslanec Bundestagu jako vůbec první zahraniční student politologie vydal získat do Prahy doktorát, který Německo neuznává.

Podruhé se Scheuerova pražská studia začala propírat v roce 2014, když deník FAZ zveřejnil podezření, že části práce jsou opsané. To bylo patrné v některých nápadných chybách. Třeba jméno bývalého předsedy vlády Bavorska napsal Scheuer jako Franz-Josef Strauß, stejně jako údajně opisovaná a necitovaná publikace od Spolkové centrály pro politické vzdělávání. Obě Straußova křestní jména se však píší zásadně bez spojovníku.

Univerzita Karlova práci prošetřila, nakonec však dospěla k závěru, že žádné podezřelé pasáže neobjevila. Německá média mezitím upozornila na řadu dalších chyb. Ty nejsou takového významu, aby Scheuer o titul přišel, práce však v jejich světle vypadá jako podprůměrné dílko. Scheuer po kauze přestal titul používat.

S přispěním Jana Brože