Za vydatné pomoci Rusů využil současný vládce Kazachstánu nepokojů v zemi k likvidaci vlivu svého neméně autokratického předchůdce
Prezident Tokajev snil o Kazachstánu jako o státu multivektorální zahraniční politiky. Jeho ruský „přítel“ Putin to vidí dost odlišně. | foto Profimedia.cz
Nursultan Nazarbajev vládl Kazachstánu pevnou rukou přes třicet let. Jeho éra se vyznačovala na jedné straně úspěšnými ekonomickými reformami, zajištěním zahraničních investic do energetiky a kovoprůmyslu či dobrovolným jaderným odzbrojením. Na druhé však také potlačováním opozice a svobody slova, silnou korupcí, budováním kultu osobnosti a osobními skandály. V posledním roce jeho jméno ve světě rezonovalo především v souvislosti s kauzou Pandora Papers.
Nazarbajevovo pomyslné „odcházení“ začalo v březnu 2019, kdy rezignoval na funkci prezidenta a předal ji svému nástupci Kasymu-Žomartu Tokajevovi. Neopomněl si však ponechat funkci předsedy Rady národní bezpečnosti, čímž jeho vláda fakticky pokračovala a v zemi převládal pocit, že Tokajev jen plní roli loutky, poskytující kazašskému lidu iluzi změny.
LPG jako rozbuška
Nálada kazašské veřejnosti, která byla vůči autokratickému systému dlouho relativně tolerantní, se však začala na začátku roku 2022 vyostřovat. Rozbuškou se stala nepříznivá ekonomická situace v zemi, především zrušení cenového stropu na LPG, na nějž jezdí většina kazašských automobilů, což vedlo k enormnímu nárůstu jeho ceny. Na kazašské poměry bezprecedentní protesty, které vypukly na západě země ve městě Žanaozen, se poté začaly rychle šířit do dalších měst jako Nur-Sultan, Oral,
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot