Během tiskových konferencí, na nichž premiér Andrej Babiš v březnu oznamoval zastavení velké části ekonomiky, nařizoval lidem nechodit ven a nakonec zavřel hranice, nepoléval studený pot jen oficiální živnostníky, ředitele firem a jejich zaměstnance.

Byznys se pořádně zkomplikoval také stovkám podnikatelů z nelegální zóny. Obchod s drogami je globalizovaný stejně jako jakýkoliv jiný průmysl a zavřené hranice narušily tradiční distribuční trasy a dodavatelské řetězce. „Opatření přijatá kvůli pandemii ovlivnila hlavně přeshraniční tranzit menších a středních zásilek. Velká zaoceánská přeprava je navázaná na komodity, jejichž pohyb nebyl omezený ani během pandemie -třeba na zeleninu, ovoce nebo květiny -, takže fungovala dál,“ popisuje dopady pandemie na obchod s omamnými látkami šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Například tuny kokainu z Jižní Ameriky připlouvaly na lodích v kontejnerech do Evropy jako obvykle. Bylo ale obtížnější pak zásilky distribuovat do cílových evropských zemí. Kromě toho klesla i poptávka. Vždyť kdo by kupoval taneční drogy, když nebylo kde tancovat?

Čeští milovníci zakázaných látek nicméně ani při pandemii nezůstali odsouzeni k abstinenci. V produkci dvou nejoblíbenějších tuzemských drog -marihuany a metamfetaminů - je Česko soběstačné, a přebytky dokonce exportuje. Nedostatek se tak projevil jen výjimečně, například krátkodobou nedostupností heroinu.

Nejvíc nese pervitin

Český drogový trh rozhodně není zanedbatelný - točí se v něm miliardy korun ročně, zaměstnává tisíce lidí a spotřeba jednotlivých substancí se počítá na tuny. Na rozdíl od tradičních národohospodářských výpočtů analýza ekonomiky drog a jejích trendů ale stojí z velké části na odhadech.

Jan Němec

Nejkonkrétnější čísla nabízí Jiří Vopravil z Českého statistického úřadu. Ten už několik let počítá příspěvek nelegální ekonomiky k hrubému domácímu produktu. „V roce 2018 se v Česku spotřebovalo přibližně 18 tun konopných drog, šest tun pervitinu, 700 kilogramů heroinu, tuna kokainu a milion tablet extáze,“ říká Vopravil. Hodnota těchto drog v průměrných cenách dosahuje asi 13 miliard korun.

Co do objemu kraluje u českých spotřebitelů - ostatně jako prakticky ve všech zemích - byznys s marihuanou a hašišem. Plicními sklípky místních kuřáků projde ročně kouř z téměř dvaceti tun konopí. Z finančního hlediska naopak jasně vítězí metamfetaminy či méně vznešeně pervitin. Na hmotnost se ho sice spotřebuje jen třetina, tržby jsou ale oproti konopí skoro dvojnásobné: 6,6 miliardy korun. Spíše menšinovou záležitostí je pak kokain a také fet se zřejmě nejhorší pověstí - heroin. Dohromady se jich v Česku vyšňupe a vpíchne do žíly za zhruba 2,7 miliardy.

Konopná soběstačnost

Zatímco potravináři se soběstačnost Česka teprve snaží prolobbovat, na drogovém trhu se jí tuzemským producentům povedlo dosáhnout hned ve dvou komoditách. „Co se marihuany týče, Europol nás bere jako zemi produkční i vývozní,“ naznačuje kapacity místních konopných zemědělců Jakub Frydrych.

Jan Němec

Totéž platí i o chemické odnoži drogového průmyslu: kvalitní levnou alternativou kokainu se zlaté české ručičky proslavily už za socialismu. Pervitin „made in Czech Republic“ je dodnes v Evropě žádané a oceňované zboží, čehož místní výrobci hojně využívají.

Oba trhy jsou si v mnoha ohledech podobné: funguje na nich několik velkoproducentů a mnoho drobných živnostníků. Z policejních statistik vyplývá, že drobní výrobci co do počtu převažují. Na odhalených případech se podílejí zhruba ze dvou třetin.

Pervitinový živnostník je většinou schopen na jeden zátah vyrobit do 50 gramů drogy. Tu pak distribuuje v blízkém okolí či „okolo komína“, použijemeli pivovarnickou hantýrku. Převážně pro vlastní spotřebu nebo úzký okruh odběratelů šlechtí obvykle několik kytek doma ve skříni také malí pěstitelé. Pravým opakem jsou marihuanoví velkoagrárníci a krystaloví továrníci. Ti mnohonásobně vyšší a také kvalitnější produkcí zásobují vedle českého zákazníka také milovníky nelegálních substancí v zahraničí. Podobně jako u klasického průmyslu míří většina drogového exportu do Evropské unie a z ní nejvíc do Německa. Vývozci však zásobují i vzdálenější trhy. Podle Jakuba Frydrycha sahají kontakty až do Asie nebo Austrálie.

Hlavním motivem je vyšší zisk. Cenová hladina na českém trhu je relativně nízká. Například gram pervitinu, který našinec koupí za tisícovku, se v Německu prodá za dvoj- nebo trojnásobek. V Austrálii maloobchodní cena dosahuje v přepočtu 17 tisíc, a v Japonsku dokonce přes 20 tisíc korun.

Zatímco malovýroba je ve většině případů záležitostí českých producentů, průmyslový sektor ovládají z podstatné části cizinci - Balkánci a především vietnamské organizované skupiny.

Vietnamští narkobaroni

Dominantní role na poli narkotik je dalším důkazem, jak jsou asijští obchodníci přizpůsobiví a flexibilní. Překračování zákona pro mnoho vietnamských obchodníků nebylo nikdy tabu. Nejprve chudým Čechům v 90. letech nabídli v tržnicích levnou alternativu značkového oblečení či pirátskou hudbu a filmy. Později vyhověli poptávce po levném kuřivu a padělali cigarety. A v novém tisíciletí vycítili příležitost na drogovém trhu.

Jan Němec

Podle Luboše Martinka z drogového oddělení pražské policie Vietnamci začínali nejprve s distribucí nelegálních substancí ve vlastní komunitě. Brzy ale odhalili vysokou a stabilní poptávku mezi širokou českou veřejností a rychle jí vyšli vstříc.

Martinek v analýze vývoje vietnamských gangů popisuje, že už v roce 2004 se drogové delikty staly hlavní trestnou činností Vietnamců a o rok později jejich velkopěstírny prakticky ovládly velkoobchod s marihuanou v Česku. Po roce 2010 se pak s vidinou vyššího profitu a menšího rizika odhalení vrhli také do budování velkokapacitních laboratoří na výrobu metamfetaminů. I v ní záhy začali dominovat.

Mezinárodní byznys v jejich pojetí ale neznamená jen export. Podle Luboše Martinka policisté v posledních třech letech zaznamenali, že kvůli lepší dostupnosti surovin i větší blízkosti spotřebitele dokonce založili zahraniční filiálky a přesunuli část výroby přímo do Německa nebo Polska.

Marihuanou a pervitinem česká soběstačnost končí. Veškeré ostatní nelegální substance pocházejí z dovozu. Nejblíže to mají k českým uživatelům taneční drogy. Krystalů MDMA či tablet extáze se v Česku zkonzumuje na 1,2 milionu kusů ročně, přičemž drtivá většina pochází z laboratoří v Nizozemsku a v Belgii - dvou světových velmocí a největších exportérů. Jedna z nejobávanějších a nejnebezpečnějších drog - heroin - se do Česka pašuje ze západoasijských zemí, především z Afghánistánu, Pákistánu a Íránu. Nejfrekventovanější heroinová dálnice vede přes Turecko a Balkán, což také naznačuje, jaké cizí národnosti se i v české distribuci nejčastěji pohybují: Turci, Albánci, ale také Srbové nebo Chorvati.

Přestože si narkomani proženou žilami téměř tři čtvrtě tuny heroinu ročně, podle Jakuba Frydrycha jeho obliba naštěstí od bouřlivých, experimentálních dob spíš klesá. Větší zásilky, které se v tuzemsku podařilo odchytit, mířily k zákazníkům do jiných zemí.

Říznutý medvídek z Bogoty

Šlágrem posledních let se naopak stává jiná, ze sta procent importovaná droga. Dříve pro většinu Čechů neúnosně drahý kokain, který nahrazovali levnějším a výkonnějším pervitinem. Díky stabilním cenám, jimž se vyhýbá inflace, a rostoucím příjmům spotřebitelů se stává stále dostupnějším. „Hegemonem trhu je Praha a další velké aglomerace. Souvisí to samozřejmě s vyšší kupní silou,“ vysvětluje Frydrych.

Veškerá světová produkce bílého nakopávacího prášku se soustřeďuje v několika jihoamerických zemích - v Kolumbii, Bolívii nebo Peru. A právě propracovaná logistika je zřejmě na obchodu s kokainem nejvíc fascinující. Není výjimkou, že bílý prášek z Bogoty během cesty do sdíleného šňupacího brčka v pražském klubu Techtle Mechtle navštíví postupně některou z karibských zemí, pak si zaletí do Jihoafrické republiky, projede kus černého kontinentu a do Evropy se dostane v kapsli v žaludku nigerijského kurýra. Nákladnost přepravy a vysoké riziko mají za následek, že cena drogy s každým překonaným kilometrem roste. Zatímco na velkoobchodním trhu na západním pobřeží Jižní Ameriky se bílý prášek prodává od 1300 do 2300 eur za kilogram, na Jamajce už na cenovce stojí více než sedm tisíc eur. Když zásilka přirazí k molu některého z evropských přístavů, účtuje se za kilo 25 až 35 tisíc eur. V cílových zemích pak ceny běžně dosahují 40 i 50 tisíc eur za kilogram. Maloobchodní cena - v Česku v průměru dva tisíce korun za gramový pytlíček - je tak oproti nákupním nákladům v zemi původu šedesátinásobná.

Nebereme přitom v potaz ještě jednu potíž: téměř každý mezistupeň logistického řetězce neodolá možnosti bezpracného bonusu a drogu naředí. V Česku je k dostání v průměru čtyřicetiaž šedesátiprocentní kokain; při nákupu od pouličních dealerů ale můžete být rádi, pokud bude koncentrace alespoň jednoprocentní. Za top kvalitu jako přímo od Escobara se připlácí -gram vyjde na tři tisíce.

Kokain v ananasu

Přeprava drog pochopitelně nemůže probíhat klasickou cestou, a tak je kromě důmyslného itineráře přes země tolerantnější k drogám (či úplatkům) potřeba zajistit i utajenou logistiku.

Na dlouhé trasy přes oceán se nejčastěji využívá klasická kontejnerová doprava. Na druhé straně Atlantiku dodavatel přibalí stovky kilo nebo i tuny kokainu do kontejneru s jiným nákladem, a to s i bez vědomí odesílatele a adresáta. Zásilku si pak buď převezme další přepravce ještě před evropskými břehy, anebo se vykládka koná za odvráceného pohledu podplacených celních úředníků v některém z přístavů. Variant je mnoho.

Nevýhodou přepravy ve velkých kontejnerech, kam se nenápadně přibalí k ananasům nebo jinému ovoci bedna nebo několik sportovních tašek s balíčky s bílým práškem, může být selhání lidského faktoru a záměna zásilky. Důkazem je pověstná bedna v pražském supermarketu, která místo banánů ukrývala několik desítek kilogramů kokainu.

I proto část pašeráků využívá soukromou přepravu. Kromě jachet a nákladních lodí narazili policisté i na přelet Atlantského oceánu soukromým letadlem, a to dokonce s českým angažmá. V rámci akce s krycím názvem Familia dopadli dva české piloty, kteří najímali fiktivní pasažéry a soukromým business jetem převáželi kokain z Jižní Ameriky. Chytili je celkem s 600 kilogramy.

Spíše pro menší množství jsou naopak vhodní takzvaní „polykači“, tedy kurýři pašující drogy v žaludku zabalené do malých kapslí. V letecké dopravě se používají i jiné důmyslné metody maskování - nejen nepříliš nápaditá dvojitá dna kufrů, na něž doplatila česká pašeračka v Pákistánu, ale také třeba napouštění roztoku kokainu do textilu nebo rozpouštění ve víně, z něhož se později extrahuje zpátky. Na menší vzdálenosti v rámci Evropy se drogy převážejí nejrůznějšími dopravními prostředky: použít se dají karavany, autobusy a nákladní automobily. Například míst k ukrytí kontrabandu v běžném tiráku je podle zkušeností celníků na pětadvacet - od nárazníků přes podvozek až po reflektory.

Globalizace byznysu s drogami se projevila i na multikulturnosti jeho účastníků. V mezinárodních skupinách působí i čeští „podnikatelé“ a nezapojují se jen do importu do Česka. Dva Ostravané například skončili v japonském vězení kvůli tomu, že převáželi heroin vyrobený v Íránu, a to z Arménie do Tokia. Naverboval je český personalista na pokyn vedení skupiny, které sídlilo v Londýně...

Dáme kokain

Poslední roky s sebou na český drogový trh přinesly ještě jeden nový fenomén. Podobně jako běžný maloobchod se i prodej drog přesouvá na internet. A pandemie tento trend jen zrychlila. Například v Rakousku už objem online objednaných drog překročil část prodávanou z ruky do ruky.

Pro účastníky transakce má využití odvrácené strany internetu - sítě Tor -hned několik výhod. Probíhá přes speciální prohlížeče, které umějí zamést digitální stopy, a stejně anonymní jsou platby. Provádějí se v těžko vysledovatelných kryptoměnách.

K tomu, aby si přes internet objednal 100 gramů vysoce kvalitního kokainu, přitom člověk nemusí být zrovna ajťák. Systém anonymních online tržišť funguje velmi podobně jako třeba legální aukční servery. A to dokonce s vychytávkami, jako jsou recenze prodejců, systém hodnoticích hvězdiček nebo informace o počtu úspěšně uzavřených transakcí.

Mnoho černých digitálních tržišť, kde se kromě drog dají koupit také zbraně, kradená čísla kreditních karet nebo dětská pornografie, se v posledních letech podařilo zlikvidovat. Je to ale nekonečný boj - zavřené e-shopy s hříchem a zločinem okamžitě nahrazují nové. Je nejspíš jen otázkou času, kdy se online nákupy drog stanou pro zájemce stejně obvyklými a rozšířenými, jako jsou dnes třeba rozvážky nákupů nebo jídel.