Připomíná to soupeření z dob studené války. Spojené státy se už zase přetahují se Sovětským svazem, tentokrát o to, kdo jako první vyvine vakcínu proti nemoci covid-19, kterou se po celém světě nakazilo více než 20 milionů lidí a na 733 tisíc zemřelo. Vítězství si nárokuje ruský prezident Vladimir Putin. Ale je ruská vakcína skutečně účinná a bezpečná? „Uvidíme, co v Rusku vzniklo, teď je těžké to hodnotit, informací je málo,“ říká výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu Jakub Dvořáček. V Evropě by podle něj měla být proticovidová vakcína už na podzim.

Ve Spojených státech a Evropě se nové vakcíny vyvíjejí podle zásad takzvané Správné klinické praxe. Jsou to jasně stanovená pravidla pro transparentní výzkum a vývoj. Co vzniklo v Rusku, v tuto chvíli nevíme. Uvidíme. Ostatně vlastní vakcínu vyvíjejí také v Indii nebo v Číně, kde prý už očkují vojáky. Mezinárodní zdravotnická organizace aktuálně registruje v různých fázích vývoje více než sto šedesát kandidátů na nový očkovací přípravek.

První fáze je laboratorní, kde se rovněž provádějí testy na zvířatech. Pak následuje první klinická fáze, do níž se zapojují desítky dobrovolníků. Druhé fáze, při níž se primárně hodnotí bezpečnost přípravku na lidské zdraví, se účastní už stovky osob. Třetí fáze zahrnuje desítky až stovky tisíc lidí, hodnotí se, zda má vakcína požadovaný účinek na lidi s různým genovým základem. Pak se žádá o registraci přípravku u Evropské lékové agentury nebo u obdobné instituce ve Spojených státech amerických. Kdyby se něco zanedbalo a při komerčním užití přípravku by se objevil třeba negativní účinek, následovala by vlna soudních sporů, náhrada škod, což by pro farmaceutickou firmu bylo zdrcující.

Pokud se nestane něco nepředvídatelného, bude dostupná v listopadu. Nejdále s vývojem je britsko-švédská firma AstraZeneca. Jejich vakcína vyvolává čtyřnásobek protilátek, než kolik má pacient po covidovém onemocnění. Navíc je jednodávková, což je také obrovské plus. Se svým přípravkem jsou nyní ve třetí fázi klinického hodnocení, testují ho na třiceti tisících dobrovolnících po celém světě. Firma teď paradoxně potřebuje, aby koronavirová pandemie neusnula, aby lidé s jejich vakcínou byli covidu-19 skutečně vystaveni. Proto se teď nejvíce testuje ve Spojených státech a v Brazílii. Průběžné výsledky jsou zatím skutečně velmi pozitivní. I když AstraZeneca zatím nemá potřebnou registraci u lékové agentury v Evropě a USA, zahájila už výrobu. Založeny jsou stovky milionů dávek. Už letos by v Evropě mohlo být k dispozici možná čtyřicet až padesát milionů dávek. Firma to celé pojala jako neziskový projekt, v době pandemie nabízejí vakcínu jen za náklady, takže se pohybujeme okolo čtyř eur za jednu dávku.

Evropská unie má okolo 450 milionů obyvatel, my asi deset milionů. Pokud použiji selskou matematiku, nebude to ani milion dávek.

Obdobně úspěšné jsou také americká firma Pfizer a francouzská Sanofi. Stejně jako AstraZeneca jsou s Evropskou unií domluvené na dodávce vakcín, v tomto případě je to asi tři sta milionů dávek. Ale to by mělo být až v polovině příštího roku. Pak tu jsou ještě menší americké firmy Novavax a Moderna.

To, že se vakcína někde vyrábí, neznamená, že bude mít daná země přednost. Jde o velmi citlivou záležitost, aby si například některé regiony ve světě nestěžovaly, že je někdo na jejich úkor zvýhodňován. Z továrny v oblasti Bohumil by se měla zásobovat celá Evropa. Mělo by to být od léta příštího roku.

Ve farmaceutickém byznysu jsem se naučil nepodceňovat nikoho. Na druhé straně je zapotřebí říct, že Česká republika ve vývoji vakcín nedokázala za posledních patnáct let mnoho. Myslím, že je nepravděpodobné, že by český projekt byl úspěšný. A i kdyby byl úspěšný, je otázka, zda bude ekonomicky zajímavý. Výzkum je stále v laboratorní fázi, to znamená, že nějaký výstup by mohl být nejdříve na konci příštího roku. V té době už na trhu bude tolik vakcín, že bude velmi těžké někoho přesvědčit, aby český přípravek začal vyráběl. Pokud jde o vynaložené peníze, jde v rámci českého výzkumu a vývoje o zanedbatelnou částku. I kdyby to skutečně byly jednotky milionů korun.

Průměrné náklady na vývoj jednoho léku nebo vakcíny jsou dvě miliardy eur. Nejdražší je přitom klinické hodnocení, nároky na sledování dobrovolníků jsou skutečně vysoké. Každého člověka z desítek až stovek tisíc dobrovolníků musíte sledovat, diagnostikovat a výsledky vyhodnocovat. Dvě miliardy eur je ovšem částka, která není zatížena „slepými uličkami“, tedy když je firma nucená vývoj v určité fázi zastavit, protože se například ukáže, že účinnost nového léčiva není taková, jak se předpokládalo, že nepřináší lepší efekt než současné terapie. V takovém případě firma odepíše třeba miliardu eur. Jsou to nenávratně ztracené peníze. Týká se to například vývoje léku na Alzheimerovu chorobu, kde už bylo tolik nadějných projektů, a pak se pokaždé zastavily. Pokud se tedy započtou i tyto nepovedené investice, pak je výsledná částka na novou vakcínu nebo lék několikanásobně vyšší.

Je to obrovské politikum. Tlak, aby to bylo rychle, je neuvěřitelný. Většina vyvíjených vakcín vychází z už známého základu, například z přípravků na ebolu, SARS nebo MERS. Projekty nefinancují jenom farmaceutické firmy, ale i další privátní společnosti a vlády z veřejných rozpočtů. Jde také o ohromnou prestiž a do budoucna to může být pro farmaceutické firmy neobyčejně ekonomicky zajímavé.

Firmy při vývoji léků rovněž využívají například přípravky, které jsou k dispozici na jiná onemocnění. A třeba u známého přípravku remdesivir se pracuje na rozšíření, aby se dal použít v různých fázích nemoci. Společností, které mají lék v různých fázích vývoje, je opravdu hodně. Myslím, že příští rok bude opět ve znamení velkého množství přípravků.

Stát bude samozřejmě muset pracovat s množstvím, které bude k dispozici. Předpokládá se, že v první vlně bude očkovaná ta část populace, která je významně ohrožená. Tedy senioři nad 65 let, pacienti s kardiovaskulárními nebo plicními onemocněními. Pak by to měli být ti, kteří se o takové lidi starají, tedy zdravotníci. Následně se stát bude muset rozhodnout, kdo také patří do prioritní skupiny. Nejvíce jsou nákaze vystavení lidé, kteří pracují ve veřejných prostorách. Například prodavačky nebo řidiči hromadné dopravy. Češi jsou ovšem velmi citliví na to, když jim někdo něco nařizuje. Myslím si tedy, že vakcína bude hrazená, tedy že za ni lidé nebudou muset platit, a současně nepovinná. Tím se ale nevylučuje, že u některých profesí bude očkování povinné. Ostatně tak to už dneska funguje například v potravinářství.

To je také velmi pravděpodobné. Pokud chcete cestovat a nestrávit určitou dobu v karanténě, nebo potřebujete jezdit do ciziny kvůli byznysu, očkování se nevyhnete. Před lety jsem pracoval v neziskovém sektoru. Do některých afrických států, kde jsem také působil, nesmíte přicestovat, pokud nemáte očkování na tuberkulózu nebo na žlutou zimnici. Každopádně očekávám, že zájem o očkování proti koronaviru bude poměrně velký.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch hovořil o tom, že by se v první vlně mělo očkovat až tři a půl milionů lidí. Praktických lékařů je něco přes pět tisíc. To vychází asi osm set lidí na jednoho praktika. To by více než půl měsíce nedělal nic jiného, než očkoval. Praktici to budou chtít pravděpodobně zaplatit. Za očkování proti chřipce dostávají od pojišťovny 150 korun za každého člověka. Samozřejmě tu je pak ještě cena samotné vakcíny, její skladování, distribuce, informační kampaň. Můj odhad je, že to stát vyjde na pět až šest miliard korun. Navíc to musí být všechno připravené do listopadu. Představte si, co by to udělalo s veřejností, kdyby se na podzim začalo očkovat v Německu, a u nás nikoli. ×

Jakub Dvořáček (44)

• Vystudoval psychosociální vědy na Univerzitě Karlově.

• Pracoval v organizaci Člověk v tísni a nebo Charita ČR, kde měl na starost řízení rozsáhlých osvětových kampaní či rozvojových a humanitárních projektů po celém světě.

• Působil rovněž jako poradce na ministerstvu školství nebo v roli divizního ředitele státní agentury CzechInvest.

• Od roku 2011 je výkonným ředitelem Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.

• Současně je i předsedou představenstva Národní organizace pro ověřování pravosti léčiv.