Banky v Česku luxusně vydělávají. Je chytré je důkladně podojit?

„Chyby nebývají na filmovém negativu vidět nebo vypadají zanedbatelně, dokud jej nedáme pod zvětšovák, pak je spatří každý.“ Tato slova nenapsal nějaký nadšený fotoamatér v dobách, kdy bylo zvykem trávit dlouhé hodiny s vývojkou a ustalovačem v temné komoře, ale před více než sto lety jistý Josiah Stamp, designér britské „excess profits duty“, daně z nadměrného zisku (EPD).

Stamp sice patřil k pionýrům, ale absolutní prvenství náleží tehdy neutrálnímu Dánsku, které daň zavedlo v květnu 1915, následováno rovněž neutrálním Švédskem. Tamní exportéři obchodovali s oběma stranami konfliktu, a tak pozornosti berních úředníků neunikly hezké peníze, jež vynášel export dánských potravin, případně švédské oceli do císařského Německa.

Nápad se zdaněním „nadměrných“ zisků se chytil, už v roce 1915 se přidala válčící Británie.

Zdanění energetiky a bank může překlenout problémy spojené s mimořádnými výdaji

Energetické firmy budou ohledně sektorové daně „prvními pány na holení“, nicméně ani banky by neměly situaci podceňovat.

Energetické firmy budou ohledně sektorové daně „prvními pány na holení“, nicméně ani banky by neměly situaci podceňovat.

Alespoň napřímo totiž nepostihovalo obyvatelstvo, naopak bylo možné tvrdit, že jeho prostřednictvím se odčerpává „nadměrný“ zisk těm subjektům, které bohatnou na válce. Popravdě řečeno, úřady v tom viděly jeho hlavní přednost, tedy kromě získání fiskálního zdroje pro financování válečných výdajů.