V Česku katastrofu bydlení nevidím. Teď jde Bezrealitky dobýt Německo, říká šéf EHS Meyer

V Německu žije asi půlka obyvatelstva v nájmu. „A přijde jim to normální. Tady naopak převládá často přemrštěná představa, že pokud si člověk nezvládne koupit vlastní byt, vlastně v životě ničeho nedosáhl,“ říká v rozhovoru šéf realitní skupiny EHS Hendrik Meyer.

V Německu žije asi půlka obyvatelstva v nájmu. „A přijde jim to normální. Tady naopak převládá často přemrštěná představa, že pokud si člověk nezvládne koupit vlastní byt, vlastně v životě ničeho nedosáhl,“ říká v rozhovoru šéf realitní skupiny EHS Hendrik Meyer.

Celý článek
0

Trendy a reelsy. Osm tipů, jak mohou firmy dlouhodobě zaujmout generaci Z

Jak udělat reklamu, která osloví generaci Z? Je na to třeba jít trochu jinak – moderně, svěže, přirozeně. Podívejte se na osm tipů, kterými se můžou firmy řídit, když chtějí zaujmout mladou klientelu.

Jak udělat reklamu, která osloví generaci Z? Je na to třeba jít trochu jinak – moderně, svěže, přirozeně. Podívejte se na osm tipů, kterými se můžou firmy řídit, když chtějí zaujmout mladou klientelu.

Celý článek
0

Komentář: Pirátský nápad, aby stát garantoval nájmy, je jen další nesmysl a vyhazování peněz

Není divu, že návrh se na vládě zasekl, a kromě Pirátů se k němu nikdo nechce hlásit. Nota bene před volbami 

Není divu, že návrh se na vládě zasekl, a kromě Pirátů se k němu nikdo nechce hlásit. Nota bene před volbami 

Celý článek
0

Slovenská agonie pokračuje. Nejčistším řešením by byly předčasné volby

Slovensko čeká rok pravdy. Po prosincovém odstřelu vlády je na řadě ústavní referendum. A po něm se může dít prakticky cokoli

Slovenská agonie pokračuje. Nejčistším řešením by byly předčasné volby
Igor Matovič | Profimedia.cz

Při příležitosti Nového roku, kdy si Slováci připomněli třicáté výročí vzniku samostatné republiky, úřadující premiér Eduard Heger vyslovil přání: „Želám si, aby rok 2023 bol rokom konštruktívneho dialógu, nie deštrukcie. Aby bol rokom rešpektu, nie polarizácie. Aby bol rokom spoločenského zmieru, nie chaosu.“

Po adventních událostech na Slovensku se jeho slova jeví jako jedno velké sci-fi.

Adventný darček

O adventu nadělili slovenští politici svým voličům „naozajstný darček“ – vyslovení nedůvěry skomírajícímu Hegerovu kabinetu, jenž byl společným dílem obou opozičních „sociálních demokracií“, tedy Ficova Směru a Pellegriniho Hlasu, nacionalistické opozice a donedávna vládní Sulíkovy Svobody a Solidarity (SaS), k nimž se přidalo i několik poslanců z vládních stran. Pro část voličů to byl skutečný dar, pro jiné varování, že může být podstatně hůře. A to už brzy.

Jisté je, že slovenská vládní koalice vzniklá po volbách 2020 dlouho dělala všechno pro to, aby dostala pořádně za uši (viz Hrot č. 39/2022). Měla to jaksi v genech. Tvořila ji uskupení nesourodá, ideově nejasná a programově protikladná, a především vedená opravdu podivnými lídry. Právě vztahy mezi dvěma z nich – Igorem Matovičem z Obyčejných lidí a nezávislých osobností (OĽaNO) a Richardem Sulíkem ze SaS – byly hlavním důvodem, proč to ve vládní koalici od začátku skřípalo a proč byl pád vlády prakticky nevyhnutelný.

Bizarnost fungování kabinetu dobře ilustruje zápletka z doby těsně před jeho pádem. Vyslovení nedůvěry mohl na poslední chvíli odvrátit právě expremiér Matovič. Stačilo, aby rezignoval na svůj ministerský post. Matovič se skutečně vydal na Bratislavský hrad, a dokonce tam předal rezignační listinu. Jenže pak si to všechno rozmyslel a podepsaný papír úředníkovi vytrhl dříve, než mohl být zaprotokolován.

Kromě osobních sporů měl rozklad vlády i jiné důvody. Především malou kompetentnost řešit klíčové problémy – covidovou pandemii a následnou inflaci, odklon od energetické závislosti na Rusku nebo příliv ukrajinských uprchlíků. Slovenská společnost, jež má dlouhodobě rozporuplné postoje vůči Rusku, navíc neskousla ani jednoznačnou vládní podporu Kyjevu.

Když k tomu přidáme stav celé politické scény, kde zájmy a kšefty překrývají ideje a kde už neexistuje jediná alespoň trochu standardní strana, málokoho vývoj překvapil. A o to méně skutečnost, že slovenští politici v okamžiku povalení vlády neměli žádný plán B.

Co dál?

Do hry se dostala tři možná řešení: 1. shoda na vyvolání předčasných voleb, do kterých by vládl Hegerův kabinet v demisi; 2. vznik nové většinové vlády, zkonstruované na obměněném půdorysu někdejší koalice; 3. nástup „úřednického“ kabinetu vládnoucího do voleb, ať již budou předčasné, nebo řádné v únoru 2024.

Nesmíme však zapomenout ani na ústavní referendum, které na základě více než 400 tisíc podpisů sesbíraných opozicí proběhne už 24. ledna. Slováci v něm rozhodnou o tom, zda bude napříště možné předčasně ukončit volební období parlamentu prostřednictvím referenda nebo usnesením samotné Národní rady. Pokud se vysloví pro, opozice bude mít otevřenou cestu k ukončení parlamentního trápení.

Předčasné volby by asi opravdu byly nejčistším řešením. Problém je v tom, kdo si brousí zuby na politickou moc. O vedení v průzkumech pro další volby se již drahnou dobu přetahují výše zmínění ficovci a pellegriniovci. Tedy dvě křídla exvládního Směru, jehož korupční a polokriminální mocensko-politické dědictví překročilo mnohé nepřekročitelné hranice.

Fico se navíc nejen v otázce Ruska stále více přibližuje pozicím protofašistických národovců, čímž reálně ohrožuje mezinárodní postavení země.

Vládní strany i neparlamentní prozápadně orientovaná uskupení v čele s Progresivním Slovenskem za Směrem i Hlasem značně zaostávají a jejich šance na získání většiny je momentálně mizivá.

Doutnající jiskérka

Malou předvánoční jiskérku naděje přesto vykřesali premiér Heger a exministr Sulík. Díky jejich dohodě byl schválen státní rozpočet, bez kterého by neproběhly plánované kompenzace ani mimořádné zdanění některých sektorů.

Není proto vyloučené, že se nakonec opravdu povede vytvořit novou parlamentní většinu. Ani v tom případě však Slováky nečeká klidný rok. O konstruktivním dialogu, respektu a společenském smíru si mohou nechat jenom zdát.