Orbán nebo Zeman. Vždycky zajdou tak daleko, jak jim dovolíme

Téměř přesně za měsíc nás čeká první kolo prezidentské volby. Rozjíždí se horká část kampaně a na volbu se dříve či později stočí řeč všude, kam přijdete. Dokonce i průzkumy potvrzují, že přímá prezidentská volba Čechy „baví“, a i ti, kteří se mnohdy o politiku ostentativně nezajímají, teď ochotně nastíní svou hlasovací strategii pro první a druhé kolo. Zní to jako reklama na demokracii.

Jenže přímá volba hlavy státu je v Česku od začátku problém. A velký. Už ji tady máme deset let a jediný dosud přímo zvolený český prezident Miloš Zeman opakovaně předváděl, jak moc se dá i z této vesměs ceremoniální role škodit. Dobře si pamatuji, jak touto dobou před deseti lety jistý přední český politický komentátor poznamenal, že „horší už to nebude a se Zemanem bude aspoň sranda“. Zajímalo by mě, kolik srandy si od té doby užil, ale očividně i sklep se dá prokopat. Způsob, jakým si Zeman svévolně vykládal ústavu (a ještě se u toho poťouchle šklebil), byl vyloženě skandální. V tomto čísle Hrotu si můžete přečíst, jak by bylo zapotřebí roli přímo voleného prezidenta upravit, aby v českém ústavním pořádku dávala smysl a u žádného dalšího Zemana nemohlo platit „z vůle lidu = zvůle prezidenta“.

Ale abyste snad neměli pocit, že je zneužívání kliček a šedých míst v základním zákoně země nějakou naší výsadou, přečtěte si v textu z našeho partnerského časopisu The Economist, jakou populistickou kreativitu připouští kanadská ústava.

Seznam výhrad vůči osobě prezidenta i jeho výkonům by byl dlouhý. Za co se naopak už přes rok nemusíme stydět, je kabinet a způsob, jímž od června zvládá předsednictví Evropské radě. S definitivní bilancí si ještě počkejte na příští číslo, ale zatím zní ze všech stran hlavně chvála, přestože Česko nepřebíralo rotační předsednictví v lehké době. Na výsledku se určitě výrazně podepíše, jak Češi, potažmo celá Unie, zvládnou spor s Maďarskem. Jak daleko je Viktor Orbán ochoten zajít? ptáme se v hlavním tématu tohoto čísla. Spor má mnoho vrstev a několik vedlejších linií a vyjednává se hlavně v zákulisí, ale v sázce je opravdu hodně – budoucnost Unie.

K prezidentské volbě se oklikou vracíme v textu o nejnovějším vývoji kauzy turbodoktorátů na Mendelově univerzitě v Brně. Malér, který může stát tamní Provozně ekonomickou fakultu akreditaci, má osm měsíců poté, co jsme na něj v Hrotu upozornili, první oběť – odstoupil děkan Pavel Žufan. Ale kdyby vás snad napadlo, že „ryba smrdí od hlavy“, velmi se mýlíte. Tehdejší rektorka školy a dnešní prezidentská kandidátka Danuše Nerudová žádnou odpovědnost necítí. Co asi teď cítí Pavel Žufan?

V novém vydání Hrotu určitě nepřehlédněte ani jedinečné makrosrovnání polského a českého zemědělství (osvětlí vám, proč čeští sedláci kvičí a natahují ruce po dotacích, ať svítí sluníčko, nebo prší) nebo rozhovor s Petrem Mudrou z nábytkářské firmy Arbyd, který se mimo jiné živí nošením dříví do lesa, tedy dovozem nábytku do Skandinávie.

A samozřejmě si nenechte ujít esej věnovanou vzniku SSSR. V zakládacích listinách mimo jiné stálo, že se jedná o „dobrovolný svazek rovnoprávných národů“. Jak to vypadalo v praxi, všichni víme. Někdy holt nejsou pro svévolný výklad potřeba ani ta šedá místa.

Napínavé čtení.