Fúzní elektrárny už nejsou sci-fi, Evropa je může mít do třiceti let

Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Celý článek
0

Z čeho se hroutí boháči? Většina lidí to nechápe

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Celý článek
0

Sto milionů Američanů nemá na to mít děti. USA trápí fenomén Alice

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Celý článek
0

Komentář: Smlouvání jako na bazaru. Co chce Erdoğan za souhlas s rozšířením NATO?

Údajná podpora teroristických kurdských skupin je pro blokování vstupu Finska a Švédska do NATO pouhou záminkou. Turecký prezident sleduje jiné cíle.

Komentář: Smlouvání jako na bazaru. Co chce Erdoğan za souhlas s rozšířením NATO?
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan | foto Shutterstock.com

Pamatuji časy, kdy se na tureckých bazarech muselo smlouvat. Když už kvůli ničemu jinému, tak aby člověk ne­urazil prodávajícího, že s ním nedá kus řeči o výjimečných kvalitách nabízeného zboží. Takový hňup turista kazil radost z obchodu, a v českém případě navíc ještě zjevně smrděl grošem.

Když se ale po třiceti letech vrátíte na místo činu, že si trochu zasmlouváte, všechno je jinak. Docela velká část kdysi staletími patinovaného krytého bazaru v Istanbulu prošla rekonstrukcí, zatuchlina je pryč, v některých obchodech visí cedule zapovídající smlouvání. Místo zbožíznalecké debaty u sklenky sladkého čaje zbyl jen „tourism product“ a volba berte, nebo nechte ležet. Jen těch prašivých koček je stejně jako dřív.

Prohlášení tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana o tom, že finští a švédští diplomaté „ani nemusejí do Ankary jezdit“, aby vyjednávali o tureckém souhlasu s přihláškou obou skandinávských zemí do NATO, je ofenzivním zahájením tradičního vyjednávacího procesu.

Asi jako když prodavač prohlásí: „Efendi, moje zboží není drahé, to jen vy málo vyděláváte.“ Prý tato taktika docela funguje, pokud jde o zboží, po němž kupující očividně velmi touží, drzost nedrzost.

Švédsko ani Finsko pochopitelně nevydají výměnou za turecký souhlas s přihláškou lidi, kterým poskytly azyl, a Erdoğan to ani nečeká. Ale má před volbami, silná rétorika by mohla zapůsobit na voliče z chudších vrstev, jejichž koupěschopnost oslabila sedmdesátiprocentní inflace.

Druhá věc je, že Erdoğan touží po tom, být přesvědčován, přijímán v Bílém domě s plnými poctami a nakonec i nějak ekonomicky odměněn. Namátkou nějaká swapová linka na podporu turecké liry ze strany americké nebo evropské centrální banky by se hodila, když už vinou jeho svérázných představ o měnové politice za rok oslabila turecká lira na polovinu. Zbraňová embarga by se také slušelo zrušit a nejmodernější americké stíhačky F-35 dodat.

Vnímejme to jako pobídku k vyjednávání, takové Erdoğanovo „Smím prosit?“.