Česká byrokratická hydra má spoustu hlav. Jednoduše posekat je ale nejde

Státní úředníci se v žebříčcích hodnotících prestiž jednotlivých profesí pravidelně umisťují na nejnižších příčkách. Hůře lidé vnímají snad jen politiky nebo novináře.

Obrázek byrokrata je dlouhodobě nelichotivý. Veřejnost jej obvykle vidí jako přeplaceného, nepříliš schopného, a už vůbec ne pilného člověka, který pracuje tři dny v týdnu a ze svého teplého, zaručeného místa s gustem komplikuje občanům život. Není proto divu, že když se například vystudovaný právník nebo „ajťák“ rozhoduje o budoucí profesi, v drtivé většině případů jde raději za větší prestiží k soukromníkovi.

Zeštíhlení úřednického aparátu se stalo tradiční součástí programů politických stran – ostatně i dnešní vláda lákala voliče na slib propuštění patnácti procent byrokratů. Stejně jako předešlé vlády, ani kabinet Petra Fialy ale zjevně nemá jasnou představu, jak zmenšení státu dosáhnout.

Hladové státní krky: koho platí stát a kolik nás to skutečně stojí

Česká byrokracie vesele bobtná. Socansko-babišovské období rozhazování zdražilo státní správu jen na platech víc než o polovinu.

Česká byrokracie vesele bobtná. Socansko-babišovské období rozhazování zdražilo státní správu jen na platech víc než o polovinu.

Přestože není pochyb o tom, že je byrokratů v Česku nadbytek, jen propouštění k zeštíhlení a zefektivnění státní správy nestačí. Ani malý stát se bez úředníků neobejde. A zejména v nejvyšších „byrokratických patrech“ potřebuje schopné lidi. Ty přitom dnešní systém spíš odrazuje.

Mýty o byrokratech

V první řadě je třeba vyvrátit několik mýtů, které o úřednících v Česku panují. Ten zřejmě nejčastější se týká jejich počtu a je důsledkem určitého „zmatení“ pojmů. Někteří politici i média totiž při kritice byrokratické hydry zaměňují úředníky a státní zaměstnance.