Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Námořní cestu arktickými oblastmi využívá pro přepravu ropy a dalších komodit stále více tankerů a lodí, které vyplouvají z ruských přístavů do čínských.
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Velmi vysoké teploty neškodí jen lidskému tělu a zvířatům, ale také potravinám a lékům. Jak se však horka projeví na účincích léčivých přípravků a jejich vlivu na naše zdraví?
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Zaměstnanci stavebních úřadů si zčásti rvou vlasy, zčásti se rozčilují a hrozí stávkou, jejich nadřízení píšou naléhavé výzvy ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi, shrnuje Pavel Páral.
Autocenzura se dá ve válečné situaci pochopit, ale stejně bychom se jí měli vyhnout. Nota bene když je zrušené představení Národního divadla pro účely ruské propagandy naprosto nepoužitelné.
Mezi oznámeními o protiruských sankcích a dobrovolných odchodech různých firem z Moskvy se ta zpráva vyjímá zvláštně. Národní divadlo se rozhodlo zrušit přípravu opery Střevíčky od Petra Iljiče Čajkovského, která se měla hrát v příští divadelní sezoně.
Umělecký ředitel opery Per Boye Hansen to v interním sdělení zaměstnancům vysvětlil následovně: „V kontextu dnešní situace, kdy současní političtí představitelé Ruska vedou agresivní válku proti Ukrajině, vznášejí vůči nezávislé zemi nepřijatelné imperiální nároky a pro dosažení svých absurdních a protiprávních cílů způsobují humanitární katastrofu a neváhají páchat válečné zločiny, bohužel vystupuje historický kontext, v němž se Čajkovského opera odehrává, do popředí a stává se citlivým tématem, nad nímž nelze zavírat oči s poukazem, že je to ‚jen pohádka‘.“
Sotva lze polemizovat s tím, že děj Střevíčků – opera vznikla roku 1874 a Čajkovskij při psaní využil jednu z Gogolových povídek – není zrovna vhodný. Odehrává se za vlády Kateřiny Veliké, tedy v druhé polovině 18. století, a chudý ukrajinský kovář Vakula v něm (mimo jiné) putuje do Petrohradu, aby od carevny získal střevíčky, díky nimž si ho vezme jeho milá.
Kontrast prostoty ukrajinského venkova a nádhery carského dvora má být komický, navíc se v jedné části opery vehementně oslavuje ruská armáda: „Ach, jak je šťasten úděl náš, v bojích jsme vždy vítězní. K slávě cestu ukazuje nám prst ruské Minervy!“
Autocenzura se dá v takové situaci pochopit, ale stejně bychom se jí měli vyhnout: Představení je pro účely ruské propagandy naprosto nepoužitelné a z diváků Střevíčků příznivci „cara Vladimira“ sotva vyrostou.
V opačném případě bychom měli z knihoven vymést například Vojnu a mír od Tolstého, která není ničím jiným než (pomalým tempem tekoucím) vyprávěním o Rusku, ruské společnosti, šlechtě, kultuře a armádě, která dala slavně na zadek Napoleonovi.
Na hranicích by také nejspíš skončily geniální povídky oděského Žida Isaaka Babela, který se dal po revoluci ke komunistům a (v ruštině) psal mimo jiné o tom, jak na začátku dvacátých let táhl spolu s Buďonného 1. jízdní armádou ukrajinským venkovem na Polsko. Líčil to ale dost neotřele, a tak není divu, že ho dal Stalin o dvě desetiletí později zastřelit…
Čas od času si taky není od věci přečíst verše Alexandra Bloka, třeba báseň „Skytové“ o tom, jak to mezi sebou mají Rusko a Evropa:
Spousty jsou vás. Nás hordy, hordy hord.
Jen zkuste s námi vésti války!
Jsme Skytové, jsme asiatský rod
s šikmými, žíznivými zraky!
Když už nic jiného, alespoň si Středoevropan připomene, na čem je a kam patří.
Přehnaná korektnost je měsíc po přepadení Ukrajiny putinovským Ruskem logická, ale nebuďme blázni: dodávejme zbraně, zaškrťme kohouty, přijímejme uprchlíky, ztišme propagandu, ale hudbu a knihy dávno mrtvých autorů nechme žít.
