Rok 2021 se zapíše do dějin. Aspoň do těch klimatických. Investice do obnovitelných zdrojů by totiž poprvé v historii měly ukousnout největší díl z energetiky, a předstihnout tak dosud vedoucí výdaje na těžbu ropy a plynu. Podle prognózy globální investičně-bankovní společnosti Goldman Sachs by do slunce, větru, biopaliv a dalších zelených zdrojů měla napřesrok jít už čtvrtina všech energetických investic. Během deseti let by jejich hodnota mohla činit 16 bilionů dolarů. Pro srovnání, vloni astronomický schodek státního rozpočtu USA činil „jen“ jeden bilion.

Dukovany budou vysávat

Zatímco ve vyspělých ekonomikách získávají obnovitelné zdroje navrch, u nás vláda vyškrtla solární energetiku ze zdrojů, které budou moci soutěžit v aukcích o nabídku na trhu. Koncem dubna navíc vláda přiblížila dostavbu jaderného bloku v Dukovanech. Na jedné straně je pochopitelné, že je třeba hledat bezpečné řešení dodávky energie v době, kdy se tlumí fosilní zdroje. Na druhé straně tím stát nejen rezignuje na tržní řešení, ale do budoucna naše peněženky nešetří, ale vysává. 

Netržní podpora jádra cenovými kompenzacemi bude zdražovat elektřinu, respektive zatěžovat daňové poplatníky. Je to vlastně stejný princip jako v případě dřívější tolik kritizované podpory solární energetiky zákonem z roku 2005. Oba zdroje si tak jen prohodí role. Naopak vyloučení solární energetiky z možnosti soutěžit v aukcích o nejvýhodnější dodávku elektřiny je podpásovka, která jde nejen proti trendu, ale opět nevede k tlaku na efektivitu, a tudíž ani k optimálnímu poměru výkon/cena.

Zatímco obnovitelné zdroje prokazují každým rokem skokový nárůst své efektivity – řekl bych, že je jen málo oborů, kde technologie tak dynamicky posouvá efektivitu –, budování tradičních jaderných zdrojů se překonává v délce průtahů a nárůstech rozpočtových nákladů. Našim ministrům bych proto doporučil podívat se do světa. Tam, kde jsou v transformaci na bezuhlíkovou energetiku dále než my.

Aby nevzniklo nedorozumění, investiční rozhodnutí o snížení emisí ve světě nečiní žádný klimatický panel, žádní aktivisté, a dokonce ani vlády vedoucích světových ekonomik nejsou a nebudou motorem těchto změn. Prostředky na obnovitelné zdroje v naprosté většině posílá trh. Potvrzuje to i komentář Goldman Sachs: zásadním faktorem jsou kapitálové náklady – úrokové sazby na úvěry pro fosilní projekty vzrostly až na 20 procent ve srovnání s pouhými třemi procenty u čisté energie.

Na rozdíl od situace u nás jsou to tedy banky, fondy i velcí nebo malí individuální investoři, kteří rozhodují o tom, z čeho se v budoucnu nejlépe vyplatí vyrábět energii. Tato revoluce, která se bez ohledu na politické proklamace už spustila, má svým způsobem sametový charakter, a to nejen kvůli šetrnosti vůči planetě. Ani lidé coby spotřebitelé se jí totiž nemusejí bát. 

Konkurence a diverzifikace

Ne že by investoři neusilovali o zisk – naše podnikání je v tomto smyslu stejné jako každé jiné –, ale výhoda (a odlišnost od tradičních zdrojů) spočívá v technologii. Ta totiž mnohdy dává smysl v menším měřítku. Například někam se hodí pouze střešní panely na domech a halách, jinde se vyplatí menší fotovoltaika na třech hektarech a třeba v poušti mohou stát gigantické plochy solárních instalací. Obdobně je výhodné diverzifikovat bioplynky nebo větrníky podle charakteru krajiny, osídlení a podnebí.

Obnovitelné zdroje tedy spouštějí nejen technologickou a investiční revoluci, ale přinášejí také konkurenci a diverzifikaci, a tudíž i energetickou bezpečnost. Jaký jiný zdroj to o sobě může říct? Rok 2021 anebo v širší perspektivě první polovina 21. století se tak už svým jemným zeleným písmem zapisuje do dějin.

Zdeněk Sobotka generální ředitel a vlastník skupiny Solek Group.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Sametová energetická revoluce