Komentář: Gigafactory na Karvinsku jako krásný příklad, proč nerosteme a nebohatneme

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Kdo by to byl řekl, že v Moravskoslezském kraji přinese červen hned dva názorné příklady toho, o čem je hospodářský růst, a jak mu (ne)vycházíme vstříc.  

Celý článek
0

Srbsko dá zelenou lithiu. Půjde o největší důl v Evropě

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Srbsko před dvěma lety zastavilo plány na otevření největšího lithiového dolu v Evropě. Nyní se k projektu vrací. Velkou šanci mají britsko-australští těžaři ze společnosti Rio Tinto.

Celý článek
0

Ajťaček přibývá, stále jich je ale málo. Firmy mají zájem i o ženy na rodičovské

Že světu IT vládnou muži? To už tak úplně neplatí. Žen ajťaček postupně přibývá, byť jich je stále poměrně málo – a navíc nedosahují na takové platy jako jejich mužští kolegové.

Že světu IT vládnou muži? To už tak úplně neplatí. Žen ajťaček postupně přibývá, byť jich je stále poměrně málo – a navíc nedosahují na takové platy jako jejich mužští kolegové.

Celý článek
0

Zelenskyj nemá v USA nic jisté. Podporu Ukrajiny prověří americké prezidentské volby i stagnující protiofenziva

Nepřesvědčivý průběh ukrajinské protiofenzivy přidělává vrásky spojencům Kyjeva za oceánem. Podporou Američanů, bez níž si úspěšnou obranu napadené země proti silnějšímu Rusku lze těžko představit, může ale kromě pochybností, zda dokáže agresora porazit, otřást i rozjíždějící se politická kampaň před prezidentskými volbami.

Zelenskyj nemá v USA nic jisté. Podporu Ukrajiny prověří americké prezidentské volby i stagnující protiofenziva
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, ilustrační foto | Shutterstock.com

Měl to být rozhodný útok, který ruské agresory z východu Ukrajiny vyžene jednou provždy. Protiofenzivu, která měla konflikt na Ukrajině rozhodnout do konce roku, Kyjev ohlašoval dlouhé měsíce. Podle původního předpokladu měla odstartovat na jaře. Start operace nicméně komplikovaly průtahy kvůli úniku utajovaných materiálů amerických zpravodajských služeb. Když se v létě protiútok Ukrajinců konečně rozběhl, narazil na zuřivou obranu dobře opevněných Rusů, kteří získaný čas využili na stavbu mohutných opevnění včetně zaminování celých rozsáhlých území. 

Přemrštěná očekávání

Výsledky, které by uspokojily přemrštěná očekávání vybudovaná v západních sdělovacích prostředcích za značné spolupráce ukrajinských představitelů, se ale nedostavily ani s koncem léta. Na více než tisíc kilometrů dlouhé linii dotyku se i dnes bojuje o každý kilometr. Ukrajinské armádě se podle odhadů podařilo znovu získat méně než 160 čtverečních kilometrů, a to za cenu ohromných ztrát. 

V prvních týdnech ofenzivy Ukrajinci ztráceli až dvacet procent všech lidských sil a techniky vysazených na bojišti. To postupně přimělo ukrajinské velitele ke změně taktiky, zvolnění postupu a větší opatrnosti. Jenže „šnečí“ postup vyvolává na straně Kyjeva a jeho spojenců nervozitu z toho, že by mohli přijít o mediální narativ, podle kterého Ukrajinci dlouhodobě nad Rusy vítězí.

Nejistota ohledně toho, zda Kyjev dokáže Rusy z Donbasu (o Krymu raději nemluvě) vojensky vypudit, by mohla navíc způsobit nervozitu u jeho zámořských spojenců. 

Náznaky v tom, že jednotný postoj jeho západních podporovatelů obsahuje trhliny, se objevily již během léta, když britský ministr obrany Ben Wallace uvedl, že by Ukrajina „měla projevovat více vděčnosti“.

Američtí představitelé zatím sice vysílají signály, že podpora Ukrajině zůstává konzistentní, a slova o tom, že by konflikt stál na mrtvém bodě, zatím nezazněla, podle amerických zpravodajců je ovšem už nyní jasné, že Ukrajina do konce roku nedosáhne hlavního cíle protiofenzivy, jímž je přerušení ruského pozemního spojení s Krymem a dosažení Melitopolu. Válka tak bude pokračovat. 

Nadšení ochládá? 

Odhodlání americké veřejnosti k podpoře Ukrajiny se ovšem pomalu snižuje. Podle červencového průzkumu, který zadávala televize CNN, mírná většina (55 procent) z celkem 1279 oslovených Američanů nesouhlasí s tím, aby na podporu válčící země byly vyčleněny další finanční prostředky.

Loni v únoru, krátce poté, co ruské vojsko na východ Ukrajiny vtrhlo v plné síle, byla situace odlišná. Že je potřeba Ukrajině pomoci, si tehdy myslelo 62 procent Američanů. Lidé rovněž cítí obavy, 56 procent oslovených například z toho, že by ukrajinský konflikt mohl ohrozit jejich národní bezpečnost. Osm z deseti Američanů se zase bojí, že by válka mohla bez jasného výsledku pokračovat po delší dobu, 59 procent pak vyjádřilo strach, že by se mohla rozšířit po celé Evropě. 

Kampaň ve stínu války

Protože postoj k Ukrajině americkou společnost dělí i napříč politickým spektrem, situace se komplikuje i s rozjíždějící se prezidentskou kampaní. Zatímco nadpoloviční většina příznivců Republikánské strany si myslí, že by Amerika Kyjevu už žádnou další pomoc posílat neměla, u těch, kteří fandí demokratům, je situace opačná.

Válka na Ukrajině by se rovněž podle některých názorů mohla v republikánských primárkách stát jedním z nejvýznamnějších témat. Kandidát na republikánskou prezidentskou nominaci Vivek Ramaswamy například oznámil, že v případě vítězství v prezidentských volbách za účelem dosažení míru na Ukrajině přijme ruskou kontrolu nad okupovaným územím a zaváže se k zablokování vstupu Ukrajiny do řad NATO. Na oplátku by prý od Rusů požadoval, aby vystoupili z vojenské aliance s Čínou.  

Republikánský favorit Donald Trump se zase nechal slyšet, že by válku vyřešil diplomaticky za pouhých 24 hodin. Odmítl ale sdělit, zda by jako hlava státu ve válce podporoval Ukrajinu, či nikoli. Kromě toho se zdráhá i vyjádřit názor na to, kdo podle něj v krvavém konfliktu nakonec vyhraje. Prý totiž nepřemýšlí v intencích vítězství a porážky a ze všeho nejvíce si přeje, aby lidé přestali umírat. Na rozdíl od Bidena se rovněž zdráhá Putina označit za válečného zločince. „Pokud bych o něm řekl, že je válečný zločinec, bylo by mnohem těžší se s ním domluvit, aby celá tahle věc (válka na Ukrajině, pozn. red.) skončila,“ hájil se.

Rozdílné názory ale neskrývají ani kandidáti Demokratické strany. Zatímco současný prezident a favorit primárek Biden dává najevo odhodlání podporovat vojenské aktivity Kyjeva všemi prostředky, ti, kdo by v oválné pracovně napřesrok rádi zasedli místo něho, nabízejí jiné recepty.

Robert F. Kennedy Jr. a Marianne Williamsonová by prý rádi válku ukončili diplomatickou cestou do patnácti měsíců od možného zvolení. Kennedyho plán zahrnuje diplomatické vyjednání stažení Rusů z Donbasu a rozmístění mírové mise OSN, která by zajistila bezpečnost tamní ruské menšiny. Jako vstřícné gesto vůči Kremlu navrhuje stažení raketového systému Aegis od ruských hranic i vojáků NATO.

Zatím největší „vidle“ do Zelenského snah získat pro Ukrajince další podporu ale prezentoval Trump. Vyzval totiž Kongres, aby zastavil další pomoc Kyjevu do doby, než FBI a ministerstvo spravedlnosti zcela prošetří obchodní vztahy a vazby, které na Ukrajině měla rodina Bidenových. 

Republikáni nejsou jednotní 

Daniel Fried, někdejší americký velvyslanec v Polsku a uznávaný člen think-tanku Atlantic Council, naznačuje, že v souvislosti s Ukrajinou existuje v rámci Republikánské strany určité štěpení. Tradiční, konzervativní politici republikánů v Kongresu s Bidenem podle něj zůstávají ohledně Ukrajiny „na jedné lodi“. Uvnitř „Grand Old Party“ (trad. označení pro republikánskou stranu, zkráceně GOP) ale zaznívají i hlasy, které volají, aby USA pomoc Ukrajincům buď zpomalily, nebo osekaly.

Má jít zejména o osobnosti sympatizující s Trumpem, které v GOP zastávají podstatnou roli. Taková skutečnost prý vysílá znepokojivé signály toho, kam by se podpora USA Kyjevu mohla po prezidentských volbách v případě, že by prohrál Joe Biden, ubírat. Mluvčí Bidenovy kampaně Kevin Munoz v té souvislosti dokonce označil republikány sympatizující s Trumpovým hnutím MAGA (Make America Great Again) za spojence ruského prezidenta Vladimira Putina. 

Válka slov

Obrázek na jedné straně nepostupující ukrajinské ofenzivy a na straně druhé lavírujících politiků se logicky lidem okolo prezidenta Zelenského nelíbí. Zároveň hraje pravděpodobně do karet Kremlu, který počítá s tím, že se Západ po určité době unaví a dotlačí lídry Ukrajinců ke kompromisu, který by přinesl příměří (ovšem za cenu územních ústupků).

I sebemenší kritika postupu ukrajinské protiofenzivy tak na straně představitelů Kyjeva vyvolává emoce. Nedávno například ztratil nervy ukrajinský ministr zahraničí Kuleba na neformálním setkání šéfů evropské diplomacie ve španělském Toledu. Kritiku pomalého postupu protiofenzivy přirovnal k „plivanci do tváře ukrajinskému vojákovi, který každý den riskuje vlastní život, aby postoupil vpřed a pokusil se osvobodit další kilometr ukrajinského území“. Všem kritikům Ukrajinců pak doporučil, aby zavřeli ústa, přijeli na Ukrajinu a pokusili se osvobodit alespoň centimetr půdy sami za sebe.