Papež není jen duchovní vůdce katolíků, je i stratég a manažer

Papež není jen duchovní vůdce katolíků, je i stratég a manažer

Shutterstock.com

Svatý stolec

Papež Lev mění pravidla hry: vatikánská banka přichází o moc, padá nejtvrdší reforma papeže Františka

Hlava katolické církve svým novým výnosem Coniuncta cura mění architekturu vatikánských financí. Podle expertů jde o pragmatický krok k diverzifikaci a vyšší efektivitě, nikoli dramatický odklon od předchozí politiky.

Tomáš Tománek

Papež Lev XIV. zásadně mění finanční strukturu Vatikánu. Krátkým dekretem zrušil exkluzivitu vatikánské banky (IOR), kterou zavedl papež František v roce 2022, kdy nařídil, že všechny investice Svatého stolce musejí být spravovány výhradně přes IOR.

Nové rozhodnutí dává jednotlivým vatikánským úřadům možnost využívat i zahraniční finanční instituce, pokud to bude efektivnější či výhodnější.

Dekret, který vstupuje v platnost 6. října 2025, stanovuje, že investice se mají řídit pravidly investičního výboru vytvořeného za Františka, ale jejich realizace bude možná nejen přes IOR, nýbrž i přes správu majetku APSA nebo externí banky.

Lev tedy neruší celý reformní rámec svého předchůdce, ale výrazně upravuje jeho nejkontroverznější prvek: centralizaci investičního rozhodování do rukou vatikánské banky. Ta se mimochodem oficiálně jmenuje Institut pro náboženská díla.

Františkův krok v roce 2022 byl reakcí na dlouhou sérii skandálů, včetně podvodných realitních investic a chaotického nakládání s prostředky státního sekretariátu.

Přesun aktiv pod IOR měl zvýšit transparentnost, ale podle kritiků vytvořil nové problémy: některé úřady nemohly držet účty ani v sousední Itálii a banka nejmenšího státu světa získala neobvykle silný vliv na ostatní části kurie.

Pandemie přinesla prudký pokles příjmů Vatikánu a tlak na rozpočty trvá dodnes.

Podle agentury AP si i František uvědomoval, že reforma přinesla napětí a praktické obtíže, a plánoval ji upravit, než v dubnu zemřel.

Lev XIV., který má s finančním řízením zkušenosti už z doby, kdy vedl řád augustiniánů, se podle expertů rozhodl aplikovat základní princip diverzifikace.

Jak vysvětluje vatikánský analytik Mimmo Muolo pro Catholic News Agency, IOR není „bankou“ v běžném slova smyslu, ale spíše investičním fondem se stovkou zaměstnanců

Skutečné finanční srdce Vatikánu přitom představuje APSA, tedy Správa majetku Apoštolského stolce, se svou správou 2400 bytů, paláců a portfolií cenných papírů.

Současná hlava katolické církve se tak snaží „znovu aktivovat druhou finanční plíci Vatikánu“ a zavést zdravou konkurenci mezi bankou a APSA.

Kam až Lev zajde?

Reforma reaguje i na realitu provozních nákladů. Svatý stolec a Vatikánský městský stát zaměstnávají kolem pěti tisíc lidí, jejichž platy vyžadují stabilní výnosy.

Pandemie covidu přinesla prudký pokles příjmů a tlak na rozpočty trvá dodnes. Podle Muola inovovaný model umožní hledat „nové partnery, nové nástroje a nové způsoby, jak zvýšit výnosy, aniž by se porušily etické zásady investování“.

Lev XIV. zároveň potvrzuje, že kontrolní rámec zůstává. Investiční výbor a pravidla, která František zavedl, platí dále – jen se ruší povinné centralizované provádění přes IOR.

Dekret výslovně uvádí, že zahraniční banky lze použít pouze tehdy, když to příslušné orgány považují za „efektivnější nebo výhodnější“.

Podle zdrojů Reuters uvítala část úředníků krok jako uvolnění příliš svázaného systému. Jiní upozorňují, že posun je teprve začátkem a není jasné, kam Lev finanční politiku povede.

Catholis Herald píše, že jde o „první reálný krok k reorganizaci“ a možná i o začátek širší revize Františkových centralizačních opatření.

Muolo zdůrazňuje, že změna není útokem na Františkovu politiku, ale normální evolucí. „Pokud reforma nefunguje, je správné ji upravit,“ říká. Podle něj Lev postupoval na základě odborných analýz, nikoli osobních preferencí.

Nové motu proprio Coniuncta cura tak znamená jasný obrat: ne návrat k neprůhledným praktikám minulosti, ale pragmatické přesměrování směrem k diverzifikaci, flexibilitě a stabilnějším příjmům. Zda se podaří obnovit důvěru v papežské finance, však ukážou až další kroky – a hlavně výsledky.