Fúzní elektrárny už nejsou sci-fi, Evropa je může mít do třiceti let

Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Řízenou termojadernou fúzí se věda zabývá už od konce druhé světové války a za tu dobu výzkum hodně pokročil. V současnosti už probíhá výzkum na desítkách experimentálních reaktorů po celém světě včetně tokamaku v Česku. „Pokud vše půjde dobře, mohli bychom se první skutečné fúzní elektrárny dočkat kolem roku 2050,“ říká Radomír Pánek, ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR.

Celý článek
0

Z čeho se hroutí boháči? Většina lidí to nechápe

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Vlastnit miliardy, a přesto být nešťastný? To je pro mnoho obyčejných lidí nepředstavitelné. Jak ale prozrazují psychoterapeuti bohatých elit, i miliardáři se hroutí. Nejvíce je přitom trápí izolace, jež přichází ruku v ruce s velkým jměním.

Celý článek
0

Sto milionů Američanů nemá na to mít děti. USA trápí fenomén Alice

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Jsou moc zhýčkání? Přecitlivělí? Příliš pohodlní a nezodpovědní? Důvodů, proč mladé páry často nechtějí děti, by se jistě našlo dost. Pro řadu vyspělých států je tento fenomén takzvaných Dinků velký problém. Ještě větším jsou však lidé, kteří spadají do kategorie Alice. O co jde?

Celý článek
0

Pyrrhovo vítězství Spolu. Proč pražští voliči nešli k volbám?

Nepřehlednost je hlavním jmenovatelem letošních voleb v Praze. Vyhráli v nich skoro všichni, ale směr je v nedohlednu

Pyrrhovo vítězství Spolu. Proč pražští voliči nešli k volbám?
Bohuslav Svoboda | Profimedia.cz

V roce 2018 šlo o to, porazit Babišovo ANO, které kromě samotného premiéra ztělesňovala i nepopulární primátorka Krnáčová. Zároveň se jednalo o vyřízení si účtů s ČSSD, která tehdy vládla na republikové i magistrátní úrovni. Pražané tak měli hned tři důvody, proti komu jít volit. A vyslovili se dost jasně. ANO s patnácti procenty poslali do opozice a sociální demokraty úplně mimo pražské zastupitelstvo.

Odpor vůči Babišovi a ANO byl také klíčovým motivem pro volbu Pražanů v loňských sněmovních volbách. Výsledkem bylo drtivé vítězství koalice Spolu, která posbírala impozantních čtyřicet procent hlasů. Dalších více než 22 procent přidala koalice Pirátů se STAN. ANO získalo jen 17,5 procenta.

V nové radniční koalici se v roce 2018 spojili dosud opoziční Piráti a TOP 09 s uskupeními zastoupenými v koalici vedené Krnáčovou, konkrétně STAN a KDU-ČSL, a také aktivistickou Prahou sobě. Vítězná ODS i poražené ANO skončily v opozici.

Právě tento výsledek povolebních jednání otevřel stavidla letošního předvolebního chaosu, ve kterém jen část voličů vůbec dokázala rozlišit, kdo na radnici vládne a kdo nikoli.

Mnoho nepřátel voličova smrt

Většina Pražanů měla proto v zářijových volbách namísto jednoho jasného nepřítele hned několik menších. Odpůrci Fialovy vlády vnímali jako nepřítele jak koalici Spolu pro Prahu (dále jen Spolu), tak Praze vládnoucí Piráty, Prahu sobě a STAN. Na výběr měli kromě ANO i SPD spojenou s Trikolorou.

I rok po sněmovních volbách mají v Praze převahu Babišovi odpůrci. Jenže tentokrát je nikdo nedokázal spojit tak jako ve sněmovních volbách Spolu. Jejich celková síla a zároveň absence bezprostředního rizika, že by ANO v hlavním městě zvítězilo, je štěpila podle generační, sociálněstatusové a lifestylové linie do několika táborů. Jeden tvořili příznivci progresivismu a aktivismu, druhý voliči tradiční demokratické pravice.

Aby se to ještě více zamotalo, měli progresivní a aktivističtí voliči na vybranou mezi Piráty a Prahou sobě a dílčím způsobem i STAN, zatímco tradiční pravičáci se rozhodovali mezi Spolu pro Prahu a STAN. Plus tu velkou roli hrála i stále sílící personifikace a zaměření na lokální rozměr politiky, který posiloval na jedné straně Prahu sobě, respektive její lokální odnože, na straně druhé STAN.

Do toho všeho si ještě připočtěme aféru Dozimetr a volební systém umožňující každému Pražanovi dělit svých 65 hlasů mezi různé strany i jednotlivé kandidáty. Korunu celému chaosu však nasadily pražské městské části, kde se do voleb přihlásila nejrůznější spojenectví jdoucí proti celopražským koalicím a k tomu další várka lokálních uskupení. Většina pražských voličů tak při pohledu na kandidátky do „velkého“ a svého, „malého“ zastupitelstva potřebovala hodně času, aby ten čurbes alespoň trochu rozklíčovala.

Taková situace společně se znechucením části provládních voličů nemohla skončit jinak než úpadkem zájmu. Volební účast tak přes mohutnou kampaň všech klesla o 2,5 procenta.

Příliš mnoho „vítězů“

Zisk 24,6 procenta pro koalici Spolu je proti loňským čtyřiceti procentům opravdu neslaný nemastný. Zatímco tehdy se jí podařilo zabodovat úplně všude, včetně pražských sídlištních čtvrtí, Jižní Město, Libuš, Kamýk, Řepy, Letňany, Černý Most a několik dalších (nejen) čistě panelákových lokalit se teď stalo kořistí celostátní opozice. ANO zvítězilo i v Praze 8, v Lochkově, v Petrovicích nebo v Nebušicích. Praha 14, 17, 18 a 20 se navíc staly základem pro průlomový vstup SPD do „velkého“ zastupitelstva.

Ačkoli ve vládně-opozičním klání zůstala Praha provládní, mnohé její části jsou už teď v rukou opozice, a to ještě zima pravdy ani nezačala. Strach vykonal své.

 

Piráti sice nedokázali zvítězit ani v jedné městské části, přesto si mohou oddechnout. Alespoň v Praze zastavili svůj sešup. Kampaň postavená na popularitě primátora Hřiba a několika dalších lokálně známých politiků zabrala. V součtu s Prahou sobě, kterou v ranku progresivistů a aktivistů dokázali porazit, získali více hlasů i křesel než Spolu. Primátorský řetěz jim to sice nezachrání, ale solidní pozici v koaličních jednáních určitě mají.

Velkého vítězství nad sebou samými dosáhli pražští STAN. Po Hlubučkově aféře vypadali na k. o. Sázka na náměstka Hlaváčka a údernou „architektovskou“ kampaň vyšla. STAN zůstali stranou, která se dá těžko obejít.

Zklamáním skončily volby pro ambiciózní Čižinského partu. Praha sobě sice zvítězila v Praze 7 i v přilehlé Troji, ale celkově ztratila skoro dvě procenta.

Piráti, ANO, nebo obojí?

Tím se dostáváme k pražské koaliční hře, kde už první jednání ukazují, že to nebude jednoduché. Na tahu je pochopitelně vítěz voleb, tedy koalice Spolu vedená Bohuslavem Svobodou.

Nová radniční koalice potřebuje podporu minimálně 33 zastupitelů. Přesně tolik mandátů má Spolu s ANO. Jenže významní představitelé Spolu před volbami několikrát opakovali, že ANO pro ně není primárním partnerem. Navíc spolehnout se na většinu jediného mandátu prostě nelze. Protože s Piráty nemá Spolu potřebnou většinu, je prakticky jisté, že dvoučlenná koalice nevznikne.

Do hry se proto dostávají vícečlenná řešení, z nichž ani jedno neskýtá pro vítěznou koalici ODS, TOP 09 a lidovců nijak dobrou pozici.

Koalice na půdorysu vládní koalice, tedy s Piráty i se STAN, se z nich jeví jako nejzajímavější. Jenže někteří představitelé Spolu nahlas vyjadřují obavu z toho, co by zbylo z jejich programu. A hlavně odmítají ponechat ve svých funkcích řadu pirátských a stanařských nominantů do orgánů městských společností. Piráti si navíc jako podmínku pro vstup do takové koalice dávají, že v radě nesmí zasednout nikdo, kdo je trestně stíhaný. A tuto podmínku nenaplňuje lidovecký zastupitel Wolf.

Podvariantu takové aliance představuje začlenění Prahy sobě, které si přejí Piráti. Přejí si ho jednak s vědomím toho, že není všem dnům konec, a proto nechtějí své přirozené soky nechat samotné v opozici. A také proto, aby společnými silami získali daleko lepší pozici pro prosazování svých návrhů. Čižinský je však pro Spolu červeným hadrem. A to tuto možnost prakticky vylučuje.

Další variantou rozuzlení je koalice Spolu s ANO za účasti třetí strany. Tou mohou být buď STAN, nebo Piráti. Pro mnoho voličů Spolu by spojení s Babišovou stranou bylo hořkou pilulkou, kterou by ale mohlo neutralizovat právě začlenění některé další vládní strany. Tato aliance by mohla čelit odporu uvnitř stran i mezi jejich špičkami. Další možnou překážkou by se mohly stát přemrštěné požadavky na zastoupení v radě hlavního města a další personální nároky. Jako pravděpodobnější se proto jeví zapojení STAN.

Zamotanou hlavu má nyní Spolu. Jako koalice ví, že se nemůže zbavit odpovědnosti a musí vládnout. Jenže ať tak či onak bude jen horko těžko probojovávat každý programový bod. Především ODS zároveň správně tuší, že je to asi její poslední šance dokázat, že je v pražské politice nepostradatelná.