Amerika zaspala. Na Čínu ztrácí v jaderných technologiích už 15 let

Technologická dominance Spojených států je pryč. Minimálně v oboru jaderné energetiky. Na komunistickou velmoc už ztrácí patnáct let.

Technologická dominance Spojených států je pryč. Minimálně v oboru jaderné energetiky. Na komunistickou velmoc už ztrácí patnáct let.

Celý článek
0

Srbsko dá zelenou lithiu. Půjde o největší důl v Evropě

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Celý článek
0

Pomáhá generaci Z se vypořádat s nenávistnými projevy. Teď získal český startup Elin.ai prvních 15 milionů

Hate speech je na internetu běžným jevem. Negativní zpětná vazba na sociálních sítích přitom může mít na mladé lidi devastující dopad. Pomoci jim může aplikace Elin.ai.

Hate speech je na internetu běžným jevem. Negativní zpětná vazba na sociálních sítích přitom může mít na mladé lidi devastující dopad. Pomoci jim může aplikace Elin.ai.

Celý článek
0

Čtyři poslanci stačí, drahoušku. Proč Piráti jako jediná vládní strana rostou?

Pirátská strana má navzdory minimálnímu počtu poslanců obrovský vliv na vládní politiku. Ačkoli o ní není moc slyšet, daří se jí na úkor ostatních vládních stran posilovat

Čtyři poslanci stačí, drahoušku. Proč Piráti jako jediná vládní strana rostou?
Ministr zahraničí Jan Lipavský je v současnosti jedním z nejviditelnějších pirátských politiků. | Profimedia.cz

Poslední volební model agentury Kantar přisoudil Pirátům 11,5 procenta, což je více než dvojnásobek podpory z loňského dubna a o třetinu více, než měli letos v únoru. Podpora Bartošovy strany roste na úkor ostatních koaličních uskupení. Dobře to ilustruje odlišný trend křivek podpory vládních stran i značný vzájemný překryv jejich elektorátu.

Mýtus Pirátů jako obětí…

Piráti byli a jsou miláčky významné části médií. Od voleb o to více, že jsou jimi považováni za uskupení, které se de facto obětovalo v boji proti Andreji Babišovi. A které na to ve volbách jako jediné doplatilo.

Takový pohled je však mylný nebo přinejmenším hodně pokřivený.

Ano, čtyři poslanci jsou opravdu málo. Piráti drží post místopředsedkyně Sněmovny, který obsadila Olga Richterová, ale v řadě důležitých sněmovních výborů Piráti úplně chybějí. Nezapomínejme však na to, že vládní koalice má v parlamentu pohodlnou většinu, a tak to nevadí. Formování její politiky může v klidu probíhat na exekutivní úrovni.

… a realita pirátské invaze

Husarský kousek Pirátů představuje především přetavení jejich dvou procent poslanců do sedmnácti procent ministrů, a ne ledajakých. Ivan Bartoš nese jako vicepremiér pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj největší díl odpovědnosti za klíčový předpoklad konkurenceschopnosti české ekonomiky. V digitalizaci veřejného sektoru Česko jen přešlapuje, což poškozuje podnikatelský svět. To ostatně trefně glosoval i sám Bartoš výrokem o neschopnosti státu přetavit skvělé koncepce v realitu.

Ministerstvo zahraničí vedené Janem Lipavským je v době zvýšených bezpečnostních hrozeb a hledání místa Česka na transformující se geopolitické a obchodní mapě naprosto zásadní. Šéf Legislativní rady vlády ­Michal Šalomoun je pro změnu odpovědný za kvalitu všech návrhů zákonů, které opouštějí vládu.

Ivan Bartoš
Profimedia.cz

Ale to není všechno. Piráti „pokryli“ takřka všechna ministerstva svými náměstky. Ti kromě zamini a digitalizace „dozorují“ například i finance, průmysl a obchod, zemědělství, životní prostředí, práci a sociální věci či zdravotnictví. Všude tam ovlivňují výsledné výstupy, do nichž propašovávají své vize a nápady. Někdy to dělají viditelně, jindy naopak skrytě.

Proč rostou?

Výsledkem toho všeho je zvláštní stav. Část vládních voličů vcelku oprávněně získává pocit, že vláda realizuje pirátskou politiku spíše než ódéesáckou. Kvitují to s povděkem, neboť jednak není tak pravicová a jednak je zaměřena na zelená, protikorupční, lidskoprávní a jiná témata, která jsou jim blízká.

Jiná část voličů zase vnímá situaci tak, že Piráti jsou moc slabí na to, aby mohli něco ovlivnit, a tudíž nemohou za špatná vládní rozhodnutí. A za to Bartošovu stranu litují. A tohle kvitování na jedné a litování na druhé straně společně vytváří podhoubí pro pirátský vzestup.

 

K tomu ovšem přistupují ještě dva faktory vzestupu. Prvním z nich je mistrovská povolební hra Hřibových pražských Pirátů. Ač to byli oni, kdo neustále obstruoval, měnil partnery z Prahy sobě na Spolu a zase zpátky a tím protahoval jednání o novém vedení města, psí hlavu za to dokázali nasadit ODS, respektive vítězné koalici Spolu. A jako bonus za to i v hlavním městě získali mocensky a vlivově výnosná křesla náměstků, radních, uvolněných zastupitelů i míst v dozorčích radách městských společností.

3 + 3 progresivisté

Neméně šikovně si vedou pirátští poslanci. Když si odečteme vicepremiéra Bartoše, jsou ve Sněmovně jen tři. Vědomi si toho v podstatě rezignovali na celostní parlamentní politiku. A spolu se třemi pirátskými europoslanci se profilují jen na tématech, o nichž vědí, že budou spolehlivě fungovat. Jejich průřez dobře ilustruje úvodní část pirátského webu, kde je umístěn materiál „Nejdůležitější výsledky Pirátů za první rok ve vládě“.

Po rozkliknutí se otevřou jednotlivá angažmá pirátských ministrů, poslanců a europoslanců plus náměstka Hřiba. Dočteme se o manželství pro všechny, zpřísnění zákona o střetu zájmů, usnadnění pobytu rodičů s dětmi v nemocnicích, konspiračních webech, lesních školkách a dětských skupinách, boji proti sexuálnímu násilí, ochraně veřejnoprávních médií, whistleblowingu, klimatickém zákonu, korespondenční volbě, boji proti vykořisťování kurýrů a zaměstnanců digitálních platforem, ochraně osobních údajů atd. Všechno jsou to body progresivistického programu, o kterých se dobře mluví, píše a přijímají různé deklarace a usnesení a které v reálu prakticky nikdo nikdy neviděl. Ale znějí opravdu přitažlivě.

Do podobného ranku, kdy se vlk nažere, ale koza zůstane celá, patří i pirátský boj za čistou politiku. V poslední době se zhmotnil především ve vnitrostranickém referendu o důvěře v ministra Blažka. Celé toto absurdní hlasování členů jedné strany o budoucnosti člena jiné strany nemohlo skončit jinak než blamáží. Piráti odhlasovali, že ministru spravedlnosti nevěří, nicméně jediným člověkem, který může o Blažkově osudu opravdu rozhodovat, je premiér Fiala. Přesto nelze vyloučit, že i toto divadlo pirátští voliči náležitě ocení.

Limity vzestupu

Jak je patrné, Piráti se necelé dva roky po sněmovních volbách vybarvili jako kromobyčejní technologové moci a vlivu, kteří se navíc dost důvěryhodně umějí tvářit jako ztělesněná nevinnost. Ať už je tato pirátská hra opravdu dobře režírovaná, nebo je spíš věcí intuice a shody mnoha okolností, má i své zásadní limity.

Prvním z nich je pomíjivost. Do sněmovních voleb je daleko, do evropských a krajských voleb blízko. Za tu dobu se může udát cokoli, protože koalici nejtěžší časy teprve čekají. A po nich přijde doba účtování, při níž svou roli sehrají nejen skutečné dopady vládních rozhodnutí a zásluhy jednotlivých politiků a stran, nýbrž i nejrůznější okolnosti – často personifikovaného typu. Tragikomická aféra exnáměstka Lukáše Koláříka může být pro Piráty prvním varováním.

Druhou hranicí rozpínavosti Pirátů je omezený počet voličů. Neexistuje jediný pádný důvod, proč by vládní strany měly v příštích volbách dostat více hlasů, než získaly v roce 2021. Spíše hrozí jejich odliv. Už výše konstatovaná takřka výhradní provázanost elektorátu ODS, TOP 09, STAN a Pirátů tyto čtyři strany dříve nebo později přivede k velkému souboji o omezené voličské zdroje. Piráti do něj mohou vstoupit se vztyčenou hlavou. Jak už je však naučila minulá zkušenost, optimismus nikdy není tak úplně namístě.