Tomáš Novák týdeník HROT
Úvod do praktické koronavědy
Kdyby lidé četli vědecké studie, žádné techtle mechtle by v nočních klubech neprováděli, nehráli by na trubku, nosili by roušky a možná by se je snažili nasadit i svým psům.
redaktor
Konec pandemie čínské chřipky je zatím v nedohlednu. Nevíme, kdy budeme mít k dispozici vakcínu a spolehlivé léky, neznáme odpověď na spoustu důležitých otázek. Stovky vědeckých studií věnovaných koronaviru přesto bílá místa pomalu zaplňují. Některé z nich jsou zcela zásadní, jiné se věnují spíš okrajovým, ale o to praktičtějším záležitostem – nočním klubům, klasické hudbě, karaoke večírkům, domácím mazlíčkům a samozřejmě lidským nosům.
Nemoc „chytrejch“
Bývalý šéf českého fotbalu Miroslav Pelta nedávno prohlásil, že „moc chytrejch hráčů“ nezná, protože jsou „geneticky trochu jiná třída“. Jeho letité zkušenosti nemíní autor tohoto článku jakkoli zpochybňovat a přidává vlastní odhad, že vědecké články fotbalisté zrovna moc nečtou. Pokud by tak aspoň občas činili, nejspíš by v nočním klubu Techtle Mechtle necucali pití z jednoho brčka a v Praze nemusel ze dne na den několikanásobně narůst počet nově zachycených případů covidu-19. Něco podobného se totiž stalo na přelomu dubna a května v Soulu a jihokorejští vědci o tom publikovali studii.
Během tamních prázdnin zvaných „Zlatý týden“ se do korejské mondénní čtvrti Itaewon proslulé nočními bary (které po opadnutí epidemie zrovna otevřely) sjeli lidé z celé země – a výsledkem byla exploze nákazy. V Jižní Koreji je ale chytrá karanténa na rozdíl od Česka opravdu chytrá, a tak se šíření nemoci podařilo rychle dostat pod kontrolu. Korejští hygienici vytipovali (pomocí mobilních telefonů, platebních karet, kamer…) 60 tisíc lidí, kteří se v itaewonských klubech bavili nebo se aspoň pohybovali okolo a během následujících tří týdnů našli a izolovali 246 nemocných. „Superšíření (superspreading) spojené s návštěvami nočních klubů v Soulu mělo potenciál znovu zažehnout epidemii v Jižní Koreji,“ zní závěr studie.
Kdo hraje, ten šíří
Ostatně různé zábavní podniky označila za důležitý zdroj „superšíření“ covidu-19 i jedna japonská studie, jejíž autoři analyzovali celkem 61 případů, kdy se během jedné akce nebo na jednom místě nakazilo pět a více lidí. Nejvíc takových „hromadných“ událostí se celkem logicky odehrálo ve zdravotnických a pečovatelských zařízeních (46 procent), ovšem zábava (bary, restaurace, tělocvičny atd.) obsadila s 35 procenty hezké druhé místo a daleko za sebou nechala šíření nemoci na pracovišti či v dopravních prostředcích.
Hudba je vůbec nebezpečná záležitost. Plyne to aspoň z čerstvě publikované studie, za kterou stojí tým výzkumníků z University of Colorado v Boulderu. Američtí vědci postupně zavřeli pět studentů-muzikantů – zpěvačku (sopranistku), hráče na klarinet, flétnu, lesní roh a trubku – do speciální, filtry a měřící aparaturou vybavené místnosti a nechali je předvést krátké sólo, které obsahovalo vysoké i hluboké tóny, klidné pasáže i divoké staccato.
Václav Drchal
Základní zjištění studie je vcelku nepřekvapivé – člověk kolem sebe při muzicírování šíří kapénky o takové velikosti, že jsou s to perfektně přenášet a relativně dlouho udržet při životě vir SARS-CoV-2. Týká se to všech nástrojů i zpěvu, ovšem nejhoršími „rozsévači“ jsou trubka a klarinet. Vědci ovšem zároveň zjistili – a to už členy symfonických orchestrů a školních kapel zajímat může – že se šíření nákazy dá snadno omezit. Stačí ústí nástrojů překrýt látkovou rouškou či zabalit celý klarinet. Hudba tím prý nijak neutrpěla, zatímco virové emise se snížily až o polovinu.
Kliky & roušky
Popíjení a kultura ale nejsou zdaleka jediným praktickým tématem, na které se vědci zaměřili. Díky jedné nedávno publikované italské studii například víme, že domácí mazlíčci se nakazí covidem-19 zhruba stejně snadno a často jako lidé – v těžce zasažených regionech severní Itálie mělo v krvi protilátky proti viru SARS-CoV-2 tři procenta psů a čtyři procenta koček.
Kliky od dveří jsou v představách mnoha lidí nejhorším semeništěm nákazy. Podle jedné německé studie, která se zabývala přenosem nemoci v „nakažených“ domácnostech, je ale nebezpečí přenosu SARS-CoV-2 ve skutečnosti nižší, než se čekalo. Virové RNA totiž vědci našli jen na třech procentech nejčastěji „osahávaných“ předmětů a infekční virus se týmu nepodařilo vypěstovat ani z jednoho odebraného vzorku. Naopak roušek bychom se jen tak vzdávat neměli. Vstupní branou viru do těla je totiž podle zjištění mikrobiologů z University of North Carolina nosní sliznice, kde se pomnoží, a teprve poté se dýcháním roznese do plic. Uprostřed léta to není úplně povzbudivá zpráva.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.
Václav Drchal