Barbora Vaculíková
koláž magazín Hrot / Jan Vyhnánek
Zdraví
„Sestry i lékaři potřebují péči, jinak vyhoří,“ říká manažerka, která dobře ví, jak voní dezinfekce
Začínala jako porodní asistentka, pracovala na ARO, studovala management a dnes řídí síť nemocnic a domovů s pěti tisíci zaměstnanci. Barbora Vaculíková stojí v čele sítě Penta Hospitals, která loni utržila přes sedm miliard korun.
Iva Brejlová
I když o sobě někdo říká, že si prošlapal cestu na vrchol, málokdo ji prošel tak důkladně jako Barbora Vaculíková. Zdravotnictví ji lákalo vždycky. Chtěla se do něj zapojit rychle, a proto kdysi odmítla věnovat šest let studiu. Po gymnáziu si dodělala nástavbu a začala pracovat jako porodní asistentka.
„Už jsem do toho života chtěla. Připadalo mi to jako optimistický obor,“ říká, když spolu hovoříme v její prosklené kanceláři v centru Prahy. Nejen z ní řídí celou síť Penta Hospitals v Česku. Ta loni v obratu překročila sedm miliard korun a pro letošek tržby směřuje nad deset miliard.
Po pozici porodní asistentky Vaculíková roky pracovala jako sestra na ARO. V té době už ale zase studovala. Mimo jiné management a ekonomii ve zdravotnictví. Začala řešit kvalitu služeb a poprvé vystoupala do vedení nemocnice.
Pak přešla do soukromého holdingu, kde dohlížela na kvalitu a nastavovala služby i coby členka správní rady. V roce 2016 se stala součástí týmu, jenž začal v Pentě od nuly stavět zdravotnický byznys.
„Chtěli jsme to dělat jinak. A moje vize zahrnovala i pohled na řízení lidí. Procházela jsem zdravotnickým systémem a viděla, že pro sestry i lékaře se dá dělat mnohem víc. Potřebují péči, mimo jiné podporu v komunikaci nebo prevenci vyhoření,“ vyjmenovává. Ani ne po roce se stala šéfkou Penta Hospitals, tedy vůbec nejvýše postavenou ženou českého zdravotnictví.
Pod její správu spadá 11 nemocnic, 35 pobytově sociálních domů se zvláštním režimem, tedy domovy Alzheimer Homes, služby domácí péče, ambulance i polikliniky. Celkem pět tisíc zaměstnanců.
Hospitalizací v akutní péči Penty v Česku loni prošlo 30 tisíc pacientů a ambulance jich ošetřily 900 tisíc. V Alzheimer domech je na 3,5 tisíce lůžek, a až úřady schválí poslední akvizici, bude to o další 2,5 tisíce víc. Penta Hospitals má velký dosah, ať se díváte odkudkoliv. Jen loni se v jejích porodnicích narodilo přes 1100 dětí.
Není divu, že Vaculíková je neustále v pohybu. Den začíná jógou, studenou sprchou a silnou kávou. „Využívám rychlé endorfiny,“ usmívá se.
Zdůrazňuje, že vedení zdravotnictví nejde dělat od stolu. Dny manažerských schůzek prokládá těmi, kdy pracuje v zařízeních. Taková povinnost tu platí pro všechny manažery a ředitelka tráví v terénu alespoň den v týdnu.
„Je třeba vzájemného pochopení a sladění mezi lidmi, kteří poskytují samotnou péči, a těmi, kteří zajišťují její chod,“ vysvětluje. Popisuje, jak nedávno doprovázela sestru ve službách domácí péče.
„Za den jsme navštívily deset pacientů. Taková sestra je částečně i psycholog, sociální pracovník, pomáhá lidem organizovat jejich věci – a pro mnohé klienty je třeba taky jediným sociálním kontaktem za celý den,“ říká.
Aby fungovaly služby, musejí šlapat taky finance. „A aby pro Pentu investice dávala smysl, růst je něco, co jsme museli mít v samém DNA,“ říká.
Když Penta přebírala nemocnici ve Vrchlabí, zařízení bylo, jak Vaculíková říká, „personálně vybydlené“. Získat lékaře bylo těžké, ale povedlo se.
„Nemocnice našla své místo v systému zdravotnických služeb a funguje skvěle. Je tam malá traumatologie, dostali jsme do ní operace velkých kloubů, totálních endoprotéz, inovovali jsme následnou péči,“ popisuje ředitelka.
Důležité jsou i zaváděné novinky. V síti pomáhá lékařům umělá inteligence, sepisuje třeba strukturovaný text z namluvené zprávy z vizity, ve dvou nemocnicích asistují u operací kolen roboti a rodiny pacientů v Alzheimer domech brzy budou moci využít aplikaci, v níž zjistí, co měli jejich milí k obědu a jakých aktivit se účastnili.
Penta se rozrůstá akvizicemi, ale nedávno odstartovala i výstavbu psychiatrické nemocnice. Jedním z opěrných pilířů je paliativní péče, dalším například notoricky nedostatkové pobytové sociální služby.
„Populace stárne, prodlužuje se doba dožití, ale ne ve zdraví. Pokud se toho dožijeme, každý z nás stráví dva až tři roky v péči někoho jiného. A to mohou být třeba právě docházející zdravotní sestry nebo pobyt v domově. Horizont je výrazně dlouhodobý, třeba až dvacet let, a my tak uvažujeme také.“
