Tichá bouře kolem thajského tuňáka: další obchodní válka na obzoru
Shutterstock.com
Tichá hrozba z Thajska: Tuňák, který může rozvrátit evropský trh
Evropská unie se opět ocitá v rybářských sítích politických zájmů. Zatímco farmáři nedávno varovali před přílivem argentinského hovězího v rámci dohody Mercosur, dnes se do boje pouští evropští rybáři – a cílem jejich obav je thajský tuňák.
šéfredaktor
Evropská komise tlačí na uzavření nových obchodních smluv, především v asijsko-pacifickém regionu, zatímco balancuje mezi vlastními zájmy a nejistotami ve vztazích s USA. Sedmé kolo jednání s Thajskem právě probíhá v Bruselu a finální dohoda by měla být hotová v roce 2026. Jenže zpod povrchu vyplouvají komplikace – a největší vlny dělá právě konzervovaný tuňák.
Z konzervy do konfliktu
Thajsko je rybí supervelmoc. Ročně vyprodukuje 450 tisíc tun zpracovaného tuňáka a už dnes je jedním z hlavních dodavatelů této komodity do EU – a to navzdory aktuálním 24% clům. „Momentálně je objem dovozu asi 40 tisíc tun ročně,“ říká Anne-France Mattletová z Europêche. „Kdyby clo zmizelo, byla by to úplně jiná situace.“
A právě to děsí evropské producenty – především ve Španělsku, které loví přes 90 % evropského tuňáka a zaměstnává přes 25 000 lidí, zejména v Galicii. Europoslanec José Millán Mon varuje: „Ústupky v dohodě by mohly těžce zasáhnout konzervárenský průmysl. Ten je důležitý nejen ekonomicky, ale i sociálně – zaměstnává převážně ženy v pobřežních komunitách.“
Tuňák s příchutí kontroverze
Obavy ale nesměřují jen k ekonomice. Thajský rybolov je dlouhodobě kritizován za porušování lidských práv a environmentální devastaci. „Lodě často zaměstnávají migranty z okolních zemí a dochází na nich k fyzickému i psychickému zneužívání,“ upozorňuje Max Schmid z Environmental Justice Foundation. V roce 2015 EU udělila Thajsku „žlutou kartu“, ale podle EJF současný politický vývoj hrozí návratem k problémovým praktikám.
Další komplikací je, že Thajsko zpracovává i ryby z lodí pod cizími vlajkami – zejména čínskými – které jsou známé vysokou mírou porušování pracovních i rybářských pravidel. „Evropské státy musejí důsledně prověřovat všechny dovozy,“ zdůrazňuje Schmid. „Za žádnou cenu nesmí do Evropy proniknout ilegálně ulovené ryby nebo produkty nucené práce.“
Neviditelná ryba na etiketě
Jak ale zákazník pozná, co vlastně kupuje? „Dnešní pravidla jsou téměř neexistující,“ říká Mattletová. „Když si koupíte konzervu, nevíte nic – ani druh ryby, ani zemi původu, ani vlajku lodi.“ Europêche proto tlačí na přísnější označování, které by zvýhodnilo evropské producenty dodržující pravidla.
Bez transparentního značení zůstávají spotřebitelé v nevědomí – a ti, kdo hrají fér, tahají za kratší konec. Bitva o tuňáka se tak stává testem, zda obchodní dohody dokážou skutečně spojit ekonomické zájmy s environmentálními a sociálními hodnotami. A nebo se z ní stane jen další konzerva, kterou otevře někdo jiný.
