Že se bude rozpočet masivně překopávat a deficit poroste, bylo jasné, už když se loni v prosinci schvaloval. Došlo totiž k daňové revoluci zrušením superhrubé mzdy, s čímž rozpočet ještě nepočítal. Jenže předpokládaný výpadek ve výši zhruba 87 miliard korun je jen necelou půlkou té sekery, kterou se Babišova vláda chystá přizatnout. Takže výpadek je jistý a menší určitě nebude.

Nově ministerstvo financí čeká snížení výnosu DPH o více než jedenáct miliard, a především počítá se 77 miliardami výdajů navíc. Z toho je 34 miliard na další podporu firmám postiženým covidem, což vzhledem k posunu situace od Vánoc je také stoprocentně vyčerpatelné a možná toho bude i málo. A k tomu je zde ještě 20 miliard pro veřejný sektor, což má být na odměny zdravotníkům, zaměstnancům sociálních ústavů či na testování žáků ve školách, a ty tam také nezůstanou na sušení.

Saldo minus půl bilionu korun je tak velmi reálné, a pokud bude covidová krize nadále léčena dosavadním způsobem, může to být jen horší a horší.

Dluhová brzda...

Státní dluh dosáhne 45 procent HDP a šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová vzhledem k tomu, že masivní část důvodů snížených příjmů a zvýšených výdajů s koronavirem nezmizí, celkem realisticky odhaduje, že hned v roce 2022 překročíme hranici dluhu 50 procent HDP a bude se aktivovat dluhová brzda, která ukládá vládě předložit vyrovnaný rozpočet, což povede k prudkému růstu zdanění. To je v takové situaci prakticky jediné řešení, protože ke snížení důchodů se fakt nikdo neodhodlá.

Pak je zde ještě další řešení, že se na dluhovou brzdu vykašleme s dnes oblíbenou argumentací, že jsme na tom pořád lépe než naprostá většina zemí Evropské unie a někdy brzy také začneme šetřit a z deficitů se proinvestujeme a tak dále.

… před řeckou cestou

Jen před pár týdny přitom skončilo pravidelné hodnocení, které u nás prováděly nejdůležitější ratingové agentury. Česko pro ně zůstává stále spolehlivým dlužníkem se stabilním výhledem. Jsou přesvědčeny, že tak, jako to bylo v Česku po celé dlouhé století, kdy jsme byli fiskálně vzornou zemí od dob Aloise Rašína až do dob Mirka Kalouska, přijde v Česku racionální stabilizace veřejných financí v podobě nějaké reformy veřejných rozpočtů.

Ale co když nepřijde? Posledních sedm let jsme strávili destrukcí všeho racionálního v rozpočtové politice a současné obří deficity jsou toho jasným a nevyhnutelným důsledkem. Obrovsky narostly mandatorní výdaje, jejichž pokrytí příjmy bylo podmíněné prudkým růstem daňových výnosů z nebývalého mzdového růstu, který byl způsoben přehříváním ekonomiky. Fiskálně to bylo dlouhodobě neudržitelné a covid to jen pořádně nasvítil.

K tomu, aby došlo k žádoucí změně, je potřeba mít odhodlanou vládu se silným mandátem, což přičiněním Ústavního soudu nejspíše nehrozí. A také kompetenci u vládních partají. A s tou to také momentálně nevypadá nejlépe. Ratingové agentury to asi zatím netrápí. Nakonec jsou už zvyklé nosit z ostudy kabát. Ale nás by to trápit mělo. Řecká cesta nyní vůbec nevypadá nerealisticky.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.