Ročně se v jeho ateliéru zrodí přibližně čtyři díla, která jsou monumentální jak řemeslnou propracovaností, tak důrazem na kontext, z něhož vyvěrají.

V některých případech jde o skulpturální objekty užitého umění, které působí živoucím dojmem, jako kdyby byly výsledkem nekonečně dlouhých přírodních procesů. Podrackého však nelze zaparkovat do škatulky designér – jeho tvorba má interdisciplinární ráz a čím dál více se noří do projevů volného umění.

Sám Tadeáš Podracký ale příliš neholduje přístupu, kdy se umění a design oddělují. „Jsou to takové kulturní chlívky, které tady pořád udržujeme. V Asii se tyhle disciplíny neoddělují vůbec, v Americe se to děje také mnohem méně. Spousta lidí se pohybovala na téhle hraně, kdybych měl dát příklad, tak J. B. Blunk byl sochař, který je ale respektovaný ze všech směrů – z uměleckého, designérského, ale i z architektonického nebo řemeslného,“ popisuje Podracký.

Jeho dílo také proniká všemi zmíněnými disciplínami – rozhled dalo Podrackému mimo jiné studium v Eindhovenu a stáž v New Yorku. Když popisuje svůj přístup k tvorbě, říká, že v ní vnímá neustálý vývoj a potřebu po zkoumání.