Vláda začíná couvat z metody kobercového náletu, kterou zvolila pro plošné testování na covid ve firmách. Zatímco ministr zdravotnictví Jan Blatný říkal, že cítí podporu ministra průmyslu a vicepremiéra Karla Havlíčka pro častější opakování testů, jeho pocit byl zjevně špatný. Havlíček po jednání vlády Blatného návrh odsunul na příští dny a zároveň zpochybnil.

Není divu. Z firem nezaznívá kvůli největšímu testování svého druhu žádný skvělý ohlas. Upozorňují na náklady, které kvůli testům mají. Ceny testů navíc kvůli vládní povinnosti stouply, a pokud by se zvýšila jejich frekvence, cena i náklady firem by dál rostly.

Peníze pro Němce i Číňany

Babišova vláda udělala ohledně testů ve firmách správný krok. Chyby byly jen dvě. Testování přišlo pozdě a jeho provedení kulhá. Výsledkem je, že pokud situaci nenapraví, bude firmy jen těžko přesvědčovat, že mají na testy doplácet ze svého. Ano, o peníze tady jde v první řadě.

Jeden test pro zaměstnance stojí společnosti od 100 do 150 korun. Stát jim proplatí 60 korun, a to zpětně. Přitom firmám vydal seznam, od koho mohou nakupovat. „Bohužel nyní musíme nakupovat od překupníků, které zalistovalo ministerstvo do svého speciálního seznamu, jinak bychom nedostali ani těch ubohých 60 korun,“ říká Vladimír Staněk, jednatel a generální ředitel společnosti Aramark, která patří mezi největší poskytovatele stravovacích služeb v České republice.

Aby bylo zřejmé, o čem Vladimír Staněk mluví, stačí si podrobněji projít seznam ministerstva zdravotnictví. Jsou v něm firmy patřící například do holdingu Agel miliardáře Tomáše Chrenka (Perfect Distribution) a také firmy, které ke zdravotnickým prostředkům sotvakdy přičichly. Zabývají se mimo jiné živočišnou či zemědělskou výrobou, autodopravou a podobně. Při bližším pohledu jde i o společnosti s jednoči dvoukorunovým jměním, podniky založené pár měsíců před zapsáním do seznamu, společnosti s koncovými společníky v Německu, které je známo dobrou ochranou obchodních vazeb, nebo rovnou v Číně, což je příklad třeba distributora Targo Promotion Praha. Ne že by se zde dalo doložit cokoli nelegálního, jde ale o vypovídající obrázek toho, kdo se na státem uvalenému jhu na firmy finančně živí.

Kdo to dneska platí?

Důležité je také říci, že velkou část peněz zprostředkovaně firmám posílá stát, protože zhruba polovinu ceny testů platí. A jsme u druhé potíže. Firma Zdravé stravování, která rozváží jídla v krabičkách, podle ředitele Lukáše Drlíka nakoupila zhruba čtyři tisíce testů za více než půl milionu korun. „Kompenzace by měly být sto procent ceny testů včetně nákladů na zajištění. Stát na tom pořád výrazně ušetří, než kdyby vše zajišťoval sám. Vadí mi, že nám diktuje,ceny‘ testů, které vyletěly nahoru právě kvůli jeho rozhodnutí. Stát sám ale nakupuje za brutální přeplatky tržních cen, a to je podle něj v pořádku,“ říká Lukáš Drlík. Jeho firma má přes 300 zaměstnanců a třísměnný provoz, proto musela kvůli testům najmout nového pracovníka, který je má na starost. A to jsou další peníze navíc. Že ceny testů letí nahoru, potvrzuje i Libor Hobža, ředitel společnosti Petr Hobža Snack, vyrábějící tradiční brambůrky.

I když Lukáš Drlík i Libor Hobža s testováním jako takovým souhlasí, vláda podle nich jeho přehozením na firmy řeší vlastní neschopnost „Vnímám to tak, a asi nebudu sám, že se jedná o klasickou hurá akci bez domyšlení. Firma dokáže zajistit toto testování, ale má to platit stát a má to být zorganizováno s nějakým předstihem, ne na poslední chvíli,“ říká.

Je zřejmé, že ministr průmyslu Karel Havlíček je ze strany zaměstnavatelů pod tlakem. Přispívají k tomu i čísla pozitivně zachycených, která z firem chodí. Ta stále klesají, a tím ubývá i důvod, proč testování rozšiřovat. Zatímco v prvním kole testování byla pozitivita na úrovni 0,77 procenta, nyní je podle čerstvého průzkumu Svazu průmyslu na 0,44 procenta. Otázka tedy zní, zda se má v těchto podmínkách testovat každých pět dní, jak navrhl ministr zdravotnictví. Peníze navíc by vydaly jak nespokojené firmy, tak stát.

Má to cenu

Existuje ještě jeden argument, který ale nikdo moc nezmiňuje, protože podlamuje smysl celého testování. A tím je spolehlivost antigenních testů. I ministerstvo zdravotnictví připouští, že přibližně polovinu bezpříznakových nakažených nemusí antigen odhalit. I firmy to vědí a logicky se ptají, proč zrovna za toto mají platit. „Museli jsme nyní část testů reklamovat, protože nedetekovaly covid, i když se testoval (PCR) prokazatelně nakažený člověk,“ hlásí Lukáš Drlík. Ohledně testů je také důležitý údaj, že přibližně polovina firem používá k testování samotestovací sady a ne vždy je jisté, jestli si zaměstnanci test provedli správně.

Navíc pro účely statistiků se testy z firem ne vždy využívají. Firmy totiž nemají povinnost svá procenta hlásit, takže v celostátní statistice se jejich údaje promítnou jen z části. Nikdo neví, z jak velké.

Nicméně fakt, že počet pozitivních záchytů klesá, zmiňují i samy firmy. Český výrobce dveří Solodoor za první tři týdny mezi svými 220 zaměstnanci odhalil 30 procent pozitivních, teď už dva týdny žádný nový případ nemá.

Zůstaň doma

Eviduje ale jiný problém. Tím, že vláda přispívá k nemocenské a odsouhlasila i peníze pro lidi v karanténě, aby je motivovala neroznášet nemoc dál, začala chybět pracovní síla. „Po zavedení příspěvku 370 korun na den k nemocenské nám enormně vzrostly náklady, lidé si prodlužují čas doma buď s covidem, nebo s podezřením či zůstávají v karanténě. Odsouhlasení tohoto příspěvku byla jedna z největších chyb. Lidé nechodí do práce a dostávají skoro celou výplatu. Měsíčně nás toto vyjde na dalších 150 tisíc korun,“ říká ředitel Solodooru Martin Dozrál. Pořízení testovacích sad spolu s ostatními opatřeními, jako je nákup dezinfekce, nanoroušek a respirátorů, prostoje při odděleném střídání směn, zřízení oddělených šaten a posílení úklidu firmu k tomu měsíčně stojí cca 200 tisíc korun.

Připomínky firem k vládním kiksům mají jedno velmi logické vyústění. Pokud chtěl kabinet zavést ve firmách testování, měl vydat pokyny, proplatit náklady a spolehnout se na byznys. Koneckonců v zájmu firem samotných je, aby měly zdravé zaměstnance. Třeba Aramark si od začátku pandemie potenciálně nakažené zaměstnance trasuje a sleduje sám. Antigenní testy používá už několik měsíců, na první plošné testování tedy využil ty své. Kdyby je neměl v zásobě, první vlnu testování by kvůli krátkému termínu ani nestihl. Podobně přísná opatření mají i další firmy a nejde jen o potravinářství. Přirozeně se chrání personálně už tak poddimenzovaný automotive. Proto tomuto oboru i průzkum Svazu průmyslu spočítal jen přibližně půlprocentní záchyt nakažených. Celé trochu zmatené představení s testy ve firmách může mít hořkou dohru.

Nejvyšší správní soud (NSS) projedná 8. dubna návrh na zrušení opatření, které testování ve firmách odstartovalo. Navíc některé další návrhy na zrušení pandemických opatření přeposlal k projednání Městskému soudu v Praze. U NSS si přes svého advokáta stěžuje dělník z automobilového průmyslu. Tvrdí, že testování je zdravotní zákrok, se kterým pacient musí souhlasit a měl by mít právo jej odmítnout. Pokud to za stávajících podmínek udělá, bere se to jako překážka v práci na straně zaměstnance a nedostane výplatu.

Na NSS se obrátily také Nezávislé odbory Teva Czech Industries, což je výrobce léčiv. Nesouhlasí právě s tím, že po odmítnutí testování vzniká překážka v práci na straně zaměstnance, a kritizují také to, že zaměstnavatel nakládá s daty o zdravotním stavu pracovníků.

Vláda začala s povinností nejprve u velkých podniků, nyní musejí testovat i firmy do deseti pracovníků, neziskové organizace a osoby samostatně výdělečně činné. První kolo testů musejí zvládnout do 6. dubna. Než bude vláda rozhodovat o dalším utažení šroubů, bude mít k dispozici nová data. Již teď je ale jasné, že zajít dál už nemůže.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.