Simon Klinga
Hrot, Tomáš Novák
Věda a výzkum
Středoškolák s raketovým startem. Čecha poslouchali v NASA i SpaceX, jeho satelit má odstranit vesmírné smetí
Simon Klinga má na středoškoláka nezvykle sebevědomý a jasný projev. Aby ne, když spolu mluvíme, podobných rozhovorů má za sebou už řadu.
Iva Brejlová
Svůj nápad taky prezentoval v NASA – v jeho houstonském Space Center ho poslouchal třeba Donald James, který pro americkou vesmírnou agenturu pracoval přes tři dekády a vypracoval se mezi vedoucí pracovníky, nebo astronautka Katherine Megan McArthurová, která absolvovala lety mimo jiné v lodi SpaceX.
A seznam publika by mohl pokračovat ještě dlouho. „Ti lidi byli neuvěřitelní,“ říká Klinga. Projekt LASAR, který vede, se dostal do finále soutěže Conrad Challenge jako vůbec první tým z Česka a jeden z mála z Evropy. Zvítězil ve dvou kategoriích ze tří.
Podobně neuvěřitelně, jako na Klingu působili tamní odborníci, ovšem může znít nápad, se kterým právě LASAR přišel. Jeho cílem je směřovat laserový paprsek na vesmírný odpad. Tedy na předměty, které se pohybují na oběžné dráze Země a překážejí tam.
Problémy způsobují už objekty třeba centimetrové – a jen těch je na oběžné dráze podle odhadů více než 1,1 milionu. Laser může odpařit část materiálu, tím změnit jejich dráhu a nasměrovat je do atmosféry, kde shoří. Cílit se ale dá i na satelity, které z nějakého důvodu nekomunikují.
Paprskem by se mohly dostat do určitého šoku, a tím restartovat. Přesně v duchu oblíbené rady: „A zkoušeli jste to vypnout a zapnout?“
LASAR to chce vyzkoušet prostřednictvím vlastního satelitu LASARsat, krychlového zařízení o délce strany zhruba 10 centimetrů, které vyslaný paprsek bude odrážet. Kromě toho je napěchovaný technologiemi, jež jeho dopady a účinky budou zkoumat.
Plán v Houstonu prezentoval pětičlenný tým, kromě Klingy Boris Brovkin, Richard Nikel, Anna Krebsová a Viktor Adámek. Mladé vědce mentoroval Jan Spratek, mimo jiné odborný pracovník v Planetum a popularizátor vesmírné vědy.
Dnes ovšem LASAR tvoří 35 lidí včetně spolupracovníků ze zahraničí. Koncem roku 2024 se jejich satelit skutečně dostal do vesmíru. Svezl se raketou Falcon 9 společnosti SpaceX.
Klinga přitom vysvětluje, že satelity se pohybují rychlostí desetinásobně vyšší než kulka vystřelená ze zbraně. A vlastně není vůbec jisté, že se plány povedou tak, jak jsou načrtnuté na papíře. Zní to velmi odvážně. Směřovat na dálku laser?
„Řekli jsme si, že vzhledem k tomu, že tu máme jedno z největších laserových center na světě, to dává smysl,“ krčí rameny Klinga. Mluví o HiLASE, vědeckém výzkumném pracovišti, které mladý tým podporuje. Kromě něj má tým podporu třeba Pražského planetária, výrobce družic Spacemanic nebo Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu.
„To, jak efektivní náš způsob bude, se teď bude testovat právě na družici. Některé nápady nebo představy se tak ještě můžou dramaticky změnit,“ popisuje Vojta Dvořák z LASAR. „Skvělé je už to, mít v našem věku takové know-how a zkušenosti,“ doplňuje Ondřej Heigl z týmu a Simon Klinga přikyvuje.
Pro začátek chce LASAR družici využít hlavně k osvětě vrstevníků. Připravuje vědeckopopularizační aktivity směřované na střední nebo základní školy, žáci budou moci mimo jiné přijímat rádiové vlny právě z družice. Do škol tak LASAR hodlá dostat zhruba metrovou anténu, jíž bude vysílání možné zachytit.
A potom? „Uvidíme,“ krčí rameny zpovídaní. Všichni se vidí ve vesmírném průmyslu, v jeho popularizaci či ve vědě. Aktuálně tým zakládá neziskový studentský spolek DoSpace na popularizaci oboru, do kterého se pustili.
„Když se naši vrstevníci zajímají třeba právě o vesmír, často slýcháme, že u nás nejsme v Americe nebo v Rusku a nemáme stejné možnosti. Náš laser ukazuje, že to už není pravda,“ shrnuje Ondřej Heigl.
