Vědci dokázali obnovit ztracené vzpomínky, léčba Alzheimerovy choroby je o krok blíž
Shutterstock.com
Paměť pod laserem: Vědci dokázali obnovit ztracené vzpomínky, léčba Alzheimerovy choroby je o krok blíž
Vzpomínky, které jednou zmizí, se nikdy nevrátí. Nebo snad ano? Neurovědec Steve Ramirez z Boston University rozčeřil vody vědecké komunity výzkumem, který tohle zažité přesvědčení staví na hlavu. S pomocí špičkové technologie zvané optogenetika dokázal se svým týmem znovu aktivovat vzpomínky, které se zdály navždy ztracené. Zatím jen u myší, ale možnosti pro léčbu Alzheimerovy choroby se rázem otevřely doširoka.
šéfredaktor
Optogenetika. Slovo, které zní jako sci-fi, ale ve skutečnosti označuje metodu, jež umožňuje ovládat konkrétní mozkové buňky pomocí světla. Ramirez a jeho kolegové pomocí této technologie nejprve identifikovali a označili neurony, které ukládají konkrétní vzpomínky – takzvané paměťové engramy. Když pak na tyto buňky zamířili laser, stalo se něco pozoruhodného. Myši, které „zapomněly“ naučenou reakci strachu, si najednou vzpomněly. Jakmile se ocitly v prostředí, kde dříve dostaly mírný elektrický šok, okamžitě ztuhly – jako by se paměť náhle zhmotnila zpět.
A to není všechno. Ramirezův tým dokázal nejen vzpomínky obnovit, ale i manipulovat s jejich obsahem. V experimentech například vytvořili falešné vzpomínky tím, že propojili neutrální zážitek s něčím nepříjemným. Také se jim podařilo aktivovat pozitivní vzpomínky a potlačit projevy deprese u hlodavců. „Paměť může fungovat jako terapeutikum,“ naznačuje Ramirez nový směr výzkumu.
Alzheimerova naděje
Alzheimerova choroba, která v USA postihuje přes sedm milionů lidí, je často spojována s nevratnou ztrátou vzpomínek. Jenže co když jsou tyto vzpomínky jen dočasně nedostupné – zamčené v mozku bez klíče? Výsledky Ramirezovy práce naznačují, že právě tak tomu může být. Místo aby paměťové stopy byly zničeny, zůstávají zachovány, jen k nim nelze přistupovat běžnými cestami.
Podobné závěry přinesla i studie publikovaná v Nature Communications, která ukázala, že stimulace mozku frekvencí 40 Hz dokáže obnovit prostorovou paměť i u myší s pokročilým poškozením mozku a nánosy amyloidních plaků. Klíčem k obnově vzpomínek se zdají být tzv. gama oscilace – elektrické rytmy mozku, které je možné znovu nastartovat a tím zpřístupnit „ztracené“ informace.
Ramirez navíc zjistil, že u myší s Alzheimerovou chorobou dochází především k oslabení spojení mezi neurony, nikoli ke kompletnímu zániku paměťových stop. Pomocí opakované světelné stimulace se týmu podařilo nejen obnovit paměť, ale i znovu vybudovat mikroskopické výčnělky – dendritické trny – které hrají klíčovou roli v uchovávání vzpomínek.
Z laboratoře do kliniky
Zní to převratně, ale cesta od laserem osvětleného myšího mozku k lidské léčbě je dlouhá. Současné optogenetické metody totiž vyžadují genetickou úpravu a chirurgické zavedení zařízení do mozku – postupy, které zatím nemají místo v běžné medicíně. Vědci však hledají alternativy. Zkoumají například možnost využití senzorické stimulace nebo neinvazivních technologií jako transkraniální magnetická stimulace.
Ramirez zároveň upozorňuje na etické otázky, které se s manipulací paměti pojí. Pokud lze potlačit traumatické vzpomínky nebo posílit ty pozitivní, kde leží hranice mezi léčbou a úpravou identity? Kdo má právo rozhodnout o tom, co si pacient „smí“ pamatovat? Tím spíš u zranitelných skupin, jakými jsou například lidé s demencí.
Přesto zůstává optimistou. Ve své nové knize rozebírá terapeutický potenciál paměti nejen v kontextu Alzheimerovy choroby, ale i u posttraumatické stresové poruchy, deprese a úzkostí. Otevírá se tak představa budoucnosti, kde by vzpomínky mohly být cíleně využívány jako lék – buď jejich posílením, nebo potlačením.
