Na vrcholném summitu se prezidenti, ministři a premiéři členských zemí viděli osobně po více než roční covidové pauze. Setkání se konalo v napjaté atmosféře vztahů s Ruskem a Čínou. A šlo o hodně. O budoucí směřování Aliance, která, jak se ukázalo, čelí útokům ruské vojenské rozvědky na svém území. V Česku, ve Vrběticích.

O roli vrchního velitele ozbrojených sil Miloše Zemana toho bohužel moc známo není. Muž razící teorii „kolik verzí o Vrběticích máš, tolikrát jsi dezinformátorem“ přiletěl v neděli s jednodenním předstihem. S novináři ale na rozdíl od ostatních lídrů vůbec nemluvil. Den poté při svém odpoledním vystoupení vyčetl Američanům a dalším spojencům, že se stahují z Afghánistánu. To je celé.

Domácí ohlasy byly takové, že summit proběhl z české strany důstojně a bez ostudy a že je to vlastně s ohledem na poslední měsíce dobrá zpráva. Jenže není. Byla to ostuda. Prezident země, kde operuje ruská vojenská rozvědka, ani neřekl, jestli děkuje spojencům za podporu, kterou Česku vyjádřili. Takže jim přijel vynadat za Afghánistán a beze slova zase odjel?

Na tomto summitu mělo mít Česko ambici být uprostřed zájmu všech. Prezident měl lídrům NATO i zahraničním médiím říct, o co se na východ od jejich hranic hraje. Jde přece o bezpečnost, jednotu NATO. Pokud ukazuje, že mu výbuchy připravené ruskou vojenskou rozvědkou vlastně moc nevadí, svoje spojence znejišťuje. A zároveň svým chováním říká, že o jejich podporu nestojíme. To může Česko přijít v budoucnu dost draho.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.