Vláda Petra Fialy aktuálně řeší, zda zruší nebo alespoň omezí státní podporu stavebního spoření. Na tu stát vydá každoročně kolem čtyř miliard korun. Podle Pavla Čejky, generálního ředitele Raiffeisen stavební spořitelny a místopředsedy AČSS, by se ale škrtnutí těchto čtyř miliard v důsledku nevyplatilo.

Omezilo by to totiž schopnost spořitelen levně financovat jak dostupné bydlení, tak zelené investice, o které je mezi klienty stále větší zájem. Je to jednoduchá matematika – stát by ušetřil možná dvě miliardy, ale přišel by o násobně větší příležitost. Podle nezávislých průzkumů je totiž na modernizaci bytového fondu s cílem dosáhnout energetických úspor a cílů redukce emisí skleníkových plynů potřeba vynaložit přibližně čtyřicet miliard ročně. Tyto prostředky nelze zaplatit jen ze státního rozpočtu a evropských fondů, musí se na tom podílet i domácnosti a ty my dokážeme levně financovat. Navíc státu chybí i infrastruktura k tomu, aby dotace a financování energetických úspor dokázal rozdistribuovat občanům tak efektivně jako stavební spořitelny.

Úplně základním nedorozuměním je hypotéza, že jde o neadresné spoření na cokoli. Téměř sto procent vkladů ve stavebních spořitelnách je použito na financování potřeb spojených s bydlením. Je potřeba pochopit to, proč státní podpora existuje – není to příspěvek střadatelům na jakékoli jejich výdaje. Je to motivace střadatelů k tomu, aby své prostředky bezpečně uložili na dobu nejméně šesti let u stavební spořitelny za nadstandardní výnos.

Máme opravdu vysokou poptávku po financování zateplení domů a bytů, solárních panelů, tepelných čerpadel a dalších možností úspor. Jenom stavební spořitelny jsou schopny pro tyto účely poskytnout úvěry se splatností až 25 let, a tedy nízké splátky dostupné i pro domácnosti s průměrnými příjmy.

Na financování energetických úspor máme specifický produkt se zvýhodněnou úrokovou sazbou. Pro lidi je zásadní rozdíl, jestli budou financovat například tepelné čerpadlo za 300 tisíc korun úvěrem od stavební spořitelny s měsíční splátkou 2400 korun, nebo spotřebním úvěrem za 4000 až 4500 korun měsíčně.

Klient, který nechce nebo nemůže čekat, až si u nás naspoří dostatečnou částku, si může vzít nezajištěný úvěr do výše až 1,5 milionu korun s délkou splatnosti až 25 let a úrokovou sazbou 6,5 až sedm procent. Alternativou je pak pro něj standardní spotřebitelský úvěr za devět až deset procent a s dobou splatnosti osm let. Výsledkem jsou samozřejmě výrazně nižší splátky. Nejlepší pozici má ale klient, který si už u nás nejméně dva roky spoří, ten si může v současné době vzít úvěr za 3,5 až čtyři procenta, což je s komerčními bankami nesrovnatelné. Tuto možnost mají i klienti noví, kteří se rozhodnou stavební spoření teprve založit, a mohou si tak přichystat smlouvy s výhodnou sazbou úvěru do budoucna.

Dokonce bych řekl, že budou důležitější než kdy v minulosti. Jejich roli vidím hlavně ve dvou oblastech, o kterých jsme mluvili. Jednak ve financování ekologické transformace, zejména energetických úspor domácností, a také ve financování dostupného bydlení. Jde o dva opravdu palčivé problémy této doby a stavební spořitelny s nimi mohou státu a jeho občanům výrazně pomoci. A netýká se to jen našich současných více než 3,2 milionu klientů.