Český autoland se sice drží, ale ve světě auta moc nejedou. K předcovidovým úrovním je daleko a lepší zítřky nám nějak ovinula mračna. Tlak na elektrifikaci zvyšuje ceny a logicky brzdí prodeje. Je pravda, že kvůli nedostatku čipů na světovém trhu se ani o moc víc vyrábět nedá. Ale ony čipy jsou druhý bolehlav. Chybějí v produkci dnes už prakticky všech průmyslových výrobků. Tento stav nějakou dobu potrvá, a tudíž také povede k růstu cen. Přitom v očekávání lepších zítřků a v důsledku zdražování povolenek masivně rostou ceny energií. Silová elektřina je v Evropě skoro o polovinu dražší než před rokem. To vše vede k nečekaně silnému a dlouho neviděnému růstu produkčních cen, které se nemohou neprojevit na pultech. A spíše dříve než později.

Protiinflační tlaky jsou přitom slabé a neduživé. Nezaměstnanost asi v létě drobet poskočí, ale nějakou katastrofu očekávat nelze. Ukrajinci a další pracovní síla zde budou chybět asi delší dobu. Významné části populace přitom narostly úspory, takže sílí i touha utrácet a vynahradit si rok strádání v karanténě.

Zapomenout bychom také neměli na fakt, že před covidem nám inflace citelně rostla a reálně ji zlomila až krize, a nikoli mírně navýšené úrokové sazby. Pokles se zastavil už v březnu a je dost možné, že se už otočil kurz.

ČNB podle prohlášení svých představitelů vnímá, co se děje, ale s holubičím přístupem nutné zvýšení sazeb podle všeho hodlá ještě odkládat. Tento čtvrtek určitě ještě k ničemu nedojde. Ale mělo by. Měnová politika se trefuje na cíl, který je v budoucnosti vzdálené dvanáct měsíců. A už je čas něco dělat.