Když Hrad uctil oběti covidu třiceti tisíci svíčkami v plastových kelímcích na pivo, stala se nečekaná věc. Odpůrci Miloše Zemana se začali přít, jestli tohle opravdu stojí za řeč. Jestli to není jen prkotina, kterou se Miloši Zemanovi a jeho hradní partě zbytečně mlátí o hlavu. Existují přece důležitější věci a hlavně, kdyby něco takového udělal Václav Havel, stejní lidé by se jen zasmáli, jak je to umělecké a vtipné. Jenže tahle argumentace kulhá na obě nohy.

Zejména si řekněme, že za Václava Havla by se nic takového nestalo. Nenapadlo by to ani jeho samotného, ani protokoláře Miroslava Sklenáře, ani kancléře Karla Schwarzenberga, Ivo Mathého či blahé paměti Ivana Medka. Nenapadlo by to samozřejmě ani mluvčího Ladislava Špačka. Prostě by se ta věc vyzařující tak obrovskou míru neúcty nikdy neodehrála. Tečka.

Když ostudu s kelímky vysvětloval Hrad tím, že zrovna foukalo, přičemž skleničky jsou drahé a papírový kelímek by shořel, zvolil úplně stejně hloupou argumentaci jako svého času hradní kancléř Vratislav Mynář, který tvrdil, že musel ve své restauraci nechat porazit hladové prase, aby netrpělo.

A jsme u toho. Říká se tomu kontext. Činy lidí je potřeba posuzovat v kontextu a spor kolem plastových kelímků přesně ukazuje mentalitu a úroveň hradní party. Pravdou ale je, že kvůli této neuctivé pietě by se nemělo zapomínat na všechny ostatní hradní kauzy, včetně té šéfa Lesní správy Lány Miloše Baláka, kterého soud ani ne před dvěma týdny poslal nepravomocně do vězení za to, že zmanipuloval zakázku ve venkovském sídle prezidenta. Prezidentský kancléř Mynář za ním samozřejmě dál stojí. Jak vypovídající.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.