Král Karel III., princ a princezna z Walesu a jejich děti na balkóně Buckinghamského paláce během slavnosti Trooping the Colour. Westminster, Londýn, 17. června 2023
Ilustrační foto: Pete Hancock / Shutterstock.com
U britského dvora je jako doma. Kolik si vydělá fotograf královské rodiny a kdo je podle něj největší sympaťák?
Zvěčnil dvě královské svatby, pohřeb britské královny Alžběty II. a korunovaci krále Karla III. Zak Hussein se mezi příslušníky modré krve pohybuje naprosto běžně. Jaké to je dýchat stejný vzduch s vládnoucí elitou a pracovat jako fotograf u dvora?
ptk
„Hlavní výhodou mé práce je cestování,“ říká profesionál, který se s královskými rodinami podíval do Karibiku, Austrálie, Kanady, ale také do odlehlejších destinací, jako je Bhútán, Fidži nebo Tonga.
„Měl jsem to štěstí vidět zblízka opravdu významné události,“ svěřil se serveru Sky News. Kromě zmíněných svateb a pohřbu fotografoval také oslavy spojené s narozením tří královských dětí.
„V takových chvílích víte, že vaše snímky budou média publikovat a lidé si je budou prohlížet ještě za mnoho let. To mě na mé práci naplňuje.“
Při focení Zak Hussein dbá na to, aby nebyl dotěrný. „Jsem tam od toho, abych dokumentoval, co královská rodina dělá, a proto se držím zpátky, aby se její členové mohli soustředit na svou práci a na lidi, s nimiž mluví. Občas se ke členům rodiny nachomýtnete opravdu blízko – pak je to o tom rychle pořídit snímek a zase ustoupit.“
Nevydařené snímky končí podle fotografa rovnou v koši. „Vždycky se snažím každého zachytit v pozitivním světle. Jinak mám ale při focení úplně volnou ruku.“ Nikdo Zakovi neradí s kompozicí a nediktuje mu, jak musejí objekty jeho zájmu na fotce vypadat.
„Jedinou podmínkou je, že nesmíte obrázek nijak upravovat. Klonování, vymazávání lidí nebo objektů – na to platí absolutní zákaz. Nesmíte zkreslovat realitu,“ vysvětluje Hussein.
A jací tedy členové královské rodiny v přímém kontaktu jsou? Docela normální a ne tak dokonalí, jak často působí. Nejraději má fotograf královnu Camillu – je nepřehlédnutelná tím, že se vždy usměje a také pozdraví.
Focení s sebou přináší i úsměvné situace. K jedné z nich došlo před lety na pláži v Cornwallu. Princ a princezna z Walesu se zapomněli u moře během přílivu. „Na konci jsme stáli po kotníky ve vodě. William a Kate si toho všimli a hrozně je to pobavilo.“
Zak fotí i další známé tváře. Během let si všiml, že největší hvězdy bývají nejméně rozmazlené. Jsou ale i takové, které se snaží dělat se co nejvzácnějšími.
Jedna z britských celebrit si libuje ve zvyku nechávat fotografy čekat. „Už se s kolegy i sázíme, o kolik hodin přijde pozdě. I když už je v budově, stejně nás bez zjevného důvodu nechává čekat.“
Povolání fotografa slavných vyžaduje hlavně trpělivost. „Někdy vstáváte v půl šesté ráno jen proto, abyste si včas našli dobré místo. Pak čekáte, než akce začne. Focení samotné zabere třeba jen půl minuty.“
Většina královských událostí probíhá přes den, večer přicházejí premiéry a červené koberce. „Musíte být připraveni pracovat kdykoli, včetně víkendů. Někdy máte pocit, že jste celý den promarnili, ale jindy se ty dlouhé hodiny opravdu vyplatí,“ nechává do svého řemesla nahlédnout fotograf.
Výdělek se mění měsíc od měsíce. Nejcennější jsou fotografie, které se později ukážou jako ikonické. Vynášejí i po letech, většinou si ale Hussein vydělává po malých částkách, které se časem nasčítají – jde pak o slušný příjem. Začátečník si může přijít na 20 tisíc liber ročně (asi 580 tisíc korun), protřelý profesionál vydělává až třikrát tolik.
Zak nepracuje pro agenturu. Na volné noze si sice platí režii sám, ale může si vybírat, co chce fotit. „A na rozdíl od zaměstnanců si nechávám autorská práva na své snímky.“
Výhodou také je, že fotograf vlastně profesně nestárne a teoreticky nemusí nikdy odejít do důchodu. „Jednomu z královských fotografů je už přes osmdesát a pořád jezdí na královské cesty.“
Odvětví, v němž pracuje, ale nezůstává pořád stejné. Nástup digitální fotografie změnil celý obor. Nyní lze fotit neomezené množství snímků, není třeba tak promýšlet správný okamžik, kdy stisknout spoušť. Zároveň digitál otevřel dveře řadě nováčků a konkurence se zvýšila.
„Nejdůležitější je teď rychlost. Kdo dřív dodá fotku do redakce, má větší šanci, že ji otisknou. Fotograf dnes musí být i editor. Focení je jen část práce. Po akci musíte snímky stáhnout, upravit a co nejrychleji odeslat.“
Za vrchol své kariéry považuje Zak Hussein korunovaci krále Karla III. Zároveň šlo o jednu z nejvíce stresujících chvil jeho profesního života. Většina akcí se koná venku a velkou roli hraje počasí. Ten den ale fotografům nepřálo.
Při příjezdu hostů se rozpršelo a Zakovi zmokla technika. „Musel jsem se rozhodnout – buď přestat fotit a zachránit vybavení, nebo pokračovat a doufat, že se to v dobré obrátí. Rozhodl jsem se zůstat. Foťáky sice odvedly svou práci, ale byly zničené a oprava mě stála spoustu peněz.“
