Může se z Venezuely stát nová Sýrie? (ilustrační foto)
Shutterstock.com
Flotila u pobřeží
Trump na hraně invaze: proč je útok USA na Venezuelu obrovským rizikem
Americký prezident a jeho tým zvažují vojenskou operaci proti Venezuele, kde režim Nicoláse Madura přežil sankce i izolaci. I když by USA s největší pravděpodobností rychle vyhrály ozbrojený střet, následná okupace by znamenala riziko regionální destabilizace, odporu obyvatel a vleklého povstaleckého boje.
editor
Po měsících ostré rétoriky a vojenských gest se Spojené státy pod vedením Donalda Trumpa přiblížily k možnosti, která ještě před pár lety působila jako čiré sci-fi: invazi do Venezuely. Do Karibiku už dorazily tři torpédoborce třídy Arleigh Burke, Washington hovoří o vyslání čtyř tisíc mariňáků a dokonce vypsal padesátimilionovou odměnu za dopadení prezidenta Nicoláse Madura.
Tato eskalace přichází poté, co sankce a diplomatický tlak nepřinesly kýžený efekt – Maduro zůstává u moci a po zmanipulovaných volbách z července 2024 ještě více utužil diktátorský režim.
Maduro, dlouhodobě obviňovaný z vedení „Kartelu Sluncí“ a zapletení do mezinárodního obchodu s kokainem, čelí od Washingtonu tlaku už téměř dvě dekády. Sankce zavedené za Obamy ochromily ropný sektor a Trump je ještě zpřísnil.
Přestože Caracas ekonomicky kolabuje, režim přežil a dokonce uspořádal volby, které svět považuje za podvod. USA, EU i deset latinskoamerických států výsledek odmítly uznat.
Trump a jeho ministr zahraničí Marco Rubio patří k dlouhodobým zastáncům tvrdé linie. Už v roce 2018 Rubio otevřeně mluvil o nutnosti vojenského zásahu. Argumentují nejen tím, že sankce selhaly, ale také tím, že tradiční spojenci Venezuely – Rusko a Írán – jsou zaměstnáni vlastními konflikty. Pro Washington by tak mohl být ideální čas zasáhnout.
Caracas reaguje mobilizací. Do pohotovosti byla uvedena armáda o 123 tisících mužích i 4,5 milionu členů bolívarské milice, většinou špatně vycvičených dobrovolníků.
Venezuelská armáda má sice sedm fregat, jednu ponorku, moderní stíhačky a tanky, ale její bojeschopnost podlomila vleklá hospodářská krize. Důkazem je fiasko z roku 2021, kdy malé skupiny kolumbijských povstalců z FARC dokázaly venezuelské jednotky opakovaně porazit.
Pokud by USA skutečně udeřily, vojenský výsledek je předvídatelný – americká armáda by si s venezuelskými silami poradila rychle.
Jenže problém by nastal po vítězství. Země má dvojnásobnou rozlohu Iráku a zničenou infrastrukturu. Odborníci odhadují, že by bylo třeba nasadit více než 100 tisíc vojáků, a to dlouhodobě. Bez toho by hrozil vleklý povstalecký konflikt.
Dalším rizikem je regionální odpor. Mexiko, Kuba i Kolumbie už protestovaly proti rozmístění amerických sil u venezuelských břehů. Kolumbijský prezident Gustavo Petro varoval, že invaze by mohla proměnit Venezuelu v nové „Sýrii“ a rozšířit konflikt i na kolumbijské území. Levicové guerilly jako ELN nebo FARC by v takovém scénáři získaly nové příležitosti k posílení.
Proti USA hraje i historická zkušenost. Latinská Amerika si pamatuje intervence z 20. století, které často vedly k pádu civilních vlád a nástupu brutálních diktatur.
Nedůvěra k Washingtonu je hluboká a Maduro ji dokáže mistrně využít. Už nyní tisíce Venezuelanů dobrovolně vstupují do milicí v očekávání možného útoku.
Proto se experti shodují, že vojenská operace by sice přinesla rychlé taktické vítězství, ale i vleklé následky: odpor obyvatelstva, regionální destabilizaci a obrovské finanční i lidské náklady.
Především by ale riskovala proměnu Venezuely v další krvavé bojiště, které by Spojeným státům mohlo zůstat na krku po dlouhá léta.
